Sběrna úvah

Polemizace o výšce a protekčních smradech

23. listopadu 2013 v 20:17 | Gura-chan
Zdravím své zbloudilé duše,
Po obvyklé pauze jsem opět zde. Rybičky mají po dlooouhé době vyčištěné akvárko, takže na ně konečně vidím. Řeknu vám, už to začínal být pěkný kentus, skoro jako bych si vyráběla vlastní ropu… ach jo. Každopádně, nevím proč, ale moje rybičky jsou zdravé jako… no jako rybičky. Pořád všem vykládám, že jim nechávám jejich vlastní ekosystém. Když se narodí mladé, nedávám je úzkostlivě do jiné nádrže, kdepak (vlastně ani žádnou druhou nemám), nechám je tak, silnější přežijí.
Navíc v mém hejnu se noví rodí i umírají tak nějak pravidelně, proto bych řekla, že mám stálé akvárium. Paví oka mám už kolik let z jediného páru, a jejich populaci se pořád daří dobře. Co také dodržuji, je ne příliš časté krmení. Věřte mi, krmíte je moc a ony hned pochcípají. Nejlépe je každý den a některý den vynechat. To jsou potom divé, že při příštím krmení nezůstane na dně ani ždibec.

Jinak, blíží se mi zápočtový týden a musím dodělat jednu seminárku. Přijde mi trochu blbé, že jsem plánovala, jak budu psát o tom, jaké je to na výšce a nakonec houbeles. Jenže jsem zjistila, že ono doopravdy není moc o čem psát. Jenže taky vím, že když jsem měla po matuře a před branami číhala výška, chtěla jsem o tom systému vědět úplně všechno. Chtěla jsem vědět, na co se mám připravit. Je fakt, že jsem zjistila plno věcí, které mi pak byly k užitku, jenže se týkaly přímo mé školy a obecné informace tak trochu pokulhávají.

Smutek za výlohou

8. listopadu 2013 v 19:31 | Gura-chan
Zdravím zbloudilé duše,
Dnes se budu zamýšlet nad trochu chmurným tématem, které mi vrtá hlavou už několik dní. Na závěr potom napíšu pár řádek (no možná jich bude víc), o tom, co je nového u mě a celkově jak jde život.

Čas od času potřebuji letět

27. října 2013 v 19:07 | Gura-chan
Celý den je něco uvnitř špatně, cosi v břiše vás napíná jako na skřipec a když se k vám někdo omylem připlete, jste nervózní a podvědomě zjišťujete, že si nepřejete nic jiného, než aby už dotyčný šel konečně k čertu. Pryč. Pryč od vás.
A pak to přijde. Obléknete si bundu, obujete boty a hodíte do kapsy klíče. Bouchnutí dveří je první signál, ta blízkost je nesnesitelná. Běžíte ze schodů, div si nezlomíte obě hnáty a poslední, co vás dělí od svobody je jedno stisknutí kliky a potáhnutí.
Jste venku. Na moment cítíte úlevu, ale rychle spadnete opět do reality. Venek už není venkem. Jen se rozhlédnout a všude kvanta lidí, psů, kočárků, mluvení, ruchu, přítomnosti. A je to tu zase, dusíte se.

O obloze a trocha politické nevolnosti

18. října 2013 v 12:39 | Gura-chan
Zdravím spořádané členstvo klubu nesnášíme volební propagaci,
To je samozřejmě vtip, ale pokud stejně jako já kvílíte a rvete si vlasy kdykoli začne v televizi nabíhat maraton reklamních poutačů na blížící se volby, snad vás i potěší, že nejste sami.
Ne, že by volby nebyly důležité, ale já nesnáším přetvářku a z těch prolhaných křečovitě se usmívajících obličejů, co slibují hory doly nejen z televize ale i z plakátů a obřích reklamních tabulí, je mi vážně mdlo. Kromě toho nesnáším politiku.
Možná bych ji měla ráda, kdybych žila v jiné zemi.

Ale fuj, kšáá.
O tomhle se tady vůbec bavit nechci. Vidíte, jak zasívají brouky do hlavy? Přemýšlíte o tom i přesto, že se tváříte jako by vás to nezajímalo. Ptfuj.

A můžeme pokračovat.
Moje dnešní myšlenky se točí okolo jedné z mých lásek - oblohy. Všímáte si jí? Co já vím, čím dál méně lidí pozorují oblohu, třeba i v normální den, kdy jen mračna neslyšně plují po obloze a pro některé jsou tak obyčejná a všední, že jim nestojí ani za jediný pohled.
Může za to dnešní doba? Lidé nízce přemýšlejí o práci, o problémech, o tom co nakoupit a co uvařit, co udělat… v životech se točí v neustálém a nikdy nekončícím koloběhu. Z domu do práce, z práce domů, uvařit, uklidit, spát. A ráno znova.
Kdo má vůbec čas na oblohu? Na něco, co přece můžeme vidět kdykoli, stačí jen vykouknout z okna nebo vyjít z domu. Vzhlédnout.

Snový koutek

5. října 2013 v 20:02 | Gura-chan
Drahé duše,
Dnes mám jeden z mála dnů, co jsou opravdu bez jakýchkoli plánů, takže jsem se pustila do úklidu stolu, povysávala jsem (nesnáším slovo luxovat a lux, já vysávám vysavačem!) a také utřela prach, abych ho alespoň další dva dny nedýchala, než se zase usadí.

Atarashii jinsei?

25. září 2013 v 15:47 | Gura-chan
Zdravím své zbloudilé dušičky,
První týden výšky sice ještě není za mnou, ale už mi připadá, jako by letěl neuvěřitelným tempem. No jo, začátky.

Jen těch věcí, co musíte jako novopečení studentíci zařídit, kde všude být a co všechno máte vědět, z toho by se jeden umlátil dřevěnou lžící. Ale ne, kupodivu si ještě nestěžuji, i když pravdaže, pondělí bylo peklo.

Čipešek a chudobní studenti

5. září 2013 v 15:44 | Gura-chan
Zdravím,
Píšu článek z různých věcí, co se nedávno staly, mám tedy více témat (to já vždycky).

Začnu čipem.
U nás ve městě musí být každý pes očipován, my byli s naší pejskou už před nějakou dobou, takže mi ty věčné výhružky a články v novinách nepřišli nijak zvlášť zajímavé. Vím ale, že spousta lidí se na to vybodla a dál dělají jako by se jich to netýkalo. No a nedávno jsem v televizi viděla zprávu s upozorněním, že se budou psi kontrolovat, zda jsou nebo nejsou očipovaní. Nevím, zda je za nesplnění nějaká pokuta, každopádně, nepodceňujte to lidi, oni opravdu chodí.

Originální? Tak to číst nebudu

28. srpna 2013 v 21:04 | Gura-chan
Upozornění: Článek je společensky nekorektní. Může se stát, že po přečtení budete autorku nenávidět. Tak proč si to nepřečíst, že jo?

Co dokáže absence cukru

21. srpna 2013 v 16:36 | Gura-chan
Zdravím,
Zase mě opouští nálada a to ani nevím proč. Nějak jsem se přestala soustředit na věci, nad kterými jsem doteď přemýšlela a začala uvažovat o docela jiných věcech. Teď nemůžu přijít na to, kde mi hlava stojí. Nemůžu se vrátit, kde jsem byla. Cesta zpět, jako by zmizela, jen když se hodně soustředím, vidím, jak se postupně odhaluje. Ale nějak už tam není to bezpečí a radost, už to není pelech, do kterého bych se zachumlala a dělala, co mě baví.
Špatně spím, pochybuju o sobě.
Asi jsem prostě jen nedávno udělala hodně rozhodnutí a hodně se toho stalo, abych se teď mohla vrátit zpět do úkrytu. Bolí mě hlava. Zase málo piju.

Dnešek v duchu umění a hudební očisty

13. srpna 2013 v 22:06 | Gura-chan
Zdravím bloudící duše,
Dnes jsem si stáhla další tunu soundtracků ze hry Ookami a Ookamiden. Je to vlastně hudba, co mě provázela při psaní Pírek knihy první a teď i druhé. Pár z nich dokonce považuji za hlavní témata některých postav.
Třeba dívce patří jeden z mých nejoblíbenějších - The Tribe of Heavenly God's Theme

Momentálně jsem měla potřebu doplnit si svůj playlist o další skvělé soundtracky, protože na téhle "bojové a herní" japonské hudbě fakt ulítávám. Mám například i veškerou hudbu z Mushishi, což je taky, něco na ten způsob. Je to Japonské a je to skvělé.
 
 

Reklama