Sběrna úvah

Jak nás příběhy ovlivňují

12. září 2014 v 13:54 | Gura-chan
Zdravím zažrané čtenáře, filmové fanatiky, seriálové závisláky a v neposlední řadě také šílené gamblery,

Já osobě tímhle vším jsem, takže to nepovažujte za nařčení nebo urážku. Místo toho se spolu se mnou dměte pýchou.
Kdysi dávno jsem si totiž uvědomila, že tohle všechno - filmy, seriály, anime, manga, knihy, komixy a mnohdy i hry! - jsou vlastně příběhy a všichni, kteří se v těchto věcech utápějí, jsou příběhoví nadšenci, posluchači anebo vypravěči a sběratelé příběhů.

Čipy v zadku

31. srpna 2014 v 20:16 | Gura-chan
Zdravím kyselé obličeje všech studentíků, kterým začíná škola, vyjma nás, protekčních vysokoškoláků,
Ačkoliv mi to vždycky přijde trochu dětinské, nikdy si neodpustím tuhle zvrácenou škodolibost, skoro jako by mě posedl divý skřítek. Ve skutečnosti je mi to totiž poměrně ukradené, protože pro mě to nikdy taková katastrofa nebyla. Vždycky jsem se ke konci prázdnin do školy už i celkem těšila, ještě lepší to bylo na střední tam, přece jen, měli někteří i mozek. A já tak nějak chtěla vidět ty známé tváře a pokecat si se všemi a sladce utonout v každodenní rutině vstávání a ježdění autobusem. Časy na střední byly opravdu zlaté, přímo se třpytily.
Ani trochu jsem se nezměnila, i když mi škola začíná až za nějaký pátek, už cítím to šimrání v břiše a začínám se těšit na nové předměty a nové učitele. Na nový rozvrh a na nové… průkazky???
Tak to tedy ani omylem.

Kouzlo ošklivosti

15. července 2014 v 21:17 | Gura-chan
Zdravím zbloudilé duše,
To jsem zase viděla nějaký film - úplně příšerný při prvních deseti minutách dívání, kdy jsem ho vypnula. Příšerný i po opětovném zapnutí a dodívání se tak do poloviny. Příšerný až do úplného konce.
A přesto...

Panický strach ze sušenek

10. července 2014 v 17:03 | Gura-chan
Zdravím z letního oparu,
Pokud mi to prominete, začnu článek obvyklými informačními dřisty, takže pokud vás to zajímá méně či ještě méně než méně, můžete následující blok přeskočit. Upřímně vám to ale nedoporučuji, nepodceňujte vedlejší účinky a příbalové letáčky as well.

Přežitky z dětství a co dětství vzalo úplně

6. června 2014 v 20:20 | Gura-chan
Zdravím mé bloudící duše,
Musím se přiznat, zasedla jsem na trůn, že něco sesmolím, už nesčetněkrát, ale vždy mě od toho cosi odradilo. Ať už nepřítomnost jakéhokoli alespoň zdánlivého tématu, tak vlastní lenost a pocit, že se připravuji o čas k učení.
Dnes je na mém trůně velice pohodlně, ačkoliv mám už jen tři dny na to, naučit se látku na zkoušku, lidově na to dlabu (jak říkám, stres mi svědčí, podávám lepší výkony) a jsem tu, abych konečně oprášila pavučiny z blogu.

Panika ohledně vlastní hlouposti

15. dubna 2014 v 18:52 | Gura-chan
Zdravím,
Poslední dobou (když mi prominete ten výraz) "depkařím" nad věcí, kterou nejsem a nikdy nebudu schopná napravit. Možná v určité míře ano, ale s tím, v čem všem jsem levá, to půjde hodně, HODNĚ pomalu.
Dochází to tak daleko, že mám chuť se nahlas vztekat, kopat kolem sebe, jako v pubertálním záchvatu.
Abych vám vysvětlila, oč jde: Je mi dvacet (stále ještě bez protézy) jsem na vysoké a z prvního semestru mám průměr 1,0. To všechno zní moc hezky, když si to přečtete, ale pravda je úplně jiná. Neváhám se to přiznat, v některých věcech jsem tak neskutečně pitomá, že by někteří jistě zarytě tvrdili, že jsem kříženec trolla s opicí.

Dortová challenge

4. dubna 2014 v 20:50 | Gura-chan
Zdravím,
Tak nějak zjišťuji, že nestíhám psát za měsíc více jak tři články… alespoň tak to tvrdí moje blogová schránka. Zvláštní, a přitom mám pocit, že na blog přispívám docela pravidelně.
Ale tři články za měsíc, to je vážně trochu málo, jak to, že to tak letí?
Dnes mám po dlouhé době čím nakrmit hladovějící sběrnu úvah a podělit se s vámi o můj dnešní dortový zážitek.

Pravidlo zakutáleného míče

11. března 2014 v 19:11 | Gura-chan
Zdravím poslední skomírající plamínky tohoto blogu,
je pravda, že moc času na blogování není, člověk má spoustu práce s tím, dodívat se na všechny ty anime série, hrát Heartstone do noci načež si ve sprše odříkávat hlášky jednotlivých karet a do pěti do rána koukat na Doramy. Ve zbylém čase poté narychlo tisknout materiály do cvičení či případně přímo přednášky a dospávat čas, který jsme tak pitomě zahodili čučením na teletinky.
To všechno jest pravda pravdoucí a zabředávám do toho teď nějak častěji něž je mi milé. To potom s údivem zjišťuji, že už jsem se asi měsíc nepodívala na knihu (tím myšleno, že jsem nepsala, úpravy probíhají) a na blog usedá prach.

Tak je na čase udělat jarní úklid! (Všichni ti, co opravdu věří, že paní Zima už se nevrátí, jsou padlí na hlavu.)

Vymést prach a pavučiny, odehnat pavouky a brouky, vyleštit okna, ať nám skrz ně slunce hezky září...

Trocha žbleptů do letňáku

10. února 2014 v 18:56 | Gura-chan
Zdravím budoucí utopence astenosféry,
(jen takový lehký geologický joke, spojený se zničením světa alá film 2012, pokud nerozumíte, je to naprosto v pořádku a transplantace mozku není nutná).

Výstavní lenoch obecný dvacetiletý osmnáctikreditový

23. ledna 2014 v 21:30 | Gura-chan
Zdravím,
Tak si tak poslouchám Applesauce, namáčím lžičku do lískooříškové nugety a s nohama na stole civím do noťáska. Vzadu v hlavě mi slabounký hlásek připomíná, že už jsem asi měsíc nenapsala na blog a já ho znechuceně okřikuju, že přece nemám čas. Ono je to ale pravda i nepravda. Záleží na úhlu pohledu.
Měla jsem zkoušky, měla jsem zápočty a před sebou už mám pouhé dvě. Musím tímto varovat všechny lidi, kteří se dychtivě ženou na vysokou - pokud jste byli na prášky z maturity, raději na ni nechoďte.
Na výšce jste na prášky permanentně.
Jen, když si uvědomím, že jsem se mohla zbláznit z pár předmětů k matuře a to věčné učení mi přišlo nesnesitelné, teď mi to přijde k smíchu. Celý leden jsem proseděla nad učivem a to s tím, že jsem na každý zápočet nebo zkoušku měla dva, jeden nebo půl dne na naučení. A jakmile jsem zápočet dala, následoval návrat domů a učení se na jinou věc a tak pořád dokola.
Nikdy bych nevěřila, že to bude tak strašně deprimující. I když je fakt, že to, jak vám pomalu ale jistě přibývají kredity je skvělá útěcha. Bohužel však nemáte čas vůbec na nic. Kromě školy.
 
 

Reklama