Sběrna úvah

Proč je výhoda být sockou…

15. srpna 2017 v 13:16 | Gura-chan
…aneb jak mě sockaření pravděpodobně zachránilo před budoucím hladomorem.

Zdravím náhodné kolemjdoucí,
jsou prázdniny, veget, polovina lidí už je nenapravitelně znuděna, druhá polovina v hrůze křičí, jak se konec prázdnin nezadržitelně blíží… a mezitím jsem já.

Zdvořilý otaku aneb problémy anime

7. srpna 2017 v 19:38 | Gura-chan
Rozhodně nebylo mým plánem nechat svou stránku bez příspěvku snad nejdelší dobu vůbec, ale už to tak nějak dopadlo.
Nechápejte mě špatně, jistěže jsem měla nějaký ten čas a možná by se našly i nějaké témata, ale drželo mě v šachu jakési podivné vnitřní rozhodnutí, že přece nemůžu po tak dlouhé době jednoduše přijít na blog a začít psát obvyklé kydy, které nikoho až na pár lidí (a možná ani ty ne) nezajímají. Říkala jsem si, když už si dávám na čas, měla bych přijít s alespoň trochu ucházejícím článkem. Tímhle rozhodnutím se ale můj problém velmi výrazně prohloubil, takže z pár týdnů se staly měsíce a z měsíců ještě mnohem více měsíců. Výcuc toho nejdůležitějšího, co se stalo od ledna letošního roku až do teď ale zakomponuji do nějakého úplně jiného článku, takže tímhle odstavcem vaše utrpení končí.

Co tedy bude tématem tohoto článku? Úplně klišoidní věc, nejspíš omílaná dokola a dokola, že už je to vlastně všem úplně jedno. A mě je jedno, že je to jedno. Takže jdu na to.

These days...

15. ledna 2017 v 21:32 | Gura-chan
Zdravím,
vzhledem k tomu, že jsem již dlouho neprojevila žádnou aktivitou zde na blogu, i když jsem chtěla napsat už dávno, píšu teď, ha. Měla jsem v úmyslu udělat další Journal, ale z nějakého důvodu nemám chuť na jeho koncept, zdá se být volný, jak jen to jde, ale to je dost klamavé zdání. Nejvolnější vždycky bývaly random články, co jsem poté dost ochotně strkala mezi, pokud se to tak dá nazvat "serióznější" články do sběrny úvah.
Momentálně mám hroznou chuť se k tomuto konceptu vrátit, alespoň na chvíli. Journal je přece jen krapet svázaný pravidly… a já nemám myšlenky na pravidla.

Co mi vadí na kuřácích

23. října 2016 v 20:34 | Gura-chan
Zdravím, everyone,
vím, že tohle téma může vypadat jako z nouze ctnost, a taky dost otřepaně, což nejspíš i je - a já nemám moc ve zvyku psát o něčem předvídatelném, nebo prostě jen o klasice. Tohle však bude výjimka a navíc, nemám při tom pocit, že bych někoho kopírovala nebo tak. Tohle je prostě můj názor na věc...

Kuřáci.
To je docela obsáhlé téma, takže ho zjednodušíme. Co mi na nich vadí? No pár věcí to bude a řekla bych, že to jsou věci závažné, nejen takové ty obecné kecy typu: Je to špatné pro vaše zdraví! Na to se teď vykašlete.

Velký zákaz projevů lennosti...

21. září 2016 v 13:18 | Gura-chan
...aneb Situační blábolení verze 2.0

Zdravím páprdové,
mám potřebu se svěřit s událostmi za poslední dny, poněvadž jsou extrémně odlišné od téměř celého zbytku prázdnin, kdy jsem jen seděla a válela si šunky (mám de ja vu - no proč asi). Jak už jsem zmiňovala v minulém článku, kde jsem vytvářela svůj skvělý stojánek na šperky, zrovna teď, v období "než začne škola" mám spoustu energie a chuti zkusit nové věci a vypořádávat se s úkoly, které nade mnou visí jako damoklův meč už pekelně dlouho…

Návrat do minulosti

2. září 2016 v 13:32 | Gura-chan
Zdravím, vážení,
asi bych vás ze začátku měla upozornit na fakt, že nemám nejmenší ponětí, kam až se může tenhle článek dostat kvůli mým někdy velice podivným myšlenkovým pochodům. Tenhle článek totiž budu psát jako zcela spontánní úvahu.

Přemýšleli jste, nebo jste někdy narazili na otázku: "Kdybys měl možnost jít do své minulosti a zůstat tam se svými dosavadními znalostmi a vzpomínkami, udělal bys to?"

Disappointmentology

25. srpna 2016 v 15:02 | Gura-chan
Zdravím náhodné kolemjdoucí,
Úvodní slova píšu znovu, poněvadž kdybyste viděli to obří a nestvůrné souvětí, které jsem v rámci úvodní věty vytvořila v předchozích několika minutách, asi byste z toho nepochopili jediné slovo.

Big disappointment - to je věc, která přesně vystihuje momentální stav věcí ve mně. A to z mnoha ohledů mimochodem, to je na tom to zvláštní. Jsem zklamaná, sama sebou, ostatními a také momentální situací. Můžete hádat třikrát, která z těchto zklamání nejvíc bolí.

Multitasking aneb už zase mi hrabe

2. července 2016 v 23:19 | Gura-chan
Zdravím všechny zbloudilce, opozdilce i … už nevím, co ještě končí na -dilce, takže to nechám být. Opět začíná moje období, kdy už mi svoboda a nic nedělání tak vyčuchlo, ztratilo kouzlo a svůj původní účel (totiž odpočinek), a tak začnu multitaskingovat.

Jistě by mě za takové zkomolení slova původem anglického a překrouceného češtinou, někdo velice rád zbičoval až do bezvědomí (v tom lepším případě), ale to mě momentálně vůbec nezajímá. Začínám se prostě věnovat moc věcem naráz, což pro neznalce znamená hromadění knih do školy, pro zájmy, četbu nebo jazyky, zběsilé uklízení všeho včetně mytí oken, což nedělám absolutně nikdy, plánováním co všechno přes prázdniny udělám a naučím se a taktéž těšení se do školy. Ano jsem padlá na hlavu, ale je to tak vždycky. Prostě si nemůžu pomoct, když on je začátek školy tak strašně krásný (oxymóron, já vím).

Tak jsem prý bakalář...

19. května 2016 v 22:41 | Gura-chan
... nebo to alespoň tvrdí komise

Zdravím náhodné kolemjdoucí,
tak jsem dneska státnicovala a obhajovala bakalářku a celou tu dobu jsem měla pocit, že to není reál, že se to neděje mně. Pořád ještě nemůžu pochopit, že je fakt všechno za mnou… jako fakt všechno! Semestry, zkoušky, šprtání, bakalářka, stresy, obhajoba, státnice…

Maturita vs Státnice...

2. května 2016 v 13:47 | Gura-chan
...aneb Pochybné cynické nářky vysokoškoláka

Zdravím všechny, jejichž už mozek stávkuje nad veškerou iniciativou k učení, zbytek samozřejmě zdravím taktéž, ale nebudu předstírat, že je tento článek pro ně. Samozřejmě si ho můžete přečíst a politovat, případně se potěšeně šklebit při představě procesu maturit, či v mém případě státnic, a faktu, že tím hnusem někdo musí procházet místo vás.

Pozn. veškeré obrázky jsou ze skvělé stránky LOTR University memes here: ODKAZ
 
 

Reklama