Living in Manchester 4. – Studentský život

1. února 2018 v 15:15 | Gura-chan |  Journal
Zdravíčko,
je na čase abych se rozepsala o tom, jaké to vlastně je studovat na univerzitě v Anglii, jelikož je to hlavní důvod, proč mi bylo umožněno do Manchestru vůbec jet, že ano. Navíc si umím představit, že spousta potenciálních "erasmáků" by mohla chtít vědět, na co se připravit, jaké jsou požadavky apod. Já jsem nebyla jiná, i když moje příprava zahrnovala pouze optání se několika studentů v mojí škole na pár detailů a zbytek jsem si chtěla takříkajíc zjistit sama. Nemám ale nic proti tomu, když někdo bude chtít být mnohem lépe připravený, než jsem byla já, takže vzhůru na věc.


Budu tedy mluvit pouze o zkušenostech s univerzitou v Salfordu (pozn. Salford je "město ve městě" Greater Manchester, pokud vás to mate, něco si o tom vygůglete), takže je tu samozřejmě prostor pro všelijaké detaily, které se mohou odlišovat od jiných univerzit. V Manchestru je pokud vím, ještě přímo Manchesterská univerzita (je skoro určitě prestižnější, než ta moje), a potom Metropolitní univerzita v Manchestru, o které toho moc nevím. Tohle by ale měly být tři hlavní velké univerzity, je možné, že jsou zde ještě menší specializované.

Co je třeba si uvědomit, v Anglii mají trochu jinačí způsob vzdělávání; mají zde samozřejmě školku (do pěti let), základní školu neboli povinnou školní docházku (primary school; od 5-11 let a secondary school, 11-16 let), potom je tu takzvaná college, která už je také povinná, ale kdysi nebyla. Jedná se o jakousi "nástavbu" na 1-2 roky (samozřejmě, je tady spousta dalších detailů, ale těmi vás nebudu zatěžovat). No a po college se studenti můžou, ale nemusí rozhodnout pro další studium, tedy výšku. Tady je taky zásadní detail oproti českému školství a to ten, že všechny univerzity jsou zpoplatněné, nutno říct, že těch peněz není málo. Struktura je podobná; bakalář (bachelor), magistr/inženýr (master) a doktor (PHD). Magistr se tu ale studuje jen jeden rok, s tím, že studium probíhá i v létě ve třetím trimestru.

Proč vám to vykládám? No je to hlavně v placení výšky, co dělá zásadní rozdíl mezi mou univerzitou v ČR a touhle. Studenti samotní ji berou mnohem víc vážně, když už za ni dávají ty prachy. Přístup učitelů je taky jinačí (neříkám, že úplně, protože na mojí univerzitě je spousta skvělých profesorů), jde taky ale vidět trošku jiný přístup k samotnému studentovi, přijde mi, že se víc snaží vysvětlovat apod. Potom je tu samotné vybavení školy, aneb "když na to škola má". Je tu spousta laboratoří, nových budov, knihovna je obří a poskytuje spoustu míst k učení, oddělené místnosti pro samostatné učení, pro skupiny studentů apod. Můžete si tu půjčit školní noťas, nebo využít stolní počítače, kterých je na každém patře hromada. V kampusu je spousta restaurací, jídelen, kaváren, obchod pro studenty, parky, v jedné budově je i bar, a dokonce jsem tu viděla i budovu pouze pro náboženské účely. Také to znamená, že na jakékoliv exkurze a výlety máte automaticky všechno potřebné s sebou, spolu s autobusem, za který neplatíte (výjimka je ubytování, když se exkurze protáhne, za to už si zaplatíte vy - není to ale tak časté, většinou jsou exkurze pouze na den, nebo na půl dne).

Zkrátka je to trochu jiná úroveň (opět, zde to srovnávám se svoji univerzitou, takže pokud chodíte na soukromou, nejspíš jste na tohle všechno zvyklí). Další rozdíl je samotná výuka. Zatímco na své výšce mám výuku jednoho předmětu hodinu a půl, přičemž přestávka je 5 minut (a už si stěžuju, jak je to děs), tady je to mnohem horší. Výuka je rovnou dvě hodiny a přestávka není žádná. V praxi to znamená, že mám v rozvrhu výuku od 9 do 11 a od 11 mi začíná jiná výuka do jedné třeba i v úplně jiné budově, no srandy kopec. Častokrát se ale stává, že profesor prostě skončí dřív, třeba i o 20 minut, někdy se ale rozpovídá a mám problém. Co je ale dobré, není tu výuka na 8 nebo dokonce 7 hodin, jak už jsem zažila v ČR (ne moc často, ale občas se profesor zblázní a těpne to na sedm). Stejně ale musím vstávat brzo, protože mám školu celkem daleko od místa, kde bydlím.
Také je tu rozdíl v počtu předmětů, myslím, že maximum, co student může mít na jeden semestr, je tak 4 nebo 5 předmětů (spíš ty 4), což je teda k smíchu když si vzpomenu na čas, kdy jsem měla zapsáno 14 předmětů (to bylo v druháku na bakaláři) nebo 17 předmětů v letňáku na magistrovi (to byla sebevražda - přiznávám, ale když já chtěla chodit na všechny ty super béčka a céčka).

Jakožto erasmus student na postgraduate study (master's degree), jsem měla tu možnost, vybrat si úplně jakýkoliv předmět, který byl vyučován na přírodovědecké fakultě. Já jsem navíc měla informaci, že si můžu zapsat i předměty z undergraduate study (tedy bakalář) i přesto, že jsem vlastně na magistrovi a toho jsem využila. Může se vám to zdát divné, ale já jsem si řekla, že bude mnohem rozumnější vzít si první semestr předměty z bakalářského studia (navíc tam byl zajímavý výběr) abych to měla trošičku jednodušší, naučila se, jak to tam chodí s úkoly, známkováním apod. a podle mého to byla správná volba, protože jsem se skutečně mnohem lépe naučila základy, které teď v druhém semestru můžu uplatit na "náročnější" magisterské předměty. Takže rozhodně doporučuji si zjistit, jestli je to možné, pokud se na erasmus chystáte a nikdy předtím, jste na výjezdu nebyli. Musíte se ale zeptat obou univerzit - zahraniční by s tím neměla mít problém, ale ten může nastat u vaší v ČR. Mě to naštěstí povolili.

Také je tu klasická otázka kreditů, nevím, jak je to jinde, ale my máme minimum 20 kreditů za semestr (co musím získat), což pro mě znamená dohromady nejmíň 40. Ale pozor! V Anglii mají jejich kredity hodnotu poloviny těch našich - neboli ETC kreditů. Také se kreditové hodnocení liší u bakalářských a magisterských předmětů. Já osobně mám 3 předměty z bakalářského studia, každé má v Anglii 20 kreditů - čili 10 ETC kreditů. A poté mám 2 magisterské každé za 30 kreditů - 15 ETC. To je dohromady 60 kreditů, znamená to ale, že mám pouze jeden předmět, který můžu nesplnit, což je tedy dost na pytel a mám kvůli tomu noční můry.

Další věc je samotná délka předmětů, dva z bakalářských jsou přes dva semestry, což může být výhoda i nevýhoda. Pouze u jednoho z bakalářských jsem měla docházku, u zbytku se neřešila. Teď u magisterských mám docházku všude (klasický podpis na každé hodině). No a zakončení předmětů se také liší. Z mojí zkušenosti si myslím, že většina magisterských bude bez závěrečné zkoušky a je založena pouze na pracích. Já osobně mám oba magisterské na pracích, většinou jsou to dvě práce (eseje, zprávy, prezentace nebo tak), které mají různé procentní ohodnocení; může to být 50 na 50 nebo taky 40 na 60 nebo 30 na 70%. Já mám např. předmět kde je 30% známky za prezentaci a 70% za esej. Bakalářské předměty oproti tomu jsou skoro vždycky založené na pracích a závěrečné zkoušce. Procenta bývají obdobná. Také záleží, pokud jsou předměty přes dva semestry, počítejte s esejí na každý semestr.

U mě to tedy znamenalo, že jsem první semestr měla tři předměty z bakalářského, zpracovala jsem esej do každého z nich plus dělala jsem jednu zkoušku z toho předmětu, který byl jen na jeden semestr. Zbylé dva mám ještě teď. Z jednoho z nich mám druhou esej a poté zkoušku, z druhého vypracování úkolů na počítačích. Do magisterských budu muset udělat dvě práce do každého a je to bez zkoušky. Pochopili? Doufám, že jo.

Co to tedy pro vás znamená? Musíte se naučit psát obstojně v angličtině a také pravidla a postup při psaní eseje, protože to je něco, co si v ČR normálně nikdy nenapíšete, u nás jedou seminárky. Můžu vás ale uklidnit tím, že se to zase tolik od seminárky neliší, jen je tam důležité mít trochu víc názorů na nějakou věc, zahrnout pro a proti, výhody a nevýhody a tak. Samozřejmě je tu taky gramatika (chyby prostě mít budete, ale většinou vás prostě jen upozorní a není to problém, pokud jich není v každé větě tuna), struktura práce (hodně jako vědecký článek, snad mimo metodiku) a také dostatečné množství argumentů, které jsou podpořené citacemi - čím víc, tím líp, věřte mi.

Na tohle všechno jsem přišla tak nějak sama, něco jsem si o tom přečetla, něco jsem zjistila až z feedbacku od profesorů - a proto jsem ráda, že jsem nejprve dělala bakalářské předměty, abych se to naučila, protože profesoři jsou zde poměrně zvyklí, že studenti ještě moc neví, která bije, takže se snaží hodně poučit a pomoct. Podle mě vám tam odpustí mnohem víc, než na magistrovi, kde už se očekává, že v těch hlavách i něco málo máte.

Dále by vás mohlo zajímat samotné hodnocení takových prací. U bakalářských předmětů je minimum 40% a u magistra 50% za práci, čili když jste dosáhli tohoto nebo většího hodnocení, máte vyhráno (na erasmu fakt nikoho nezajímají výsledné známky). Možná vám to přijde dost málo, já vím. Normálně máme u testu 70% u některých i 50 ale většinou od 60 do 80% (ano to hodnocení je stejné i u testů). Musím vám ale prozradit, že zdání klame. Nároky jsou zde větší, takže dostat známku nad 70% je obrovský úspěch pokud nejste vyloženě šprti, ale klasičtí průměrní studenti. Já za svou první esej v životě a také první anglicky psanou práci dostala 68% a měla jsem pocit, že je to hrozně málo, kdežto mí spolubydlící měli pocit, že jsem děsně chytrá. Obecně se mé eseje drží plus mínus u těch 60% což vůbec není špatné na zdejší poměry, vynikající to není ale je to takový lepší průměr, takže spokojenost.

Testy jsou tu různé. Zatím jsem měla pouze jediný test a to byl zrovna jeden z těch náročnějších a jeden z těch, o kterých jsem v životě ani neslyšela a moc jsem nevěděla, jak se na něj naučit. Jednalo se o test formou dlouhých odpovědí (něco jako krátká esej) a museli zde být i citace a argumenty apod. Což pro mě znamenalo, že jsem si nejprve zjistila, čeho se naprostá většina otázek bude týkat a učila se pouze několik témat. Otázek mělo být 5 s tím, že si vybereš pouze dvě, na které odpovíš. Já věděla, že většina se bude týkat Glaciologie, takže jsem se koukla na témata, kterými jsme se zabývali a vybrala si tři hlavní - Himalájské dilema, Jokulhlaupy a Telekonekce (El Nino, La Nina apod.). Pak jsem sháněla studie a z nich jsem vypisovala zajímavosti a hlavní výsledky, potom jsem se ty výsledky učila spolu s citacemi, takže jsem věděla, co v jaké studii bylo řečeno. Otázky jsem začala klasickým úvodem do tématiky a pak jsem rozebírala jednotlivé výsledky ze studií. Bohužel pro mě, jsem se do toho krapet zamotala, takže jsem možná udělala několik chyb v citacích, vím ale, že pokud je rok přibližně dobře, počítá se to.

No musím říct, že to bylo velice stresující, moc jsem nevěděla jak přesně se to naučit (techniku jsem zjistila, až když mi došel čas), ale v konečném důsledku to bylo velice zajímavé a nutno říct, že i poučné. Vím teď o těch tématech, co jsem si vybrala opravdu něco do hloubky, což se cení.

Co se týče slovníků na zkoušky, myslím, že ve většině zahraničních škol vám je povolí, bohužel pro mě, já je mít nesměla, ale na druhou stranu mi bylo řečeno, že se na gramatiku ani špatně napsaná slova nevztahuje výsledné hodnocení.
V případě, že zkoušku neuděláte, to už je krapet ošemetnější. Na zdejší univerzitě totiž existuje speciální období zkoušek pro druhé pokusy, které je až v létě, což je tedy dosti na pytel. Nemám s tím žádné zkušenosti, takže v tomhle ohledu zatím neporadím. Pokud selháte v odevzdaných pracích, určitě je lze na podruhé přepsat, nejspíš s domluvou u profesora, opět ale nemám žádné bližší zkušenosti.


Na závěr chci jen podotknout, že tohle všechno může vypadat dost děsivě, ale ono to nakonec není tak hrozné. S čím bych chtěla poradit, nenechávejte práce na poslední chvíli. Seminárka v ČR mi zabere nanejvýš 4 dny celodenní práce, esej v Anglii jsem vždycky psala zhruba týden s tím, že dva týdny by byly úplně ideální, aby ta práce byla opravdu dobrá. Samozřejmě pokud umíte anglicky psát stejně rychle a bezchybně jako v češtině, tak asi nebudete mít tenhle problém. Pokud ale se vším teprve začínáte je důležité všechny věty po sobě kontrolovat, číst. Všechno, co vám jen malinko zní divně (já dávám hodně na cíťu) je pravděpodobně špatně strukturovaná věta, taky pozor na časy, moc s nimi neblbněte (doufám, že nemusím připomínat, že psaní v první osobě je něco, co byste naprosto nikdy neměli dělat!). Naučte se pár akademických frází (however, according to, furthermore, compare to). Zkratky jako e.g. (for example), etc. (atd.) apod. Prostě se snažte aby to bylo pokud možno na nějaké úrovni. A samozřejmě citujte! (což je úplně jasná věc, ale přesto mám pocit, že jsou studenti někdy až moc líní a zapomínají). Na internetu určitě najdete tunu příruček jak psát akademické práce, takže si dejte tu práci a přečtěte si je, zachrání vám to kůži (a tak složité to taky není).

So long!

Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama