Proč je výhoda být sockou…

15. srpna 2017 v 13:16 | Gura-chan |  Sběrna úvah
…aneb jak mě sockaření pravděpodobně zachránilo před budoucím hladomorem.

Zdravím náhodné kolemjdoucí,
jsou prázdniny, veget, polovina lidí už je nenapravitelně znuděna, druhá polovina v hrůze křičí, jak se konec prázdnin nezadržitelně blíží… a mezitím jsem já.

(Pozn. autorky: Pokud vás zajímá název článku, a již nikoliv mé žvásty, přeskočte na čtvrtý odstavec.)

Tohle jsou snad nejdivnější prázdniny, co jsem zažila. A to protože jako prázdniny moc nevypadají. Já vím, já vím, zní to naivně a hloupě od člověka, co je student a nemá ani pitomou brigádu poněvadž je líný jak to hovado. A to jsem původně na brigádu chtěla, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Škola mi totiž skončila až kdesi… no poslední projekt jsem odesílala tak týden nazpět. Moje prázdniny se tedy smrskly na pouhý srpen, přičemž i teď mi v indexu chybí tak 4 předměty, protože učitelé mají času dost (no pardon, děkan je na dovolené, tak ať si dáchne, že jo, věřím, že si to zaslouží).

Červenec byl tedy horor. Měli jsme terénko v Beskydech, kopání půdních sond v těch nejnemožnějších lokacích, doprovázeno lehčími zraněními, nervovými zhrouceními, hysterickým smíchem i naprostým fyzickým vyčerpáním (zmíněné věci se některé vůbec netýkají mě). Holt na takovýhle terén fakt nejsme zvyklí a konkrétně já nikdy nepředstírala, že jsem takový borec, abych vylezla na Pustevny po hřebenu. Pustevny ale byly ještě docela v pohodě. Jednu sondu jsme kopali přímo ve svahu, co byl tak strmý, že jsme museli lézt po čtyřech (to bylo také místo nejvíce zranění, hysterického smíchu a fyzického vyčerpání). Kdyby totiž ten svah byl takhle strmý jen po určitou část, ale jakmile jej jdete (teda se po něm škrábete) před dvě hodiny, už to taková sranda není. Moje nejoblíbenější lokalita (postřehli jste doufám tu ironii) byla ale sonda hned vedle bystřiny mezi dvěma strmými svahy. Ještě doteď nechápu, jak jsem se odtamtud vůbec dostala. Nechápejte mě ale špatně, mám samozřejmě přírodu ráda a dokonce i já si užívám klasické chození po horách, problém je ten, že škola ode mě jaksi vyžaduje zároveň sedět na zadku u počítače a dělat práce a zároveň mít kondici na tohle. Všechna čest těm, co dokážou tyhle dvě věci zkombinovat a fakt mít čas i pracovat na fyzičce, asi jsem prostě jen lenoch lenivý.
Foto 1: Beskydská bystřina Foto 2: Chudák Mizu po pádu :_(

Po sondách ale přišlo samotné zpracování nutno podotknout, že jsme jako skupina měli snad nejhorší spolupráci v dějinách lidstva, takže jsem se několikrát až nezdravě vytočila a chtěla uškrtit všechny v okruhu jednoho kilometru ode mě. Myslím, že učitel z nás a z našich výsledků nadšený opravdu nebyl, problém ale bylo to, že už jsme s tím nemohli nic dělat, chyběly nám informace v zápisnících a ti, kteří je psali (tedy spíše naškrábali, protože jsem některé věci luštila snad hodinu) odmítli spolupracovat, nebo se vůbec neozvali. To se potom taková práce dělá hodně špatně. V druhé polovině července jsme měli také laborky a to už jsem si užila. Je vážně sranda si uvědomit, že jsem se do laboratoří dostala až po 4 letech od té doby, co jsem tam byla na dni otevřených dveří, přičemž nám tam všichni tvrdili, že zde budeme pracovat. Houbeles. Kdybych si nezapsala tohle céčko (a to jsem se musela rvát o místo) tak bych tam nikdy s ničím nepracovala, možná tak ještě v rámci bc. nebo diplomové práce. Je to vážně škoda, protože tyhle prostory mě fakt lákají. Na konci července přišla dovolená, a i když nakonec na Itálii nedošlo, čehož doteď trpce lituji, bylo to alespoň Chorvatsko a moře je prostě moře, ať už jste kdekoli. Užila jsem si parádně.

Vlastě jsem se doteď ani nezmínila o tom nejdůležitějším, v průběhu semestru až vlastně doteď pořád řeším erasmus. Teď už jde spíše o drobnosti, ty hlavní věci jsou za mnou. Letenky, záloha na ubytování, nová banka (abych nemusela v zahraničí platit nekřesťanské částky za výběr), a rovněž také sociální stipendium. Nedávno jsem podepisovala smlouvu na grant, ale ještě mě čekají testy AJ, které tak nějak rozhodnou, jestli budu na erasmu mít povinné lekce ajiny, nebo ne. Také ještě řeším nějaké věci ohledně ubytování - no budu doufat, že to všechno nějak dopadne, času už totiž moc nezbývá. Musím ale říct, že mě překvapilo, jak vlastně sociální stipendium funguje, já ho totiž pochopila naprosto ale naprosto špatně. Myslela jsem prostě, že soc. stip. dostanu standardně v částce, co by mi přišla i od školy, akorát přepočítané na eura, ve kterých se dostává grant. A také jsem měla dojem, že jde pouze o jakousi zanedbatelnou částku - pár tisícovek a toď vše. To jsem se ovšem nemohla více mýlit. Teď peněz přijde docela dost, a vzhledem k tomu, že samotný grant, co budu dostávat od EU na studijní pobyt, není nějak extra hodně (většina peněz jde na ubytko), tak mi tyhle peníze navíc v podstatě zachránily krk.

Já jsem taktéž hrozně dlouho vůbec nevěděla o svém nároku. Bylo to kvůli tomu, že vůbec NIKDO z mého okolí soc. stip. nikdy nepobíral. Ti co bydleli trochu dál, dostávali stipendium za dojíždění, to jsem věděla, ale já jako člověk, co bydlí pro univerzitu "v podstatě za rohem", už jsem tenhle nárok neměla. A tak jsem nepobírala nic. Evidentně jsem naprosto podcenila jak moc velká socka jsem, nechápu, proč mi to vlastně nedošlo dřív. Vždyť u nás pracuje jen jediný člověk a to nepobírá nijak závratné částky.

Je zvláštní, jaký je to paradox. Lidé, co normálně jezdí na erasmus jsou naprostou většinou ti, co nemají nárok na soc. stip. a žijou si tak mnohem hůř, než budu já jako socka největší. Vím alespoň od svých spolužáků, co podobný pobyt absolvovali, že v podstatě žili ze svých úspor. Musím říct, že poté co jsem tohle zjistila mi spadl obrovský balvan ze srdce a já si uvědomila, že ten největší strach pocházel právě z toho vědomí, že budu muset počítat každou korunu, abych vyžila. Teď se ten největší strach přesunul na let letadlem a samotný odjezd, z toho mám nepopsatelnou hrůzu. Ale zároveň se i těším, jen se nesmím těšit moc, jinak se to katastrofálně posere.

Ponaučení na závěr: Zjistěte si, zda náhodou nemáte nárok na tohle stipendium, protože vám může zachránit zadek. Nebuďte jako já a nepodceňujte míru své ubohosti.










Saraba da!

Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Komentáře

1 Kurumi Kurumi | Web | 8. září 2017 v 22:09 | Reagovat

Já jsem socka

2 rainorchid rainorchid | Web | 9. září 2017 v 11:38 | Reagovat

Ja som si teda najprv pod slovom "socka" predstavila niečo úplne iné. Je fajn, že si v čas zistila, že na soc. štipko máš nárok - mám s ním tiež bohaté skúsenosti - tie prachy fakt dokážu "zachrániť zadek".  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama