These days...

15. ledna 2017 v 21:32 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím,
vzhledem k tomu, že jsem již dlouho neprojevila žádnou aktivitou zde na blogu, i když jsem chtěla napsat už dávno, píšu teď, ha. Měla jsem v úmyslu udělat další Journal, ale z nějakého důvodu nemám chuť na jeho koncept, zdá se být volný, jak jen to jde, ale to je dost klamavé zdání. Nejvolnější vždycky bývaly random články, co jsem poté dost ochotně strkala mezi, pokud se to tak dá nazvat "serióznější" články do sběrny úvah.
Momentálně mám hroznou chuť se k tomuto konceptu vrátit, alespoň na chvíli. Journal je přece jen krapet svázaný pravidly… a já nemám myšlenky na pravidla.


Chce se mi napsat o spoustě věcí, co se v poslední době udály, ale jak je mým zvykem - neudělám to, raději ne. Ti co mají v hlavě podobný shluk po sobě křičících hlasů, jež se snaží prosadit svůj názor na věc… vědí, že to co bych tu vyplodila, by byly jen ozvěny těch hlasů. A já nechci poslouchat ani jeden z nich, nechci nic z toho slyšet. Mám toho prostě dost.
Co tedy dělám poslední dobou? No hádat můžete třikrát (a jestli potřebujete tři pokusy tak nemáte tušení, kde právě jste). Je zkouškové, což znamená nedostatek času na nic, deprese, dny doma o samotě, přičemž v době, kdy trávíte čas jinak než učením, nahlodává vás svědomí jako tisíc malých červíků.

Takže jo, snažím se učit. Jde to dost špatně, už to nějak neumím, ale dneska už to šlo trochu lépe. Potřebuju ale mnohem větší koncentraci a výdrž. Momentální výdrž nestojí za nic.

Mám hodně černé myšlenky o tom, jak s největší pravděpodobností dopadnu. Ale hrozně ráda bych dala alespoň jeden z těch dvou nejtěžších předmětů - nemusíte mě šikanovat kousavými řečmi o tom, co jsem tvrdila na začátku semestru. Moje lenost opět zvítězila, bohužel.

Ještě před nedávnem jsem si vůbec nebyla jistá, jestli doopravdy chci odjet do Anglie na tak dlouho… je to pro mě docela big deal. Samozřejmě, že jsem pořád ještě vyděšená, a představa, že jsem tam sama je svým způsobem příšerná i skvělá zároveň. Teď ovšem vím, že doopravdy chci jet. Že musím jet. Nemám chuť tu tvrdnout, chci pryč, daleko. Orientovat se chvíli na úplně jiné věci.

Líbí se mi představa, že ačkoliv budu se studiem v Anglii nejspíš úplně v háji, bude to trochu o něčem jiném, taktéž kurzy končí dřív… mohla bych mít po hodně dlouhé době čas na spoustu věcí. Dát do pořádku tu tunu věcí v mé hlavě a udělat to bez vlivů mého okolí…

Samozřejmě, nemusí to vyjít a bla bla bla a další tuna bla bla bla navrch. Nezájem.

Fakt doufám, že nedostanu takový ten šílený strach a všechno to neodvolám.

Docela se těším, až bude zkouškové za mnou, sice bude nejspíš asi tím nejneúspěšnějším zkouškovým vůbec, ale on ten fail asi přijít musel. Doufejme, že alespoň nějak prolezu s ostatními předměty… snaha tu je, ale prostě to vidím hoodně špatně. Nemůžu se pořád spoléhat na pouhé štěstí…

Moje kreativní myšlenky upadají… vracím se k haldě učiva na své posteli, jež se stala permanentním učícím koutkem.
Jediná věc, která mě poněkud uklidňuje je… kupodivu můj pokoj. Bude mi vážně chybět, miluju tohle místo. Neustále ho zdokonaluju a těším se z něj, je to tu boží. Moje osobní laguna (jak jsem svůj pokoj pojmenovala poté, co jsem vymalovala stěny na tyrkysovou - mimochodem, je to naprosto úžasná barva, sedí ke všemu, všechny barvy díky ní vyniknou…)

I když je to těžké, částečně si užívám tu atmosféru … učení… já vím, divné. Ale je fajn na hodiny úplně vypnout a soustředit se na učivo, člověk pak nemusí myslet na bůh ví co.

Sorry for being upset, but you know, I am only human

Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama