Journal měsíční první

6. listopadu 2016 v 0:59 | Gura-chan |  Journal
Zdravím,
První měsíční Journal je zde, a ano samozřejmě měl vyjít mnohem dříve - koho to ale štve, upřímně? Sice je již listopad, ale tak shrňme si předešlý měsíc v alespoň trochu pozitivním duchu.
Musela jsem se, pravdaže, poněkud otřepat ze zjištění, že vůbec existují lidi, kteří pravidelně čtou tenhle blog. To si nějak neumím vysvětlit, pravděpodobně nemají co dělat, celé dny sedí doma na zadku, a tak podobně. Pro mě se tím v podstatě nic nemění, až na to, že si občas musím dát pozor, abych tady nevyzradila něco, co by dotyčné osoby neměli vědět - jelikož je znám a nechci je připravit o překvapení (bože já se tak těším! Ještě nemůžu říct, o co jde, ale to si pište, že se o tom minimálně zmíním v některém z článků, pokud neudělám přímo speciální).


Takže co se tedy dělo za Říjen? Vyšlo pár týdenních žvástů (1,2), první část recenze (dlouho slibované) a nějaká ta úvaha pro deštivé dny. V podstatě nic moc.


Monology
Šíleně to utíká. Na to, že vlastně chodím do školy pomalu 3 dny v týdnu (ale od rána do večera), tak by člověk čekal, že se nějaký čas najde pro psaní, žvásty, recenze a podobně. Jenže houbeles, vždycky to hrozně sletí. Ze začátku ještě ani tolik ne, ale tak třetí týden školy už to začalo, přes víkendy se snažím postíhat každotýdenní úkoly plus práce a nutno říct, že jsou kolikrát tak náročné na čas, že je doopravdy dělám celý víkend. Je to až neuvěřitelné, kolik času mi zabrala jedna pitomá seminárka a prezentace. Po dvou dnech jsem s tím ještě nebyla hotová a poté ani po třetím. Vůbec jsem to nechápala, ale teď už je mi to krapet jasnější. Za prvé jsem musela překládat, za druhé jsem se vůbec nedokázala soustředit a celkově to bylo dosti na pytel. Můžu být ráda, že jsem to taktak stihla do termínu.

Kdo by taky čekal, že to bude brnkačka, že ano? Ale přesto doslova cítím, jak se mi každým dnem prohlubují znalosti a neustále se nacházím uprostřed přemýšlení o daném tématu, chodím do studovny, abych se o přestávce ještě jednou podívala na prezentaci přednášky z netu a pořádně pochopila zadané tabulky a učím se je tam vypočítat, jen abych si byla jistá, že tomu rozumím. Něco se změnilo, vážení. Naposledy jsem brala školu takhle vážně… no řekněme, že nikdy.

Jenže je to potřeba. Nutím se dávat bedlivý pozor, i když v rámci momentálního rozvrhu (od rána do večera takřka nepřetržitě - 5 min. přestávka mezi hodinami) se to ne vždy podaří, ke konci už mi mozek vypíná. Přesto se ale snažím a vidím, že mi to přináší určité výsledky. Šetřím čas. Když něco pochopím hned je to zkrátka mnohem lepší. Můj jediný cíl je momentálně dokončit všechny seminárky a úkoly as soon as possible. To abych se mohla začít připravovat na zkoušky, čím dřív tím líp, zápočťák skoro za dveřmi a věřte mi, v mém případě jsou dva měsíce (cca) jako prd ve větru (Shawshank, anyone?). Štve mě ale, že už je například ZASE neděle. To je prostě k smíchu. Stačí, abych měla o víkendu něco v plánu (venek nebo tak) a plány jsou v pytli. Přece po mě ale nikdo nemůže chtít, abych pořád jen seděla na zadku doma a učila se.

Už vás déle nebudu nudit, v podstatě je to jako vždy - škola je hard a není čas.

S Mizu přemýšlíme, že vyrazíme příští rok na Erasmus, což bych ráda, ale budu si muset trochu máknout v angličtině, protože jakkoli tady machruju se slovíčkama, gramatika mi nikdy zvlášť nešla. Rozumím super, jsem schopná říct většinou, co chci, ale perfektní to není ani náhodou. Řekněme, že se s ajinou setkávám dennodenně, ale správně něco napsat to už je jiná. Navíc, když Mizu sní o tom, že pojedeme do Japonska, překvapuje mě, jaký nechutný realista v tomhle jsem, když tomu moc nevěřím. To Mizu je větší snílek. Prý to jde, ale já jsem momentálně na pozici pochybovače. Myslím, že to už je pravděpodobnější a jistější ta Anglie.

Doopravdy chci jet, protože už mě nebaví dementní výmluvy mého mozku, že něco takového je nad mé síly. Samozřejmě, že je, ale o to tady nejde. Chci do toho jít, navíc už nikdy nemusím mít příležitost (oprava: Už nikdy bych neměla tu příležitost).

Nikdy se mi nelíbila představa, že bych si prodlužovala studium - to je fuj fuj! Ale v tomto případě možná bude čas na výjimku. Navíc Bc. aka Blbého cecíka už mám (i když si to nezasloužím), tudíž jsem takříkajíc jednou nohou na suchu. A není kam spěchat. Rozhodně ne na pracák a za vidinou stavu: Pondělí = zabij mě, Pátek = jdem se ožrat. Tomu bych se ráda vyhnula.

Stalo se toho ještě moc a moc. Například bych mohla povědět, jaké to bylo poprvé v nové brigádě, ale to by byl článek o formátu hned několika rolí toaleťáku.
Také bych mohla povědět o mé včerejší prohlídce knihtiskařství, ale to je taky na pár rolí. Myslím, že detaily si nechám do nějakého jiného žvástovacího článku. Teď obratem zpět ke tvorbě a blogu samotnému.

Blogová sekce
Takže jediné, s čím jsem pohnula, byla recenze na Pýchu a Předsudek - no to je tedy k pláči. Stále visí ve vzduchu několik článků z připravovaných témat. Už by bylo načase, aby se dostali na řadu.

Knihovnička je taktéž nedodělaná - ještě stále. Ale zjistila jsem, že Pírka 1 potřebují zvláštní péči, takže je trochu zkulturníme, přece jen, některé pasáže potřebují opravit jako sůl. Ale Pírka 2 bych už doopravdy mohla přidat, ty jsou zatím dost vydařené - hlavně ty poslední kapitoly, hmm. Pírka 3 - no doopravdy se na ně občas kouknu, a něco napíšu. Momentálně jsem dost pohla s kapitolou a budu začínat novou co nevidět. Hodně se mi líbí, momentální stav knihy, vypadá to vážně slibně.

Také jste si mohli všimnout, že jsem do lišty blogu přidala škatulky pro nové projekty, takže skvěle. Design zatím měnit nebudu, ještě pořád mě neomrzel.

Journal jako projekt tedy frčí, řekněme, uspokojivě. Recenze už začaly být o něco aktivnější. Co nám zaostává je Kutilův koutek, pokud ale vše půjde dobře, mělo by tam přibýt pár dalších věcí, jen to musím konečně sepsat, toď vše. Do sběrny jsem také cosik napsala a lekce Japonštiny jsou stále relativně čerstvé. Už mám nápad na další lekci.

Kdybych to tedy měla ohodnotit, start slabší, ale ono se to časem rozjede. V podstatě si musím zvyknout na to, opět častěji psát na blog, jelikož se tento zvyk s nástupem do školy poněkud vytratil.

Wish me luck

Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama