Velký zákaz projevů lennosti...

21. září 2016 v 13:18 | Gura-chan |  Sběrna úvah
...aneb Situační blábolení verze 2.0

Zdravím páprdové,
mám potřebu se svěřit s událostmi za poslední dny, poněvadž jsou extrémně odlišné od téměř celého zbytku prázdnin, kdy jsem jen seděla a válela si šunky (mám de ja vu - no proč asi). Jak už jsem zmiňovala v minulém článku, kde jsem vytvářela svůj skvělý stojánek na šperky, zrovna teď, v období "než začne škola" mám spoustu energie a chuti zkusit nové věci a vypořádávat se s úkoly, které nade mnou visí jako damoklův meč už pekelně dlouho…


No dobře, to možná nebylo to nejbrilantnější přirovnání, ale v určitém aspektu tomu tak je. Měla jsem plány na spousty věcí, ale dlouho a ještě déle, jsem v nich nepokročila ani o píď. A dokonce - což je na tom nejhorší - se mi ani nechtělo v tom nijak pokročit. Zachvátila mě má obvyklá lenost, zkáza Vodnářů. A právě to je to zvláštní, většinou mi takový příval energie a plánování a co je nejdůležitější - realizování! - nevydrží déle než pár dní, max týden. Tentokrát ale jedu podstatně déle, než jen týden a co je lepší, hodlám v tom pokračovat, co nejdéle to půjde.

Jeden z nejhlavnějších cílů bylo vymalování pokoje tyrkysovou, a to mi tedy trvalo, než jsem se rozhoupala, přitom otec chtěl malovat už dávno, jenže v té době se mi absolutně nechtělo cokoli dělat, jelikož jsem měla po státnicích a byla jsem vyšťavená jak po fyzické tak psychické stránce. Ještě k tomu mě odrazovala myšlenka, že si to všechno odmakám sama, otec sice nabízel, že mi částečně pomůže, ale já měla na paměti, kolik to bylo práce, když se maloval zbytek domu.

Dřela jsem jak kůň a to jsem měla před zkouškovým (nikoho to nezajímalo). Teď je mi jasné, že jsem udělala chybu, jelikož si otec přes prázdniny stihl narazit rameno a tak mi skutečně nemohl moc pomoct (ok, natřel za mě strop, jednou). A potom si ještě odjel na závody, tudíž jsem si musela poradit sama. Vyklidit, zakrýt, natřít - přičemž jsem musela tlačit na štětec jako egypťan, co tahá kamenné kvádry, abych vůbec pokryla některé prohlubně - holt mám křivé zdi. Potom vše umýt - garnyž, dveře, zásuvky, lustr, skříň (vestavěná-nikdo s ní nepohne)… naštěstí jsem se nemusela kašlat s tím, když jsem polila barvou koberec, protože budu mít nový, tak je to stejně jedno a tu hadru, která se nazývá kobercem, by už stejně nikdo nechtěl. Musela jsem také překonat svůj strach z výšek a z žebříku, když jsem na něj lezla, abych namalovala vršek stěn. Třásly se mi nohy, držela jsem se jako klíště a byla jsem zpocená až za ušima, ale nakonec jsem to zvládla.

Co chci ale říct - věci se hromadily. Můj seznam vypadal nějak takhle:
-vymalovat
-natřít topení
- nový koberec
-přestěhovat nábytek
- udělat si stojánek
- koupit křeslo
-přesadit kytky + nové květináče
- zasklít dveře (jsou rozbité od doby, co jimi má úžasná sestra práskla)
- koupit hodiny (je to div, ale pořád si nejsem schopná vybrat, žádné v pokoji nemám)
- vyměnit vypínač (jelikož už ani jako vypínač nevypadá)
… a tak dále, je toho ještě plno v doplňcích apod.

V zásadě jsem tedy hodně pokročila. Vymalováno mám a topení budu dělat v dohledné době, možná dnes. Nábytek mám přestavěný, koberec na cestě… a co víc, v mezičase jsem hodně kutila. Stojánek nepočítaje, vyrobila jsem si krabičku na pastelky, a také falešnou knihu s úložným prostorem, na kterou jsem celkem hrdá, i když dokonalá není - určitě popíšu postup výroby i ukážu fotky v jednom z následujících článků.

Byl to vlastně jen takový nápad, brouzdala jsem netem a líbila se mi krabička ve stylu knihy. Vždy byla ale ze dřeva nebo z nějakého podobného materiálu, s kterým se těžko pracuje, pokud jste někdo kdo s tímto nikdy nepracoval. Zkoušela jsem najít, jestli to někdo nevyrobil třeba z lepenky (tu si pravidelně střádám, vždycky se hodí), ale ani prt. Buď jsem jen špatně hledala, nebo se doopravdy nikdo nepokoušel něco takového vytvořit z papíru nebo lepenky. Chtěla jsem zkusit, jestli by to nešlo a to si pište, že šlo. Jako prvotní výtvor to hodnotím jako ucházející, věřím, že kdybych to dělala znova, už vím, jak na to a dávala bych si pozor na určité věci (skvrny od lepidla, samotné lepení, střih atd.)

Mým cílem bylo stihnout vymalovat a dát pokoj dohromady za co nejkratší dobu, a ještě před tím, než nastoupím do školy, protože jak víme, potom nebude čas na nic. Zároveň jsem si snad konečně našla nějakou brigádu, abych nebyla na suchu i během školy. Plánuju se ještě nechat ostříhat na dát si novou barvu. A co je opravdu fajn, konečně jsem myslím seriózně začala běhat, což je pro mě obrovský pokrok (víceméně se o to pravidelně snažím už dlouho), teď mám totiž moc dobrou motivaci a navíc společnost (což fakt pomáhá). Ono když máte ráno vstát z postele i když je třeba zima a prší, je rozhodně lepší představa, že do té zimy nejdete sami, ale že na vás někdo čeká a počítá s vámi. Zkrátka je to vážně fajn, a na školu se taky moc těším.

Mám v hlavě ještě spoustu projektů, které budu dělat, pokud budou úspěšné určitě je ráda ukážu na blogu (jako nový obsah super věc) a přemýšlím, že pokud bude takových projektů víc, nebo i článků o různých věcech… vytvořím i spešl rubriku (takže budu muset překopat design, z toho fakt nadšená nejsem, ale budiž), jelikož upřímně nevím, kam tenhle kontent strčit - leda snad do tvorby, ale pak bych z toho měla všechnoguláš (na tohle slovo se vztahuje copyright by Gura-chan).

Edit:
Ke konci snad jen toto: topení je natřené (ta barva vůbec nejde umýt z rukou!) a vypadá o dost líp, šlo to taky dost rychle neboť už mám bohaté zkušenosti, a koberec mám taky, takže v zásadě vše hlavní je hotovo. Teď už mi zbývá jen vypínač, zasklení dveří a takové drobnosti.
Také musím dát znovu dohromady knihovny (nikdy jsem si neuvědomila, kolik knih vlastně mám, dokud jsem je neviděla ve dvou obrovských hromadách na chodbě…) na což se celkem těším. Baví mě, jak si všechny pamatuju a ke každým mám příběh, odkud je mám, jestli je mám rozečtené nebo jsem ještě nezačala, apod. zvlášť když si máti nepamatuje vůbec nic - to tak vzala jednu mou knížku a říká: "A co je tohle? Odkud to máš?" a já "Tu jsem si koupila minulý rok v levných knihách a tys ji odložila asi po kapitole, to už si nepamatuješ?" ale vážně, jak může někdo zapomenout, že něco četl, nebo se o to alespoň pokoušel?

Za méně než týden mi začíná škola, tak počítám, že se podělím o první dojmy z magisterského studia (předzápis předmětů se jako obvykle neobešel bez zoufalého mailování různým lidem, ale nakonec je vše v pohodě.
Nebudu už déle tlachat…

Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama