Tak jsem prý bakalář...

19. května 2016 v 22:41 | Gura-chan |  Sběrna úvah
... nebo to alespoň tvrdí komise

Zdravím náhodné kolemjdoucí,
tak jsem dneska státnicovala a obhajovala bakalářku a celou tu dobu jsem měla pocit, že to není reál, že se to neděje mně. Pořád ještě nemůžu pochopit, že je fakt všechno za mnou… jako fakt všechno! Semestry, zkoušky, šprtání, bakalářka, stresy, obhajoba, státnice…


Samozřejmě je tu ta možnost, že se do toho všeho ještě jednou dobrovolně vrátím, pokud dám přijímačky na magistra, ale nejsem si tak úplně jistá, že jsem připravená tím vším projít znovu za podstatně kratší dobu, je to prostě velký tlak a mnoho stresu pro nic.

Je pravda, že obhajobu jsem zvládla s přehledem, ale dobré posudky dělají zázraky, nikdo se na nic moc nevyptával, všechno ok, ale samotné státnice byly naprostý horror…

Dostala jsem otázku nebo i otázky (3 ze 3 státnic), které nebyly úplně složité, ale já jsem byla naprosto nemožná, odpovědi ze mě kolikrát museli ždímat jak ze suchého hadru, přitom to byly primitivní věci ale mně prostě nic nedocházelo, v hlavě jsem měla prázdno a vlčí mlhu, cítila jsem se jak ve snu, několikrát jsem se ptala na otázky znovu, prostě jsem nebyla oukej. Nevím jestli za to mohly nervy, nedostatek spánku nebo všechno dohromady.

Když jsem pak odcházela k ostatním, měla jsem pocit, že ty jedny státnice prostě nemám, sice mi to nakonec dali, ale já vím moc dobře že chybělo asi tak ždibíček k tomu aby mi dali F. Jinak jsou mi známky celkem někde, to už jsem přestala řešit někdy ve druháku. Při čtení známek mi jen pomalu docházelo, že to teda jako mám, nemohla jsem tomu uvěřit, vyšla jsem ven a okolní zvědavci byli přesvědčeni o tom, že jsem to nedala - nebo alespoň jsem se tak tvářila.

Nejhorší na tom je můj vlastní pocit, což je dost zvláštní. Někdo by prostě hodil za hlavu co se tam dělo a jen oslavoval, ale já se cítím jako ten největší idiot, připadám si hloupěji než před státnicemi, jednoduše nejsem spokojená s výkonem a s tím co jsem tam předváděla. Nedokážu pochopit, že nám to fakt naprosté většině dali - neudělal jen jeden - za ty naprosté hověziny, které jsme tam vypustili z úst. Samozřejmě známky tomu odpovídaly, ale spíš se divím, že to přetrpěli v celku dobré náladě a snažili se nám maximálně pomoct a vtipkovali, aby uvolnili atmosféru. Za to jim patří obrovský respekt a vděk, celá komise byla úžasná.

Jen opravdu pomalu mi dochází, že počínaje dneškem nejsem student, že jsem to fakt udělala a půjdu na promoci a že jsou přede mnou prázdniny možná poslední, možná jedny z posledních vůbec. Můžu číst, koukat na seriály, psát třetí knihu, hrát hry, co jsem si koupila a ještě jsem na ně ani nesáhla, protože nebyl čas, a celkově po tom shitstormu co se děl poslední půlrok je konečně vše za mnou… wow.
Je to tak zvláštní.

Rodiče mě extrémně překvapili. Prvně, že si vůbec (a oba dva!) pamatovali který den státnicuji a když jsem přišla domů byli hrozně šťastní, tak jsem byla šťastná konečně i já - vždyť jsem ráda, že jsem je nezklamala. Mamka udělala slavnostní večeři, taťka mi koupil dvě pizzy, což tak nějak doteď nechápu… až na to, že to Česko v hokeji projelo tak nešťastně byl dnešek dost úspěšný den. Teď jen musím rychle zapomenout na všechno, co se dělo u státnic, aby se mi o tom nezdálo další týden…

Bc. (aka blbý cecík) Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama