Prosinec 2015

Zamyšlení nad rokem 2015 a Silvestrovskými povinnostmi

31. prosince 2015 v 9:20 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím,
obecně nemám moc ráda Silvestra a věci s tím spojené jako petardy, alkohol a novoroční předsevzetí… nevím vlastně proč, dřív jsem často chodila na ohňostroj na náměstí, nebo chlastala s partou a dá se i říct, že jsem si to užila… párkrát. Pak mě to přestalo bavit.

Cítit se „vánočně“

24. prosince 2015 v 12:20 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím,
A samozřejmě, když už jsme u toho, taky krásné Vánoce všem.
Momentálně jsem tak trochu zmatená, poněvadž všichni kolem mě, dokonce i kalendář a televize mě utvrzují v tom, že už jsou sakra Vánoce, a prostě bohužel. Nevím jak se to stalo, ale nějak ze mě to nadšení vyprchalo, měla jsem Vánoční náladu cca týden zpět, a teď už jaksi není k nalezení…

Moje mamka to vystihla přesně, řekla: "Chybí nám jeden den."
A on vážně chybí.

Japonština polopatě - 8. díl

18. prosince 2015 v 18:26 | Gura-chan |  Japonština polopatě
Zdravím,
V této lekci se zaměříme na trošičku složitější věci, ale o to zábavnější. (Moje nadšení pro Japonštinu je bezmezné.) Navíc po sedmém díle, kdy jsme probrali přechodníky, je na čase zjistit, že je s nimi ještě větší sranda, než jste si možná mysleli.
Co tedy budeme probírat?
1) Sloveso kureru (které jsem slibovala v minulém díle)
2) Další použití přechodníků, konkrétně: obecné svolení a zákaz
3) Zabrousíme do hlubin tajů takzvaného A-kmenu, který se potřebujeme naučit, pokud chceme vědět jak vytvořit: záporný rozkaz, muset a nemuset


Trolololo...

15. prosince 2015 v 23:16 | Gura-chan |  O blogu
Zdravím,
docela ráda bych si to odpustila ale více co?... Ne, ani náhodou, na tohle se nedá nereagovat!
Úplně nejdřív ze všeho se musím od srdce zasmát, protože, to je přece tak geniální!

Já, osoba tak nesnášející pitomosti, co jsou servírované na hlavní stránce blogu, články tak krátké a vesměs nic zajímavého nepřinášející... jsem byla lynčována za podobnou věc, a ono je to opravdu k smíchu, poněvadž jsem skutečně měla předtuchu a sama sobě jsem si řekla:

"Ach můj bože, takovou slátaninu, jako je tvůj článek - O věcech, které zabíjí mou chuť ještě kdy zavítat na vaši stránku - přece nemůžeš zveřejnit! Podívej se na to pořádně, vždyť je to tvůj narychlo sepsaný výbuch vzteku nad gify!... tohle přece NEMŮŽEŠ myslet vážně, Gura-chan?"

A pak jsem si řekla, vlastně proč ne, že? Ano, nestojí to za nic, a ano název článku pořád působí dost zaprodaně, dokonce i když jsem tam nepoužila to - 5 věcí, co... Ale to je právě to, nebo ne?

Kolikrát když jsem psala článek, se kterým jsem si vážně dala práci, jsem si říkala, že by to možná bylo fajn, kdyby se objevil na hlavní stránce blogu, možná by to pro někoho mohlo být zajímavé apod. Kolikrát?

A poté, co jsem vydala článek, který v žádném případě není kvalitní a je to jen narychlo splácané kritizování parchanta, co sám neví a jen se škrábe na zadnici... řekla jsem si: To by mohlo být ono. Ta věc, která se evidentně lidem, co vybírají články pro hlavní stránku blogu, velice líbí. To by mohlo vyjít.

A hádejte co?
Na můj háček se chytila tučná ryba. Hooray!

O věcech, které zabíjí mou chuť, ještě kdy zavítat na vaši stránku

5. prosince 2015 v 9:46 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím,
už delší dobu jsem chtěla napsat na toto téma, poněvadž mám pocit, který mě popravdě udivuje, že to snad nevadí nikomu kromě mě…
Ano. Mohla jsem tento článek pojmenovat jako 5 věcí, jak nekazit svůj blog, stránku, whatever… Ale to je tak profláklé, žurnalistické, zavánějící marketingovým tahem (poněvadž každý miluje kliknout na něco s podobným názvem) a podobně odpudivé, že se toho dopustit nemůžu. Nerada se snižuji k věcem, co mi nejsou příjemné. Nerada jdu se stádem, které věří v účinnost těchto článků (ano, jsou účinné, to nepopírám), a mám kopřivku z lidí, co dokážou svou, možná i dost zajímavou stránku, zprasit způsobem, o jakém se mi nesnilo.