Shame nun on me

12. srpna 2015 v 10:30 | Gura-chan |  O blogu
Pro některé články nedokážu najít dostatečně neotřepaný úvod, aby to nevyznělo tak příšerně "lituj mě sakra!" nebo "no ale víš..." a nevyvolávalo v čtenářovi utvělou potřebou vyzvracet se na autorův hrob. A přesně tohle je jeden z těch článků, takže jednoduše předstírejme, že se nic takového jako více jak měsíční absence jakéhokoliv článku nebo alespoň kusu napůl rozžvýkaného sousta, předstírajícího, že je článek, vůbec neudála. Ne, ani omylem. A přejděme rovnou k věci.


Možná se to nezdá až tak důležité, ale jak už jsem podotkla, každý má občas (já pořád) potřebu rozebírat svůj život kámen po kameni (a že těch kamenů teda je - tím nenaznačuji že jsem stará, je to jen alegorie, čti mezi řádky pokud to umíš). Ne že bych ho někdy rozebírala na veřejnosti a nějak zvlášť důkladně promývala jeho zákoutí, ne to ne (tam je špíny ažaž). Ale zkrátka událo se pár věcí a pár věcí se i brzy dít bude.

Samostatný článek už o tom byl ale je to stavební kámen celé změny mého života v něco naprosto jiného a to - vlastní pokoj, přesněji rozloučení se s věcmi své ehmehmehm v důsledku čehož je v pokoji, který obývám, náhle více místa i vzduchu k dýchání. Totéž platí i o značné části kuchyně, ale to je vedlejší. Zkrátka, splnil se mi hlavní sen snů, a tyto prázdniny jsem si našla čas a udělala jsem z napůl prázdného něčího pokoje svůj pokoj. Přibyla knihovna, která znamená, že už nikdy nebudu muset přemýšlet kam s knihami, ani mi nebudou padat na hlavu z polic. Jak příjemná změna. Změna číslo jedna. Dvojka byla již dva roky starý, nedomalovaný vánoční dárek, konkrétně obraz s návodem na namalování. Dnes již visí na stěně, to si teda počkal. Číslo tři bylo pletení, ano vážení, naučila jsem se plést! Yaay. Ano jsem divná - vyprovoďte se sami. Zatím jsem nic nedopletla, ale to jen proto, že se nemůžu rozhodnout jaký vzor na šálu chci. A nemám přízi na šátek. Číslo čtyři bylo prodání vlasů, sice to vědět nemůžete, ale v životě jsem měla krátké vlasy naposledy, když mi bylo devět, od té doby zarytá vlasatice. Věřte mi ale, že toho nelituju ani v nejmenším, je to pěkné, stačí mi jedna barva na vlasy (ano doteď jsem piplala dvě) a v těhlech vedrech upřímně lituju všechny co chodí s dekou na krku. No a finální číslo pět (žije!) je brigádka, ou jé.

Nejspíš jsem o tom nepsala, ale brigádu jsem měla domluvenou jinde, jenže mě po prvním dnu kopli do choulostivých míst a ukázali prstem na ceduli s názvem Exit. Bez řádného důvodu jen se spoustou keců a falešné lítosti k tomu (to dejte žrát někomu jinému). Nepředstírám, že by mě to pořádně nevykolejilo, ale to jen prostě proto, že mě ta práce fakt bavila a myslela jsem, že šlo mi to. Navíc, ač se to může zdát neuvěřitelné, nemám s brigádami téměř žádné zkušenosti, proto jsem nebyla připravená na takový kick ass. Od srpna se na mě ale usmálo štěstí - nebo spíš se na mě vzpomněl někdo z kamarádek (ano bez protekce ani kuře nehrabe) a tak nějak ten job mám. Zatím.

Ze začátku nervy jako blázen, ale teď už je to až na pár každodenních trapasů v pohodě. Tahle práce je asi desetinásobně více založena na odpovědnosti než ta předchozí. Což nevím jestli je pro mě, když jsem Vodnář druhým jménem flákač a třetím flegmoš, který zapomněl kdy se narodil a kdo jsou jeho rodiče.
No ale zase je to trochu jako trénink v tělocvičně- cvičím svou zodpovědnost (ouvej). Jelikož se znám, pořád čekám, kdy přijde ten obří fail a vykopnou mě...

Každopádně teď svých zbytek prázdnin se snažím dohrát Ocarina of Time, psát Pírka 3, sehnat matroš na bc práci a pomalu začít dělat na otázkách ke státnicím... holt mám před sebou celkem děsivou nálož a je na mě, zda do té doby najdu soupravu na zneškodnění...

Feel like a pro gamer CS:GO B-)

Gura-senpai!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama