Peklo mnoha podob

5. června 2015 v 20:13 | Gura-chan |  Obrázky
Zdravím,
upřímně vyjevím, že jsem jaksi neměla odvahu napsat článek dřív, než doopravdy začnu dělat na třetí knize. Vzhledem k tomu, jak to se mnou vypadá, když začne zkouškové, nelze se ničemu divit.
Téměř celý květen jsem se týden co týden vláčela po exkurzích (ať už v ČR nebo na Slovensku) a zkoušky jako takové přicházejí až teď v červnu. Ještě štěstí, že jich tenhle semestr - oproti minulému - mám jen tři, což je opravdu k smíchu. Tím spíš mám však pocit, že to nedám, zvlášť když test z jedné z nich připomínal průchod Danteho peklem.
Pokud vše půjde hladce (což nikdy nejde), mělo by mi zkouškové skončit někdy 15. června, takže bych měla hezký půl měsíc k letním prázdninám a to se sakra hodí.


Motivace je fajn věc, ale dnes už se mi nějak nechtělo čekat, až ke mně milostivě dorazí a přitáhla jsem ji násilím. Hodlám teď dohnat všechny resty a neschovávat se před světem, jak jsem to měla posledních pár měsíců ve zvyku. Už mě to štve. Nemá jednoduše smysl, neustále čekat na vhodnou příležitost, ta je tady vždycky, stačí chytit ji za pačesy.
Se třetí knihou jsem nedávno docela pohla, ale i na mé poměry je to pořád málo - konec první kapitoly? Začátek je holt vždycky to nehorší, jakmile už je za mnou, datluju si jak chci a co chci. Ale skloubit začátek do nějaké přijatelné formy, kde se vysvětlí alespoň část základních faktů příběhu, popis nového prostředí a podobně… no kdo je psavec, nepochybně ví, co tím mám na mysli.

Na exkurzi na Slovensku jsem ne zrovna příjemným způsobem zjistila, že mám kondici přesně odpovídající člověku, co celé dny jen sedí na zadnici u počítače, smaží hry a čumí na anime a seriály. Jít třicet kilometrů v dešti s tím, že vás už veškerý život lidského původu dávno předešel a vy se snažíte sledovat stopy v bahně, které připomínají průchod stáda slonů, s pocitem, že na vás kdykoli může vyskočit medvěd, vlk, nebo mimozemšťan.
Myslím, že kdokoli se slabší povahou než já, by se zhroutil na místě a schoulil se v blátě do klubíčka. Já si místo toho nahlas zpívala písničky z anime a snažila jsem se nemyslet na možnost, že ta prokletá klikatá cesta nikdy neskončí a já tu budu navěky bloudit v zeleném peklu a nakonec skončím v útrobách modranek karpatských. Kdyby to ovšem bylo všechno, tak si ani tolik nestěžuji, ale spát ve stanu jednou v dešti a podruhé v té největší kose, co vůbec existuje, to už je taky trochu moc. Poslední den k tomu jsem se několikrát skoro zabila na žebřících u vodopádů. A jediné, co mě nejspíš udržovalo naživu byla čirá vůle a síla mysli, poněvadž mě psychicky týral fakt, že pokud umřu, mí rodiče budou muset platit deset tisíc, aby si mohli mé ostatky převést zpět do ČR a to jen proto, že jsem tak (ano TAK) blbá, že jsem si nezaplatila cestovní pojištění.

V podstatě mě tenhle můj výlet usvědčil v tom, že pokud chci být psychicky i fyzicky v pohodě, neměla bych dělat takové šílenosti jako jezdit někam na hory. Hory jsou nebezpečné, a třikrát tolik to platí pro nemehla, jako jsem já. Jednoduše to není pro mě.
Doufám, že jsem vás tedy tímto pořádně navnadila a zajedete si o víkendu někam na kopeček. Příjemný výlet přeji.
(Gura sensei doporučuje: troje boty- poněvadž dvoje ti zaručeně zmoknou, náhradní batoh - ten taky, sáčky a igelitky - na veškeré elektronické zařízení, na jídlo něco jiného než paštiky - poněvadž je poté budeš nenávidět po zbytek svého života, NOVINY - široké využití - čtení, podpal, toaleťák, origami, do oblečení na zahřátí, nacpané v botách, funkční otvírák na konzervy - klidně vem i tři, budou se hodit, čepici nebo šátek - jinak si spálíš kebuli a budeš blouznit).

Měla jsem pocit, že zde na blogu nebyl Krokas zveřejněn, takže ho tu přidávám. Postava z povídky Na mostě - k přečtení v Knihovničce (sesterský blog).

Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co vy a druhá kniha Pírek Čarodějů?

Těším se na ni.
Neznám.
Teprve čtu první knihu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama