Japonština polopatě 7. díl

12. června 2015 v 12:41 | Gura-chan |  Japonština polopatě
Tak mě tak napadlo, když už úspěšně ignoruji jakoukoli logickou nebo učební návaznost těchto lekcí a dělám si tak trochu, co chci, můžu v tom vesele pokračovat.
Už jsem to sice podotkla několikrát, ale není na škodu občas to připomenout - tyhle lekce jsou pro lidi, kteří chtějí pochopit určité gramatické věci, které jim nejsou jasné, nebo alespoň lidem, kteří už něco málo o Japonštině pochytili.
Dnes bych chtěla vysvětlit další z časů, který je spojen s takzvanými přechodníky. To je věc, se kterou se v Japonštině setkáte neustále, proto je pokrok se přechodníky naučit. Mě osobně třeba zajímaly úplně nejvíc a chodila jsem na lekce Japonštiny, abych je pořádně pochopila. Vždycky mě mátlo jejich použití ve větách - jsem člověk, co hodně naslouchá, když sleduje nějaké anime - a to, že jim nerozumím, mě celkem štvalo.
Pokud je tu někdo na stejné vlně jako já, jistě tuhle lekci uvítá (budu doufat, že z toho zase nebude román, ale je fakt, že na vysvětlování je toho dost).
Tak tedy vzhůru do toho!


Přechodníky
Co je to přechodník, vám můžu nejlépe předvést na názorném příkladu:
Sloveso: např. taberu - jíst
Zatím umíme zdvořilostní MASU formu - klad, zápor, jak v přítomném tak minulém čase (o budoucím ani nemluvě)
Tabemasu - tabemasen - tabemashita - tabemasen deshita
Přechodník se netvoří v masu formě ale ze surového slovesa: taberu
V případě slovesa taberu, které patří do první skupiny sloves - podobně jako s MASU formou - odstaníme RU:
Tabe-ru -> Tabe-te (a přidáme příponu TE)
A máme přechodník.

Využití
1) Čas přítomný průběhový
2) Rozkaz
V první řadě tady máme přítomný průběhový čas. Tvoří se přechodníkovou formou slovesa + imasu.
Příklad: Watashi wa ima tabete imasu. - Teď právě jím.
Imasu funguje jak jsme zvyklí, proto v nezdvořilé mluvě může věta vypadat následovně: Watashi wa ima tabete iru.
Druhé využití - rozkaz - nebo v našem případě zdvořilé požádání, nebo doporučení. Tvoří se jako přechodník + kudasai (prosím). Kudasai je naprosto nezbytné použít, pokud zrovna nechceme znít jako naprostí hulváti. Schválně si všimněte, jak to zní.

Příklad: Kono imo wo tabete kudasai. - Prosím, sněz ty brambory.
Uchi ni kaette. - Vrať se domů!
I když možná to tak zní jen mně, tu druhou větu vždycky čtu s mrazivým hlasem naštvané japonské matky. Každopádně přidáním kudasai se celá naše žádost poněkud zjemní a zpříjemní. Doporučuji používat.

Celá ta velká kauza okolo přechodníků není jen tak vycucaná z prstu. Zatím jsem vám ukázala příklad přechodníku pouze jednoho slovesa - a to ještě slovesa z té nejjednodušší první skupiny. Chytří už začínají cítit ve vzduchu chorobný pach hniloby a já můžu jen potvrdit, že přechodníky opravdu nejsou něco, nad čím by každý student Japonštiny posměšně mávl rukou.

Mají celkem dost kategorií, podle kterých se mění jejich přípony a u některých sloves je problém, jelikož si nemusíme být jistí kam patří. Další problém je i z opačné strany - přechodníkové tvary můžou být i pro několik sloves naprosto shodné, proto nezbývá než odhadnout význam podle kontextu vět.
Každopádně už nebudu zdržovat a jdeme na to.

1. Skupina (-IRU,-ERU) -RU =>TE
Nebo-li ta úplně nejjednodušší. Patří zde slovesa končící na -iru, -eru, ale jak můžete tušit, existuje spousta a spousta výjimek (např. výše demonstrované kaeru). Do této skupiny tedy patří taberu, akeru (otevřít), kureru (dát mě) apod.
Tvoří se tedy odebráním RU a přidáním TE

2. Skupina SURU =>SHITE
Suru (dělat) sloveso má stejně jako ve skupině sloves samostatnou skupinu, kterou sdílí ještě s Kuru (přijít). Mění se U na I + přidání TE. (Pozn. V případě suru neexistuje v Japonštině slabika Si, v hiraganě i katakaně ji zastupuje Shi.)
Kuru -> kite

3. Skupina -KU => ITE
Patří zde slovesa končící na -ku. KU se odstraní a přidá se ITE. Pozor platí to i pro slovesa jako Kiku (slyšet) -> ki-ku -> ki-ite =>kiite. Čili čte se jako dlouhé í. Do této skupiny patří i jedna výjimka a tou je sloveso iku (jít), která se tvoří: i-ku -> i-tte => itte.
Patří zde: kiku, kaku (psát, kreslit), hataraku (pracovat) apod.

4. Skupina -GU => IDE
Patří zde slovesa končící na gu. GU se odstraní a přidá se IDE. Např. Oyogu (plavat) ->Oyo-gu -> oyo-ide => oyoide. Další slovesa: isogu (ve smyslu zaneprázdněný), nugu (svléct se, sundat si) atd.

5. Skupina -MU, BU => NDE
Slovesa: nomu (pít), yomu (číst), yobu (volat na někoho, něco).
Yomu -> yo-mu -> yo-nde => yonde
Yobu -> yo-bu -> yo-nde => yonde
Tohle je názorný příklad, dvě odlišná slovesa mají v přechodníku stejný tvar.

6. Skupina -SU - SHITE
Slovesa: hanasu (mluvit, pustit), kasu (půjčit někomu)
Hanasu -> hana-su -> hana-shite => hanashite

7. Skupina RU, CU, U => TTE
Asi největší skupina: kaeru (vrátit se), aru (být), noru (jezdit), uru (prodat), kiru (sekat, stříhat), kau (kupovat), au (setkat se), suu (sát), narau (učit se), macu (čekat), tacu (stát)…
Nejznámější může být např. Macu -> ma-cu -> ma-tte => matte
Opět jsou tu shody např. u Aru a Au => atte

Obecně je asi největší problém u sloves, které končí na RU jelikož můžou patřit do první i do poslední skupiny. U známých se to dá naučit, ale jakmile narazíte na nová slovesa může to být problém. Také můžou existovat slovesa, které jsou stejné v infinitivu a rozdílné právě v použití -TE nebo - TTE. Je třeba dávat důraz na -TTE, čteme jej trochu s pomlkou, aby bylo jasné, že je to zdvojené TE. V opačném případě můžeme čekat nedorozumění.

Takhle seřazená slovesa můžou vypadat děsivě, ale věřte, že s trochou cviku vám to půjde samo. V jednu chvíli už se nebudete muset soustředit na to, na co slovesa končí v infinitivu a přípona vám sama vyskočí v hlavě. Z osobní zkušenosti vím, že se hodně plete sloveso KAKU, které nesprávně řadí do poslední skupiny a jako přechodník se potom čte katte. Správně je Kaite. Také u Kiku je třeba dát důraz na dlouhé Í (kiite), jinak by z toho mohlo vznikout kite, nebo i kitte. Všechny formy znamenají něco jiného.
S přechodníky se můžeme setkat ve slovesech, které mají přechodníkovou formu naprosto běžně. Jsou to třeba: Sunde imasu - bydlet (sumu), nebo motte imasu - mít (mocu)

Nakonec ještě pár vět k procvičení:
Isha wo yonde kudasai. - Zavolejte doktora, prosím.
Kono hon wo yonde kudasai. - Přečtěte si tuhle knihu, prosím.
Mado wo akete kudasai. - Otevřete okno, prosím.
Kare wa nihon ni sunde imasu. - On bydlí v Japonsku.
Kanojo wa ima tegami wo kaite imasu. - Ona teď píše dopis.
Imouto wa ima uma wo notte imasu ka. - Moje mladší sestra teď jezdí na koni?
Iie, kanojo wa ima umi ni oyoide imasu. - Ne, teď plave v moři.
Koko de matte kudasai. Ima sugu kaerimasu kara. - Počkej tady, prosím. Hned jsem zpátky.
Chichi wa tsumetai biiru wo nonde imasu. - Tatínek pije studené pivo.
Kami wo kitte kudasai. - Ostříhejte mi vlasy, prosím.
Haha wo kiite kudasai. - Poslouchej maminku.
Ashita mata kite kudasai. - Přijďte zítra zase, prosím.

Příště bych možná mohla vysvětlit sloveso kureru a jeho význam a použití a možná ještě něco navíc.
Zatím je to ode mě vše.

Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KatkaS KatkaS | Web | 17. listopadu 2015 v 10:22 | Reagovat

Díky za hezké shrnutí. Pokračuješ v učení hlavně jako samouk? :-)

2 Gura-chan Gura-chan | Web | 17. listopadu 2015 v 14:00 | Reagovat

[1]: Začala jsem jako samouk na střední a teď už třetí rok chodím do Japonštiny na výšce, ale je to převážně pořád o samoučení :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama