Zničení a Vánoční prokrastinace

22. prosince 2014 v 15:16 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím, po delší době všechny, co už teď kradou z ledniček (popřípadě balkónů) hotové cukroví.
Nejlepší na tom kradení před Vánoci je stejně to, že váš oblíbený druh ještě není úplně vyjedený a vy si můžete vybrat nejlepší kousky. U mě je to letos tak nějak jedno, poněvadž kradu většinou jen perníčky a ty jsem si vyloženě vydupala, protože je jím asi jen já a možná ještě otec. Sestrožrout letos ani nezdobil stromeček, ani nedělal cukroví, pořád jí bánány jako opice a tak podobně. A v době, kdy už vlastně nikdo z naší rodiny neví, z čeho je živ, mě obviňuje, že jsem mu snědla cibulovou bagetu. Člověk si v naší rodině už nemůže dát do huby nic, aniž by se předem zeptal. Veškeré jídlo je rozdělené pomyslnou čárou, která signalizuje oddělení života někoho v rodině, bohužel pouze života, ne bydlení. Ale z mamahotelu se nikomu nechce, to je obecný fakt. Ani mě by se nechtělo.


Můj zápočtový týden, byl vzhledem ke kvantu zápočtů, poznávaček a shánění dárků na poslední chvíli, úplně zničující. V reálu to vypadalo tak, že jsem ve škole strávila celý den až do sedmi, doma do sebe hodila oběd/večeři a pak se šprtala až do jedné v noci, ráno jsem pak vstávala kolem páté a očima jako dva tenisáky jsem poté psala test, na který jsem se učila půlhodinu v buse. Ale, věřte tomu nebo ne, dala jsem všechno. Respektive všechno důležité, na druhý a poslední pokus u jednoho zápočtu jsem šla už víceméně vyřízená - to už bylo na konci týdne - a když jsem zjistila, že to teda mám, ale taktak, vykašlala jsem se na jeden céčkový předmět a šla spát.
Vlastně teď pořád jen spím nebo se dívám na videa, či hraju hry - můj mozek odmítá spolupracovat, nejspíš je ještě pořád uražený z nadměrného využívání a trucuje ve svém kutlochu. Já se momentálně snažím přesvědčit ho, abychom společně konečně dopsali druhou knihu, které zbývá tak cca pět stránek.


Včera jsem trošičku pokročila a poopravovala tunu chyb, docela se teď žhavím na třetí knihu, takže bych mohla druhou už konečně dokončit - třeba během dneška. Ale to víte, prokrastinace je všude, nemluvě o tom, že po už tak vyčerpávajícím zápočťáku, jsem potom tři dny lítala po všech obchodech a sháněla dárky. Tři dny na nohou. Na podpatkách. Chodidla se mnou teď taky nemluví, a to už je opravdu problém, když nespolupracují důležité části těla.
Nicméně, z dárků už mi chybí jen maličkosti, takže na mě pomalu ale jistě padá úleva. Dokonce mi už i trochu dochází, že se vážně už na nic nemusím učit - tedy přibližně další týden, potom zase najedu do kolejí. Snažím se na to ale nemyslet a užívat si volna.


Jako nejmilejší vánoční dárek bych teď ocenila dokončení druhé knihy Pírek, ta holka už si to doopravdy zaslouží, ani nechci počítat, jak dlouho mi trvalo ji stvořit… řekla bych, že rozhodně víc, jak první knihu a to už je sakra co říct. Stejně je zvláštní jak dlouho se, se mnou, tenhle příběh táhne… ale tak jak se říká, člověk se na něčem vypsat musí. Je to taková moje soukromá čelenč, testuji sama sebe, jestli na to opravdu mám, napsat trilogii.
No, minimálně dva čtenáře mít budu určitě (ano počítám i sebe, lol).

Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co vy a druhá kniha Pírek Čarodějů?

Těším se na ni.
Neznám.
Teprve čtu první knihu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama