Otrava střevních i vyschlých škol

4. prosince 2014 v 14:58 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Je zvláštní, že ačkoliv já osobně jsem neskutečně ráda za možnost studovat a dozvídat se nové věci, realizovat svoje pitomé polyglotické sny a podobně, jako člen klubu lenošících vodnářů, mě škola stejným dílem dokáže i pořádně vytočit.
Upřímně pochybuji, že by někdo, byť sebevíc naprogramovaný, dokázal školu neustále milovat. To nejde. Je to proti přírodním zákonům.


Základní škola pro mě nebyla nijak zvlášť zajímavá, také vzhledem ke skutečnosti, že jsem zde prožila větší část svého prachbídného dětství mezi dalším prachbídným a tupým zvířectvem.
Teprve střední škola se dala považovat za jakousi průpravu do něčeho, co by mě snad i mohlo bavit. Koneckonců si střední školu vybíráme, tudíž pokud nám v hlavě nechybí podstatná část mozku, jdeme na tu, která je pro nás nejvhodnější, u které si říkáme, že se snad konečně pohroužíme do něčeho, co není považováno za obecné a základní. Zkrátka, míříme směrem odborným, pokud samozřejmě nevíme co by, a hledáme v Obi až najdeme gymnázium. Odkládáme tu volbu na dobu, kdy už snad ona podstatná část mozku dorazí a nastěhuje se do naší hlavy. Kdo taky v patnácti ví, čím chce být na sto procent, že ano.
No a s výškou už valná většina lidí má naprosto jasno, co chce dělat a tak skutečně jde studovat to, co by ho k vytouženému cíli mělo přivést. Pokud samozřejmě nejste ona menšina, ke které se řadím i já, jež pořád ještě nemá tušení, co by chtěla dělat a tak se věnuje až moc věcem zároveň. Blbý vodnářský komplex.

Škola je zvláštní místo, které miluju i nenávidím zároveň. Úroveň znechucenosti, kterou škola přináší, se potom dá měřit početností jistých jevů.
Kolikrát jste například přišli domů ze školy a měli jste neodolatelnou chuť hodit batoh přes celou místnost vašeho pokoje. Či s jakou četností se ve vaší školní tašce objevují shnilé zbytky ovoce z jídelny nebo plesnivé svačiny. Nebo kolikrát jste si museli připravit sešity a knihy do školy až v pondělí ráno, poněvadž jste za celý víkend školní tašku neotevřeli, což má přímou souvislost s jejím házením přes celou místnost i shnilým jídlem uvnitř.

Když jde o školu, moje vědomí se rozdělí na dva zcela opačné tábory. Jeden mává rudou vlajkou a burcuje mě, abych se snažila, abych něco dokázala, abych získala vědomosti. Druhá nemává ničím. Vlajka je skryta pod hromadou takzvaných ztrácečů času jako hraní her a obecně zájmů, které nejsou využitelné v praxi. Členové táboru spí na lavicích, kreslí čínské znaky po okrajích sešitů nebo čtou knihy pod lavicí. Člověk pak nemá na výběr a musí tyto dva tábory usmířit, poněvadž nechat je válčit by znamenalo katastrofu. Snaží se, co může, aby měl čas na všechny jejich požadavky, i když to samozřejmě není možné. Takže nakonec, pokud se člověk nepřikloní k jen jedinému táboru, přičemž by vyhladil nebo smrtelně urazil ten druhý, zůstává uprostřed jejich hádek a hospodských potyček.
Pro mě tohle platí. I když se občas nevyhnu letící židli nebo případně uklouznu po rozlitém pivu, nikdy bych se nemohla rozhodnout, že onu lenošící část mé hlavy prostě a jednoduše vyženu. Každý potřebuje odpočinek, já ho potřebuji ve formě zábavy. Jakmile ho nemám, stává se ze mě maniak a ničím, co mi přijde do cesty. Jsem nesnesitelná, dokonce i sama sobě.

Základ všeho je nenechat školu aby vás ždímala, ale naopak se stát tím, který ždíme školu. Jako houbu. Když vás něco zajímá, jděte za tím, věnujte se tomu. Využijte školu ve váš prospěch, zjistěte si, co všechno nabízí a podle toho se zařiďte.
Já si už od začátku nechtěla nechat zasahovat do toho, co se budu učit. Samozřejmě, jakmile jste v oboru prostě musíte splnit povinné předměty, to je jasné. Ale do ničeho ostatního už by vám škola kecat neměla. Vy se zaměřujete na to, co vás zajímá a podle toho si vybíráte béčkové a hlavně céčkové předměty. Nedělejte stejnou chybu jako všichni řádoví oslové a neberte si předměty, co jsou lehké, jen abyste nahrabali kredity, i když vás daný předmět vůbec nezajímá. Je tolik zajímavých předmětů, ani já na všechny nikdy chodit nebudu, i když bych moc chtěla. Už teď mám problém s přesahem maxima kreditů za rok. Já osobně se snažím vzdělávat v jazycích, takže moje céčkové předměty sestávají hlavně z nich. Ano, je to náročné, ale stojí to za to.
Tohle je také můj protiargument pro ty, co si myslí, že je vysoká škola k ničemu a že stejně práci neseženu.
Práci možná neseženu, ale to že je k ničemu, to je velká lež. Vědění, specializace, naplnění snů, to vám přijde k ničemu? Pro mě je představa, že zůstanu hloupá (i když pořád jsem a vím to) nesnesitelná. Přestat se vyvíjet je pro mnohé lidi jako zemřít, a já to vidím stejně.

To je ode mě po dlouhé době vše, čekám ještě na jednu událost, po níž by mohl následovat článek. Momentálně jsem v průběhu příprav na zápočtový týden, takže času opravdu moc není. Kniha se rozrostla o další kapitolu, proto její dokončení ještě chvíli potrvá, ale už to opravdu nebude trvat dlouho, spíš jde o momentální nedostatek času. Povinností je mnoho, ale snažím se.

Gura-chan

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co vy a druhá kniha Pírek Čarodějů?

Těším se na ni.
Neznám.
Teprve čtu první knihu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama