Síla ultimátu

1. listopadu 2014 v 19:29 | Gura-chan |  O blogu
Zdravím,

tak je takdy listopad, a mě jaksi nedochází, že už se dva měsíce lopotím až hrůza. Dnes je první sobota, kterou nemám zapinkanou nějakou činností, ale i přesto jsem si ji zapinkala já sama, když jsem spala až do dvou odpoledne.
Ptáte se jak je to možné?


No, ono to možné je, a existuje na to i vysvětlení.
Tak za prvé, obluda, co sežrala moji sestru a vydává se za ní, se vracela z noční někdy o půl sedmé a jak jinak, než že mě vzbudila násilným způsobem - rachotem spouštění žalúzií. Jelikož jsem v sedm měla registraci předmětů do letňáku, zvedla jsem se, nacvakala předměty a poslala pár mailů tajemnici fakulty. Pak jsem šla spát, ale protože byly žalúzie zatažené, spala jsem až do dvou, jelikož neschopní rodiče ani nastavený budík, mě nevzbudili. Rodiče z důvodů neznámých a mobil z důvodu, že měl vypnutý zvuk.
Dnes jsem tedy místo snídaně rovnou poobědvala a začala dělat úkoly. Teď je večer a já si snad utrhnu chvíli abych napsala pár řádek jak na blog tak... do knihy!

Vymyslela jsem revoluční vynález! Když má člověk čas pouze onu půlhodinu cesty do školy, ze školy apod. a nemá kdy by psal, nebude přece psát do sešitu! To by se jeden upsal! A věřte mi, že vím o čem mluvím/píšu. Začala jsem tedy psát do mobilu. S chytrým telefonem už jde ledacos, sice mi office v mobilu nedovolil upravovat celé Pírka 2, ale to nevadí, jelikož k psaní potřebuji zpravidla pouze několik posledních stran v kapitole, co zrovna píšu.
Nemůžu si stěžovat, jde to opravdu dobře.

Řekla jsem si totiž, že je ostudné jak dlouho už druhou knihu píšu a ještě ji nemám hotovou... a to mi přitom zbývá už posledních pár kapitol! A tak jsem si řekla dost a dala sama sobě ultimátum.
Neboli uzávěrku či deadline. Na 7. 11.
Pěkná hovězina co? Sama si uvědomuji, že do sedmého to prostě nemůžu zvládnout napsat, už kvůli tomu, že příští týden mám další test a další týden další test a oba jsou důležité a já se ještě ani nekoukla na materiály. Do toho všeho musím už tento týden odevzdat protokoly do jednoho předmětu, a měla bych dokončit poslední tři do dalšího předmětu. Ty tři protokoly však vůbec nechápu, což je další terno. Jsem ve všem pozadu. Nic nestíhám. A tentokrát to myslím smrtelně vážně, ne jen tak s nohou na stole a s prstem v nose.

I přesto však, i přesto jsem si dala ultimátum. Snažím se vyzoušet sama sebe, jelikož o sobě vím, že ráda lamentuju a stresuju, ale nakonec podávám lepší výkony a všechno tak nějak haluzově zvládnu. Většinou.
A navíc vím, že když opravdu chci a píšu třeba celý den. Zvládnu za ten den napsat i jednu kapitolu.

S časem je to hrozná potíž. Ale mě se nelíbí, že má nad námi takovou moc. Chci vyhrát nad časem, chci mu jednou, alespoň jednou dát přes držku a poslat ho spát bez večeře.
Chci snad tak moc?

Do zbraně, druhové!

Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co vy a druhá kniha Pírek Čarodějů?

Těším se na ni.
Neznám.
Teprve čtu první knihu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama