Literární deníček (16.7 - 8.11.) sedmé číslo: Kolaps a selhání

8. listopadu 2014 v 21:06 | Gura-chan |  O blogu

Zdravím všechny pisálky a ostatní smrtelníky neznající tuto bohulibou činnost,
Připomeňte mi, že až příště budu psát úvodní pozdrav, vyberu něco méně provokativního, třeba se nechám inspirovat vysokoškolskou korespondencí s profesory a budu vás oslovovat tituly, které nemáte a pravděpodobně nikdy mít ani nebudete.
Jízlivostí k trvalému odloučení od společnosti. Ano už toho nechám. Prvními slovy se odradí 60% čtenářů, takže teď, když zůstali jen lidé imunní vůči snobským narážkám a lidé, kterým význam vět dojde až za pár hodin, můžu směle pokračovat v původním plánu smolit nové číslo mého literárního deníčku a vysvětlit všem všímavým šikulkám, proč jeho název zní právě kolaps a selhání.


Pro začátek se trochu ohlédneme za historií a připomeneme si, proč vůbec tento deníček vznikl. Asi před dvěma lety jsem dokončila úplně první román/novelu či text na větším formátu než je můj kapesník a musím říct, že jsem na sebe byla hrdá. Ne kvůli knize ale kvůli tomu, že jsem skutečně dokázala něco dopsat. Že jsem nafackovala faktu, že naprostá většina začínajících pisálků téměř nic nikdy nedopíše. Nemluvím teď o malých povídkách, nebo básničkách, promiňte, ale to se s tím nedá srovnávat. Když píšete příběh o mnoha dějových liniích, musíte si neustále hlídat, že vám něco neuniká, že něco nezůstává nevysvětleno apod. Neříkám, že se mi to povedlo, možná že ne, ale snažila jsem se a opravdu jsem na tom pracovala. Výsledek je v některých částech horší, v jiných lepší, ale já jsem na něj hrdá, i když není dokonalý. Především jsem přemohla sama sebe, svůj vlastní líný zadek a dokopala jsem ho k tomu, aby makal. Málem se to nepovedlo, konec byl ucouraný jako já po čtyřech hodinách v obchodním domě. Ale nakonec přece jen nastal den, kdy jsem napsala poslední slovo. Náhodou si pamatuju, že to bylo přesně v jednu hodinu a deset minut ráno.

Jenže příběh nebyl zdaleka dokončen a já se o jednom letním dni rozhodla, že dám šanci zrodu druhé knihy a spolu s ní (sice ne úplně od začátku, ale komu je co do toho) se zrodil i Literární deník, neboli soubor, kde jsem si poctivě zapisovala, kolik znaků jsem za který den napsala. Chtěla jsem vyzkoušet, jaké to je, zda motivující, nebo rušivé a jestli to za to stojí. Nakonec uznávám, že je to fajn, mít statistický přehled o tom, jak moc výkonná nebo naopak nevýkonná můžu být.
Literární deníček dnes slaví své jubilejní (jelikož každé číslo je v mém případě jubilejní, jak jsem již několikrát podotýkala) sedmé číslo a nutno podotknout, že bude pravděpodobně jedno z posledních. Úplně nejradši bych napsala, že předposlední k druhé knize, ale člověk nikdy neví. Počítejte ale s tím, že je to hodně pravděpodobné.

Taktéž musím připomenout, že v minulém článku jsem se zmiňovala o tom, že jsem si dala ultimátum. Do včerejška jsem měla dokončit druhou knihu, i když to bylo nelogické, kdo by si dával uzávěrku na pátek, když má před sebou sobotu a neděli? Jedním z důvodů stanovení uzávěrky, bylo zvýšit mou produktivitu psaní. Dokonce, i když jsem z části věřila, že to zvládnu, kritický kousek mé mysli ve svém příbytku neustále kroutil hlavou a ťukal si na čelo. V zásadě měl pravdu. Nemohla jsem to stihnout, ale šlo o to, že jsem se snažila. Výsledkem tedy je, že jsem zdárně dokončila 21. kapitolu a jsem někde k polovině 22. poslední kapitoly. Zbývá mi potom ještě dopsat jednu vsuvku, ale to je celé, další část příběhu může být hotová do příštího víkendu - jelikož zítra už se vážně musím učit, protože testy, ze kterých jde cítit hnilobný pach latiny a biologických výrazů, vzbuzujících silnou potřebu zvracet, není radno podceňovat.

Literární deníček za období 16. 7. - 8. 11. 2014

16. 7. 2014
Celkem: 2 396 znaků bez mezer (2 880), 3

17. 8. 2014
Celkem: 3 176 znaků bez mezer (3 786), 3

9. 8. - 10. 8. 2014
Celkem: 8 079 znaků bez mezer (9 626), 9

12. 10. 2014
Celkem: 7 236 znaků bez mezer (8 641), 8

24. 10. 2014
Celkem: 3 749 znaků bez mezer (4 482), 4

25. 10. 2014
Celkem: 1 469 znaků bez mezer (1 764), 2

Někdy mezi 25.10 a 3.11
Celkem: 3 252 znaků bez mezer (3 890), 4

3. - 6. 2014
Celkem: 9 240 znaků bez mezer (11 143), 9

7. 11. 2014
Celkem: 1 790 znaků bez mezer (2 143), 2

8. 11. 2014
Celkem: 5 908 znaků bez mezer (7 095), 8

Bystřejším z vás již začíná v hlavě hlodat malinký červík podezření a já musím jen potvrdit, že červíci mají vždycky pravdu. Literární deníček selhal kvůli smrtícímu vlivu dnešního technologického světa. Můj nedostatek času na psaní vedl k zvláštní potřebě psát knihu přímo v mobilu. Velice efektivní. Ale bohužel, pro denní záznamy jakéhokoliv psaní vykazuje naopak známky neefektivity. Člověk píše a píše, z domova do školy, ze školy cestou domů a dny plynou a spojitost se ztrácí. Mezi dny 25. 10 až 6. 11 nemám nejmenší ponětí, co jsem kdy napsala. Můžu vás jen uklidnit tím, že se skutečně jednalo o jakési kontinuální psaní: napsala jsem větu, načala další, ale zrovna do mě někdo mluvil, nebo mi přijel vlak a tak jsem tu samou větu dokončila až třeba další den ráno. Čas studenta je jako větrná smršť nebo černá díra, do které čas mizí a už se nevrací, nezanechávaje za sebou nic než utkvělý pocit, že nás ona díra taky brzy spolkne.
Statistiky se z toho důvodu konat nebudou, jelikož jsem téměř stoprocentně zapomněla nějakou tu část znaků, slov a vět zapsat a tak by výsledné čísla nebyla tak úplně přesná. Myslím, že pro představu stačí tyto zápisy, přinejmenším k dnešnímu dni snad pár set znaků ještě přibude, ale to už vyřeším tím, že ke dni připíšu i čas. Také jsem bohužel porušila pětidenní zápisy, za což se omlouvám, ale přijde mi pitomé až teď zápisy rozdělovat do dvou čísel literárního deníčku.

Jako poslední věc přidávám ujištění, že ani druhou knihou můj příběh nekončí. Ještě toho zbývá moc a moc napsat a i když je to v mých představách v některých bodech nejasné, věřím, že určité ucelení nakonec najdu, tak jako vždycky. Příběh se často píše skoro sám, jakoby si přál být napsán. Splétá se a rozplétá a mě připadá, že se mu celou dobu snažím jen porozumět a když to vázne, sám mě nakopne a přivede ke správné cestě. Mrzí mě jen jediná věc a to myšlenka na to, že druhou knihu nemám komu věnovat. Protože však, stejně jako první knize, dopomohla ke stvoření jediná osoba, možná, že jí nakonec právem patří a bude patřit celá série, pokud budu mít to štěstí a doopravdy ji celou dokončím. Takže Bubu, jedině ona.

Gura-chan

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co vy a druhá kniha Pírek Čarodějů?

Těším se na ni.
Neznám.
Teprve čtu první knihu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama