Hektika hloubavých humanoidů

2. října 2014 v 20:44 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím kolembrouzdající,
Dva týdny uběhly od začátku semestru a já dospěla do stavu, kdy dokážu v klidu sedět s vyrovnanou tváří, zatímco v duchu si mlátím hlavu o zeď, opakuji si jako mantru slova: Jídlo, Kafe nebo Spát, a moje pravačka se zběsile míhá po papíře ve snaze stihnout napsat z přednášky cokoli, i když význam těch slov už můj mozek dávno odmítá analyzovat a jen si ve svém kutlochu zatlouká hřebíky, což já vnímám jako tupé tepání ze strany na hlavě. Ach. Předlouhé souvětí, za které by mě kdekdo ukamenoval. Když já se v nich tak rochním, až je to téměř neslušné.


Ale zpět k tématu. V podstatě na mě dolehla pravda o tom, že ve druháku už to přece jen je o něco složitější. Jenže ono je to ve skutečnosti ještě horší. Člověk vždycky předpokládá, že některé předměty si oblíbí například, kvůli vtipnému profesorovi, hezkému profesorovi, poutavě mluvícímu profesorovi či snad když už teda nedáte i kvůli zajímavosti předmětu. (Pche.) Dále jsou potom předměty, které vás sice možná neoslovili, ale pořád je akceptujete. Potom jsou tu předměty s přídomkem děsivé se spoustou s ními se pojících pověr, u kterých se zařeknete, že se na ně budete učit hned od začátku, jelikož je to fakt hard. (Nakonec se na ně stejně vykašlete.) A do poslední kategorie patří předměty, nad kterými pomyslně mávnete rukou a dobrácky se usmějete, když jsou zmiňované. Lehoučké, za pozornost nestojící, takzvané předměty, na které všichni dlabou, na přednášky nechodí, jen si v zápočtovém přijdou udělat primitivní test. (Většinou se jedná o béčkové a céčkové předměty.)

Já ale po dvou týdnech semestru marně pátrám v paměti po jakémkoli předmětu, který by se řadil do lehkých či akceptovatelných. Tyhle kategorie někdo v druháku přeškrtl tlustou čarou a s úsměvem vám ukázal na to, co zbývá. Bohužel pro mě je jediný předmět první kategorie, tedy zábavný, zároveň i děsivý. Došla jsem k závěru, že nemám jediný předmět, u kterého by mi bylo dovoleno vydechnout a nesvíjet se v křečích. Všechny jsou náročné, vyžadují přípravu, tunu četby a tunu tun úkolů, které chtějí vypracovávat průběžně, a se kterými si ve většině případů nevíte rady. A když víte, tak jen matně. Svítíte baterkou skrz mlhu mlhovatou.

Ano já vím, nikdo neočekává, že výška bude jednoduchá, ale přece jen jsem doufala, že si alespoň u jednoho z předmětů řeknu: "Jo, fajn, to nějak půjde."
Sedím v nich jako pěna a třeštím oči na to kvantum věcí, které po mě chtějí. Aneb, když je pro vás ve škole všechno těžké, začnete uvažovat o věcech, jako "co tu sakra dělám" a "něco je špatně".
Jistě, jak už je mým zvykem malilinko přeháním, ale tentokrát opravdu mikroskopicky. Jedna část mého já v tom vidí kupu věcí, které mě informačně obohatí, vzdělají a posunou na jinou úroveň a druhá se už druhý týden schovává pod peřinou a odmítá vylézt.

Vtipné je, že s de facto dvanácti rozvrhovými předměty (dva mám ještě blokově) trávíte celé dny ve škole a čas na úkoly, shánění knih, skript a podobně, nějak nezbývá. Zvlášť když sháníte nové boty a kabát!
Momentálně mi tedy stojí pět úkolů, z nichž mám téměř dodělaný jeden a se dvěma si nevím rady, musím vytisknout štosy papírů, zajít do knihovny pro bichle a sehnat někde hověziny jako pinzety, skalpely a preparační jehly.
Dnes mi navíc osvětlila moji situaci kamarádka, která poznamenala něco v tom smyslu, že letos se orientujeme ve sféře jazyků. Pro mě osobně angličtina, italština, japonština a v rámci systémů biologie i latina.

Je vtipné kolik toho musí student zvládnout zvlášť, pokud je, stejně jako já, padlý na hlavu a v nadšení pramenícím z vlastní naivity a retardace, si přihodí ještě pár dalších předmětů jen tak, protože celé dny nemá co dělat, dloube se v nose a škrábe se na zadku.
V souladu s výše zmíněnými informacemi, dává smysl proč zde bylo delší dobu ticho po pěšině. Neříkám, že to bude lepší, ale budu se snažit dávat si na to pozor, protože mám několik témat, o kterých mám v plánu napsat, ale kdykoli si na to teď vzpomenu, je jedenáct večer a já ráno brzo vstávám.

Život je těžký, ale já ho miluju.

Gura-chan

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama