Jak nás příběhy ovlivňují

12. září 2014 v 13:54 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím zažrané čtenáře, filmové fanatiky, seriálové závisláky a v neposlední řadě také šílené gamblery,

Já osobě tímhle vším jsem, takže to nepovažujte za nařčení nebo urážku. Místo toho se spolu se mnou dměte pýchou.
Kdysi dávno jsem si totiž uvědomila, že tohle všechno - filmy, seriály, anime, manga, knihy, komixy a mnohdy i hry! - jsou vlastně příběhy a všichni, kteří se v těchto věcech utápějí, jsou příběhoví nadšenci, posluchači anebo vypravěči a sběratelé příběhů.

Je to také jeden z důvodů proč nechápu, když někdo dělá takový rozdíl mezi seriálem a anime, někdo by dokonce podotknul, že anime je jen pro děti. Ráda bych viděla, jak by se tihle lidé tvářili při zkouknutí Kara no Kyoukai, Another, Madoky nebo když už teda nedáte i Shingeki no Kyoujin. Jde o to, že většina anime má lepší příběhy než seriály a co na tom, probůh, že jsou kreslené.

Jako obvykle zabíhám do jiných témat, než jsem původně chtěla, ale tomu už se při úvodu nevyhnete. Jde o to, že já se ze všeho nejvíce považuji za sběratele příběhů, i když se někomu může zdát, že je to jen trochu více lichotivé jméno pro gaučového povaleče. Přesto tím chci naznačit, že čas u čtení, či sledování osudů jiných, není nutně ztráta času. Je to naopak velice dobře využitý čas, zvlášť pokud vás daný seriál, film, nebo daná kniha zaujme, rozesměje a přinutí vás přemýšlet o vlastním životě a mnohdy vás také hodně naučí.
Naprostá většina náhodných znalostí z knih se mi hodila už na základce. Nejen, že jsem měla mnohem rozšířenější slovní zásobu a věděla jsem jak se co píše, ale když se náhodou učitel/ka zeptal/a a já si najednou uvědomila, že to vím, protože jsem o tom v nějaké souvislosti četla, bylo mi skvěle. A když se někdo zeptal, proč to vím, skoro vždycky jsem odpověděla, že jsem to četla v té a té knížce a v té a té souvislosti. Ať už se jednalo o Annu Frankovou jako jména do křížovky, kterou jsme luštili v anglickém časopise, nebo různých anglických slovíček známých z her a děl autorů v Češtině, které jsem náhodou četla. Proto nás tyhle věci určitou formou zábavy vzdělávají, ať už tomu věříte nebo ne.

Jelikož jsem však sama sebe definovala jako především sběratele příběhů, jistě si domyslíte, že těmto věcem věnuji hodně času. Nenajde se den, abych nepřečetla kus knihy, neshlédla pár dílů seriálu nebo nenašla doporučení na nějaký film. Člověk by si řekl, že se prostě podívá, přečte si a tím to hasne, jenže pro mě ne. Není to tak u všeho, ale když mě něco hodně zaujme, zabaví, začínám se trochu kopírovat. Ano přesně tak, když sleduji Gilmorky, začnu z ničeho nic mnohem více slovíčkařit, napadá mě tisíc vtipů na určitou věc a nejsem k zastavení. Když jsem četla Austenovou, psala jsem si deník ve vybrané mluvě, protože jsem byla tak prodchnutá a nadšená tím starým světem a rozhovory postav. Stačí, abych se o trochu déle dívala na Gintamu a začnu spontánně napodobovat Kaguřin znuděný výraz, až se za mnou lidi na ulicích otáčejí. Při čtení Hunger games jsem si pletla copy a při sledování Game of thrones jsem si zase oblíbila vlasy alá Sansa na Winterfellu. Nejde o to, že bych to dělala schválně, ale když se v příběhu dostatečně dlouho namáčím, má to na mě vliv. Byly doby, kdy jsem si říkala, zda nejsem jen směsice všech oblíbených postav, o kterých jsem kdy četla a že mé vlastní já je již nadobro ztraceno ve všech těch vrstvách. Dnes vím, že je to částečně pravda, ale zase vím, že je to tak se vším. Naše okolí z nás dělá to, co jsme, všechno čím jsme prošli, s kým jsme se bavili a jaké příběhy nás ovlivnili, čili co jsme četli, viděli a podobně.

Uvědomuji si to čím dál víc, hlavně teď, když mám maraton Gilmorek a moje rétorika je na špici. Vím, že na mě tohle působí hodně, ale i když tyhle změny v chování občas vyloudí úsměv nebo zvednuté obočí lidí okolo, mě to nevadí. Je to jako hra, jako divadlo, užívám si představení, protože vím, že zanedlouho zase vyprchá a nahradí ho jiné, možná ještě bláznivější. Příběhů je kolem nás spousty, je to jako nikdy nekončící proud a jak už jsem napsala, vyskytují se v různých formách. Pro mě osobně je důležité znát hodně příběhů, protože to všechno dohromady může dát úplně nový, s kapkou toho a kůrky od tohohle, všichni přece víme, jak se tvoří nové knihy, originalita je poskládaná z ukradených kousků, jen to nesmí být vidět.


A pro správné ukončení, jedna buřičská věta.
Žít jen jeden život je nuda!

Gura-chan

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama