Kouzlo ošklivosti

15. července 2014 v 21:17 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím zbloudilé duše,
To jsem zase viděla nějaký film - úplně příšerný při prvních deseti minutách dívání, kdy jsem ho vypnula. Příšerný i po opětovném zapnutí a dodívání se tak do poloviny. Příšerný až do úplného konce.
A přesto...


Stejně jako hlavní postava - ošklivý chlap ve středních letech se skobovým nosem a řidnoucími vlasy. Celý film se tam buď potácí jako ožrala, je celý od krve, nebo je příšerně zpocený. Kamera ho zabírá z těch nejhorších úhlů a kdybych ho já osobně potkala na ulici, asi bych si myslela, že je to úchyl.
A přesto!

Film mám zkouknutý a i když byl opravdu hrozný, zažívám z něj svou "depresi po shlédnutí". Většinou trpím touhle depresí, když shlédnu něco naprosto famózního, něco, u čeho doslova slintám očekáváním, nemůžu se hnout z místa, nemůžu se dočkat jak to skončí... a když to skončí, přichází deprese. Příkladem může být taková Durarara!! která mě doopravdy chytla, nebo třeba Gu family book, u které jsem prořvala všech dvacet čtyři jednohodinových dílů. Další je One Piece, Fullmetal alchemist a další a další. Prostě bestovky.

A přesto se najdou odpady, které mě nějakým způsobem chytí za srdce aniž bych si toho při sledování povšimla. Spíš než u filmů se mi to ale čím dál častěji stává u postav. Mě se ta postava nelíbí, vyloženě si říkám, že je to ošklivý chlap a najednou - BUM - stačí cokoli: hlas, chování, oči a úsměv. Většinou na to opravdu stačí obyčejný úsměv. Hlavní postava z filmu, který jsem teď dokoukala se taky čas od času usmála a já si najednou řekla - wow.

Je to charisma. Neviditelná věc, často nepovšimnutelná, ale je to to, co dělá dobrou postavu postavou a může být jak chce ošklivá, může se chovat jako hyena, může stokrát zažít trapné situace - vy ji milujete! Zbožňujete!
Vždycky mě to tak překvapí, hlavně to, jak nečekaně to vznikne, jak pokradmu to přijde, ani si toho nestačíte všimnout a už v tom lítáte. A může to fungovat i naopak - postavou je krásný chlap ale je nudný, hloupý, nemá kouzlo - i když si říkáte jak je pěkný, nikdy vás nedostane do kolen tak moc jako jeden jediný ošklivý chlap z kterého charisma a šarm jen tečou.

Když jsou tyhle postavy hlavními postavami jde to mnohem snáz, toho člověka totiž vidíme neustále, všechno se točí kolem něj a já když vidím ošklivou postavu, tak ji studuji a prohlížím si ji často mnohem více než nějakou průměrnou. Říkám si, probůh, jak někdo s tímhle obličejem může hrát hlavní postavu? A tak si ji prohlížím a prohlížím až si najednou pomyslím, že zase tak ošklivá vlastně není, že je svým způsobem milá a zajímavá - no a je to!
Nikdy nejde jen o hezkou tvářičku, ta vás okouzlí na první pohled, ale když pod skořápkou nic není, rychle se na ni zapomene.

I když se mi to stává znovu a znovu, nikdy nevycítím, kdy to přijde, protože se mi ze začátku skutečně žádný z nich nelíbí a nezaujme mě. Můžu se proti tomu brojit jak chci, nic proti nim neobstojí. Na druhou stranu jsem ráda, že tomu tak je, je to jako důkaz, že pěkný vzhled není vždy vítěz, že jde spíš o cosi skrytého uvnitř člověka, co nemusí hned vyjít na povrch. Neviditelná síla, co nám podrazí nohy, když ji odhalíme.

Hezký chce být každý, aby se líbil, ale já si říkám jestli by nebylo lepší usilovat o to cosi, o to NĚCO. Už kvůli tomu, jak zatraceně účinné to je.

Gura-chan

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama