Panika ohledně vlastní hlouposti

15. dubna 2014 v 18:52 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím,
Poslední dobou (když mi prominete ten výraz) "depkařím" nad věcí, kterou nejsem a nikdy nebudu schopná napravit. Možná v určité míře ano, ale s tím, v čem všem jsem levá, to půjde hodně, HODNĚ pomalu.
Dochází to tak daleko, že mám chuť se nahlas vztekat, kopat kolem sebe, jako v pubertálním záchvatu.
Abych vám vysvětlila, oč jde: Je mi dvacet (stále ještě bez protézy) jsem na vysoké a z prvního semestru mám průměr 1,0. To všechno zní moc hezky, když si to přečtete, ale pravda je úplně jiná. Neváhám se to přiznat, v některých věcech jsem tak neskutečně pitomá, že by někteří jistě zarytě tvrdili, že jsem kříženec trolla s opicí.


Přesto jsou i tací, co tvrdí, že jsem chytrá např. moje matka, kterou jak dozajista chápete, nemůžu brát vážně, nebo kamarádi, co nerozeznají pravou stranu od levé (i když s tím mám někdy taky problém), a podobní lidé, co o mě ví houby s octem (ano i moje matka se do toho počítá). Nebo jsou takoví, co říkají, že jsem šprt, přitom jediné, co dělám je, že poslouchám na přednáškách, a když se doktoři zeptají, odpovím jim jejich vlastními slovy. Šprti jsou přece lidé, co se šprtají, nebo ne? Tak to já doopravdy nejsem, většího flákače byste nenašli.
Často je pro mě důležitější vlastní práce, než úkoly a pak na to doplácím nedostatkem času.

O čem jsem ale chtěla napsat: v podstatě jde o to, že se pořád cítím strašně hloupá. Je tolik věcí, o kterých nemám ani potuchy. Nikdy mě nebavila Občanská výchova, nebo ne že by mě nebavila, ona mě k smrti nebavila! Výsledek? Nevím zhola nic o politice ani politicích. Můžu být ještě ráda, že vůbec vím, kdo je náš prezident (no dobře, to trochu přeháním, samozřejmě vím, že je to motýl Emanuel).

V dějepise jsem možná pozor dávala, ale upřímně, já prostě nemám paměť na čísla, takže ve výsledku vím o Českých dějinách úplný kulový, možná až na války a o těch toho vím taky poskrovnu. Matematiku vůbec řešit nebudu, ona v zásadě skoro k ničemu není, navíc jsem si v ní nikdy nevedla tak zle, byly doby, kdy jsem ji i doučovala. Čeština se mi z hlavy vytrácí jaksi samovolně, i když to byl skoro jediný předmět, který jsem vždycky brala vážně. Vytrácí se mi jména, díla, zvlášť ty, které jsem nečetla, což byla většina, jelikož jsem s klasiky pořád moc nepokročila.

Ve fyzice a chemii mám mezery tak velké, že by se do nich vešla tři fotbalová hřiště. Biologie, která byla vždycky moje oblíbená, se mi za ta léta taky vykouřila z hlavy, a tak mám prostě smůlu, že už nemám nejmenší ponětí, jak přesně probíhá mitóza, meióza, či jak se od sebe vůbec odlišují.

Zjišťuji, že zatímco na základce mi bylo všechno úplně jedno, teď trpce lituji, že jsem se na ní nikdy pořádně neučila. Teď od sebe chci strašně moc, chci všemu alespoň trochu rozumět a jednoduše nebýt tupá jako poleno.
Nikdy by mě nenapadlo, kolik věcí bych správně měla vědět, nikdy mi to nevadilo, teď až moc.
Je smutné, že člověk prohlédne až za tolik let. Ohlédne se zpět na své mladší já a má chuť na něj zařvat ať nedělá hověziny a maká na sobě.
Připadá mi, že to všechno nikdy nemůžu stihnout, věnovat se tolika věcem, kolika bych opravdu chtěla. To plánování mě ničí.

Alespoň že teď, když už mám za sebou tuhle "sprchu pravdy" se snažím něco změnit, zlepšovat se. Píšu jako o život, za každou cenu chci zvládnout letní semestr obstojně a dokonce se v posledních dnech i cvičím na klávesách. To je totiž další z milionu věcí, které chci umět - hrát na klávesy (i když, upřímně, klavíru bych dala přednost všemi deseti).

Pokud jste v mých pesimistických "obkecávkách" došli až sem, gratuluji. Bylo by fajn, kdyby si mladší ročníky uvědomily, v jak mrzkém bahně nevědomosti se ocitají, a začaly s tím co nejrychleji něco dělat.
Učte se anglicky, i když angličtinu nenávidíte, brzy budete nekonečně vděční, že ji umíte. Snažte se rozumět vlastní zemi, její historii, geografii. A snažte se naučit psát spisovně, při bakalářce se vám to bude náramně hodit.

Tohle jsou ty nejlepší a nejupřímnější rady, co vám můžu dát.
Amen.

Gura-chan

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 25. dubna 2014 v 8:59 | Reagovat

Upřímně řečeno,  pobavila jsi mě. Ono to s tou Tvojí neznalostí asi nebude tak špatné. Na druhou stranu - učit se, učit se říkal už kdysi dávno Lenin. A pokud Tě to baví a ještě o tom dokážeš s nadsázkou a humorem psát, tak je všechno OK. Ať se daří.

2 Gura-chan Gura-chan | 25. dubna 2014 v 15:26 | Reagovat

[1]: Děkuji, jsem ráda, že tě to pobavilo. :D Ale v zásadě jsem jen přišla na to, že citát:"Vím, že nic nevím," je pravdivý až z toho mrazí. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama