Výstavní lenoch obecný dvacetiletý osmnáctikreditový

23. ledna 2014 v 21:30 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím,
Tak si tak poslouchám Applesauce, namáčím lžičku do lískooříškové nugety a s nohama na stole civím do noťáska. Vzadu v hlavě mi slabounký hlásek připomíná, že už jsem asi měsíc nenapsala na blog a já ho znechuceně okřikuju, že přece nemám čas. Ono je to ale pravda i nepravda. Záleží na úhlu pohledu.
Měla jsem zkoušky, měla jsem zápočty a před sebou už mám pouhé dvě. Musím tímto varovat všechny lidi, kteří se dychtivě ženou na vysokou - pokud jste byli na prášky z maturity, raději na ni nechoďte.
Na výšce jste na prášky permanentně.
Jen, když si uvědomím, že jsem se mohla zbláznit z pár předmětů k matuře a to věčné učení mi přišlo nesnesitelné, teď mi to přijde k smíchu. Celý leden jsem proseděla nad učivem a to s tím, že jsem na každý zápočet nebo zkoušku měla dva, jeden nebo půl dne na naučení. A jakmile jsem zápočet dala, následoval návrat domů a učení se na jinou věc a tak pořád dokola.
Nikdy bych nevěřila, že to bude tak strašně deprimující. I když je fakt, že to, jak vám pomalu ale jistě přibývají kredity je skvělá útěcha. Bohužel však nemáte čas vůbec na nic. Kromě školy.


Dnes jsem odeslala poslední dva úkoly do jednoho předmětu a pro jistotu si zkoušku z něho přesunula až na únor, mám před sebou totiž tu nejdůležitější, za kterou dostanu celých nádherných 8 kreditů, takže ji nechci pokašlat.

Každopádně nedopadla jsem zatím jen u jediného zápočtu, který byl však naštěstí jen za jediný kredit, takže mi chybět nebude a ne že bych byla tak hloupá, ale zrovna to byly takové pitomé otázky a chyběla mi všehovšudy jediná odpověď k tomu abych ten předmět udělala. No stane se.
Zato jsem zvládla všechny céčkové i béčkové předměty a dala áčkový předmět na zkoušce za jedna, takže si stěžovat opravdu nemůžu. Když už jsem takový šprt, pokusím se zazářit i u těch zbývajících - právě kvůli tomu si na to dávám i více času. Dokonce jsem udělala i Angličtinu, na kterou jsem se učila jeden neuvěřitelný den a dala jsem to více než obstojně. I když pořád to nemá na to, jak jsem se do jedné v noci učila celý vývoj člověka od třetihor až k současnosti a dala test jako druhá nejlepší.
Asi mi stres fakt prospívá.
Anebo za to může můj skleněný slon, kterého jsem posvětila složením maturitní zkoušky a od té doby maká jako šroub.

Také bylo mimochodem velice zábavné dělat angličtinu zrovna na svoje narozeniny, které vyšly snad na ten nejhnusnější, nejšedivější a nejsychravější den v roce. Navíc v úterý, nejhnusnější den vůbec.
A to byly moje kulatiny, vážení, pomalu si jdu objednávat protézu.
Ale zanechme vtipů - nic nemá na to obarvit se a všem kamarádům zarytě tvrdit, že jsem opravdu ze dne na den zešedivěla.

Důležité je to, co teď bude s blogem. A obávám se, že si budete přece jen muset počat až do února, protože božúžel, zkoušky za mě nikdo neudělá. A taky nesmíte zapomínat na to, že kulatiny je potřeba pořádně zapít, nejlépe někde ve sklípku vinném. Už se těším až dostanu od Very ten neskutečně velký kakoč na kafe - no to už není ani kakoč ale hotový kotel - a samozřejmě až začnu opět spisovat Pírka.

Zrovna včera jsem četla druhou polovinu, neviděla jsem ji asi měsíc a půl, takže už jsem celkem zapomněla, co jsem všechno napsala, a musím říct, strašně jsem se u toho bavila, na některé vtipy jsem úplně zapomněla a pak jsem se u čtení tak řezala, jako kdybych to ani nevymyslela. Nemůžu se dočkat až to bude hotové, i když je to ještě moc a moc práce. Dokonce mě napadlo rozepsat před-story protože ta je taky pekelně zajímavá.

Každopádně vím, a to definitivně, že doopravdy píšu hlavně pro sebe. Není v tom nic sobeckého, nebo takhle - nemyslím si, že moje psaní je tak dobré, že je mi jedno, co na to kdo napíše - ale to psaní, prostě mě to baví, strašně mě baví to po sobě číst a mám pocit, že nebudu mít pokoj dokud ten příběh nedokončím. Ještě teď si pořád čas od času čtu svoje hotové výtvory a mám z nich radost, myslím si že tohle je důležité, že MĚ to baví, a že to dělám pro sebe.

Blog mám proto, aby si ostatní mohli přečíst moje výtvory a můžou vyjádřit svůj názor - já vím, že nejsem dokonalá - ale taky věřím, že se moje psaní ještě bude zlepšovat, pořád na sobě dělám, snažím se nekašlat na to, snažím se pilovat věci, které cítím, že drhnou, když je čtu. A když mě někdo pochválí, jsem strašně ráda, že nejsem sama komu se to líbí a že někdo má zájem o životy mých postav protože pro mě důležité jsou.
Prožívám to všechno s nimi, osudy všech čarodějů na Myrdě, osudy chudých v Království či ne zrovna lehký život v Herialdě. Teprve teď když vím, jak příběh skončí se mi všechno tak moc prolíná, že je to až neuvěřitelné. Myslím, že zažívám pocit z opravdu komplikovaného příběhu. Jsem strašně ráda, že jsem jej kdysi začala psát, když si na to teď vzpomenu, neměla jsem vymyšlené vůbec nic a teď je toho tak moc. Myslím, že jen těžko bych teď opouštěla psaní, když vím, jaká je to bomba. Opravdu doufám, že jsem se alespoň trochu zlepšila v psaní oproti první knize a že to ještě lepší i bude.

No, tak si pouštím od začátku Applesauce i když mi z 8-bitové hudby už brní hlava - nikdy si ji nepouštěte moc nahlas - a půjdu buď psát nebo se na něco koukat a pro dnešek již vypínám.
Jsem smířená s tím, že za Leden budu mít na blogu ostudné dva články ale s blížícím se Letním semestrem věřím, že než se to takzvaně rozjede, budu mít dost času i na psaní i na blog.

Hodně štěstí do posledních zkoušek a zápočtů.

Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama