Zdravím,
Tak si tak poslouchám Applesauce, namáčím lžičku do lískooříškové nugety a s nohama na stole civím do noťáska. Vzadu v hlavě mi slabounký hlásek připomíná, že už jsem asi měsíc nenapsala na blog a já ho znechuceně okřikuju, že přece nemám čas. Ono je to ale pravda i nepravda. Záleží na úhlu pohledu.
Měla jsem zkoušky, měla jsem zápočty a před sebou už mám pouhé dvě. Musím tímto varovat všechny lidi, kteří se dychtivě ženou na vysokou - pokud jste byli na prášky z maturity, raději na ni nechoďte.
Na výšce jste na prášky permanentně.
Jen, když si uvědomím, že jsem se mohla zbláznit z pár předmětů k matuře a to věčné učení mi přišlo nesnesitelné, teď mi to přijde k smíchu. Celý leden jsem proseděla nad učivem a to s tím, že jsem na každý zápočet nebo zkoušku měla dva, jeden nebo půl dne na naučení. A jakmile jsem zápočet dala, následoval návrat domů a učení se na jinou věc a tak pořád dokola.
Nikdy bych nevěřila, že to bude tak strašně deprimující. I když je fakt, že to, jak vám pomalu ale jistě přibývají kredity je skvělá útěcha. Bohužel však nemáte čas vůbec na nic. Kromě školy.
