Pírka Čarodějů II. - 1. kapitola/ 2.část

11. prosince 2013 v 19:38 | Gura-chan |  O blogu
Doporučuji přečíst 1. část. :-)
A opět upozorňuji, že tato kapitola je spamový ráj, pro ty, co ještě nečetli 1. knihu.

Gura-chan


"Tak co, jak ti to jde?"
Izenaren jen protočila oči a nabručeně obrátila první list.
"Ten, kdo tohle napsal, by zasloužil zemřít nějakou děsivou smrtí… nemůžu pomalu přečíst ani jedinou větu!"
"Ty bys klidně umučila člověka, co to tu postavil?" nahodil Larren se zvednutým obočím a ohnal se mečem po Redovi.
Čarodějka ty dva chvíli nechápavě pozorovala.
"No počkejte, o kom to mluvíte?" zeptala se nakonec.
Její mistr jen něco zavrčel a uhnul Redovu výpadu. Izen věděla, že nebýt jejich, teď už téměř každodenního souboje, nejspíš by si vyslechla sáhodlouhou přednášku začínající slovy "Musíš se ptát?" plnou posměšků a jízlivých poznámek na její adresu.

Zrovna se zamyšleně prohrabávala složkami s lejstry, které zabíraly poslední zbytek prostoru její kamenné lavičky, když na ni podrážděně křikl:
"Přečti si tu úplně vespod a radím ti zapamatovat si každé slovo!"
Izen po něm loupla očima, ale raději udělala, co řekl. Našla zmíněné šedivé desky a vytáhla z nich několik stran popsaných tentokrát o dost lépe čitelným písmem. Vypadaly, že nejsou tak staré, jako ty, které musela do teď číst. Zvědavě se naklonila k prvnímu odstavci.

O zdejším paláci, skrývajícím se v propasti záhadné hory Myrdy, je známo, že je to naprosto ojedinělá stavba. Postavil ji Mistr Weon, čaroděj, který přišel ze Země za horami a byl tak pravděpodobně první čaroděj v Království. Hledal zde obdarované lidi a učil je tajemství magie. Jenže po nějaké době byl za své skutky vyhnán ze země. Mistr Weon se však ukryl na horu Myrdu a tam spolu se svými druhy postavil první a jediný čarodějnický úkryt - Palác.
Mistr Weon byl obdařen vzácnou magií dávající mu schopnost "oživovat" neživé a právě touhle magií začaroval celý palác. Proto jen v jeho prostorách mohou čarodějové pohybovat neživými předměty. Je k tomu potřeba pouze ovládání Základní magie. Mistr Weon tak rovněž vytvořil systém otevírání různých účelových místností a v neposlední řadě také znaky Čarodějů, které se pohybují samovolně.
Je mnoho odhadů jak něco takového dokázal, ale bylo o něm známo, že mistrně ovládal rovněž magii Vzorců, proto se můžeme domnívat, že ji použil i na stavbu paláce. S pomocí několika vzorců mohl odeslat svou magii do jakéhosi koloběhu, nebo možná…

Izen vzhlédla od textu a protřela si oči. Odhady o použití vzorců byly pro ni moc složité a to nejdůležitější se už stejně dozvěděla.
Takže Weon. Chvíli si namáhala paměť, ale nakonec usoudila, že se o něm na Myrdě jaktěživ nikdo nezmínil. A to měl být zakladatel čarodějnictví v Království a navíc architekt paláce.
Chvíli pozorovala jak se Larren s Redem zasypávají útoky, načež zívla a protáhla se.
"Proč vůbec očekával, že někoho takového budu znát?" zabručela si pro sebe.
Nakonec to však byla užitečná informace. Popravdě, už dlouho ji zajímalo, jak je možné, že se ty siluety v pracovnách a jinde pohybují. Weonova magie by to vysvětlovala.

Podle toho, co už se dočetla v rukopisech, to byl velice vzácný druh magie - takzvaná Magie schopností. Momentálně byli na Myrdě pouze dva čarodějové, kteří měli tuto magii, a to byla Urun a Meric. Spis, který podrobně popisoval její magii, psala její bývalá mistryně Charley a Izen měla za úkol si ho přečíst jako názorný příklad. Meric však, na rozdíl od Urun, svou magii zdědil a podle všeho se projevovala více na jeho vlasech než v schopnostech.
Věděla tedy, že tato magie je vrozená, sílí s věkem čaroděje a vyznačuje se určitou schopností. U Mistra Weona to tedy byla schopnost přimět neživé předměty k pohybu, neboli je oživit.
Jako další existovala Základní magie. Podle všech to byla čistá síla aury s centrem v mysli čaroděje. Bylo o ní známo, že díky téhle magii se čarodějové dokážou dostat zpod vlivu athame. Právě její rozvíjení také umožňovalo naučit se ovládat další druh magie.
Říkalo se jí Magie živlu.
S touhle se setkávala nejčastěji. Jednalo se vždy o určitý element, který se nachází už od narození v auře. Čaroděj tak dokáže svůj živel ovládat, když se to naučí. Měl ji jak její mistr ovládající oheň, tak Darhir s jeho větrem, nebo třeba Samanta, která ovládala zemi.
K těmto třem druhům magie se často přidávala ještě ta poslední - Magie Vzorců, neboli také Přírodní, či Stará. Přesto však se od těchto hlavních tří dost lišila.
V prvním případě to byla skutečnost, že tuto magii se mohl naučit kdokoliv, když byl dost trpělivý. Vyžadovala jen nepatrné používání základní magie. Bylo však jen málo čarodějů, kteří se ji učili. Izen věděla snad jen o Mericovi a teď i Louviem.
Šlo vlastně o nakreslení vzorce, přidání látek většinou rostlinného původu, od kterých si propůjčujeme energii, a zaříkávání - takzvaného jazyka přírody, který tuto energii probouzel. Bylo zde však ještě příliš mnoho věcí, které bylo potřeba vědět.
Cosi o přítomnosti pěti živlů, použití svíček v noci a výběru správného vzorce, což mohlo být vše od spirály přes trojúhelníky až k pentagramům, používajících se například při prokletí či odkletí.
Osobně jí z toho šla hlava kolem, jen když o tom musela číst.

Útrpně si povzdechla a hodila staré desky zpět na hromadu vedle ní.
Pro ni tohle jednoduše nebylo.
Zrovna když zvažovala, že se nenápadně vytratí, zamířil si to k ní její mistr osobně. Očividně bylo po boji.
"Jo, chápu, odsoudila jsem k smrti velikého a všemocného zakladatele paláce, takže jsem se dopustila nevýslovné urážky a nevděčnosti a-tak-dále, a-tak-dále…" zamluvila otráveně jeho chystaný proslov, jen co stačil otevřít ústa.
Larren po ní blýskl rudýma očima a zhodnotil její znuděný obličej.
"Jak se tak koukám, už máš těch lejster tak akorát, co?" zachechtal se jízlivě.
Izen si jen odfrkla.
"Osobně nechápu, co ti tak vadí. Celý rok jsi trajdala po celém Království, půlka armády ti šla po krku a musela ses otravovat s malými prcky, co toho vidí až příliš. Teď bys měla být vděčná za trochu odpočinku!" ozval se Red, zatímco si schovával svůj meč.
Izen si ho naštvaně změřila. "Tohle není odpočinek, tohle je mučírna! Navíc mi bylo mnohem lépe na cestách, než být zavřená tady," dodala potichu.
"To je bohužel osud všech čarodějů. S tím nic nenaděláš," pokrčil rameny Larren.
Čarodějka zklamaně svěsila hlavu, když jí došlo, že má pravdu. A vůbec, bylo od ní sobecké, že kvůli tomu tak vyvádí, když to samé prožívali i ostatní. Navíc měla výhodu, že nějakou dobu cestovala, zatímco třeba Darhir, nebo i Urun tu byli zavření už kolik let.
"No tak pojď, zajdeme aspoň na čaj. Divím se, že jsi k té lavičce ještě nepřimrzla," zachechtal se Red a zamířil si to ke dveřím. Izen se ušklíbla, ale nakonec uznala, že čaj by jí docela bodl. Zvedla se, zachumlala se do svetru a spolu s Larrenem ho následovala.

V jídelně byli snad všichni.
Urun se ládovala praženými oříšky a napomínala Miren, která se hlasitě rozesmála kdykoliv Darhir, sedící u krbu, kýchnul. Jeho kýchnutí totiž mělo poněkud vedlejší účinek a to ten, že se každému v místnosti náhlými poryvy větru pokaždé nadzvedly vlasy. Louvie, jako obvykle zahrabaný do lejster někde v rohu místnosti, vypadal při jednom kýchnutí obzvlášť vtipně a Miren z toho málem brečela smíchy.
Irim popíjel čaj u vedlejšího stolu, tak klidně a vyrovnaně jak to dokázal jen on.
Izen však věděla, že by stačilo, aby do místnosti vešel Meric, a jeho klid by byl nenapravitelně otřesen.
Jen co je uviděl přicházet, pousmál se a poposedl, aby jim udělal místo.

"Stařec se nám krapet nachladil, jak slyším," prohodil Larren, jen co si sedl a nacvičeným pohybem sáhl do kapsy svého kabátu. Zachytil však Izenino zvednuté obočí, načež se rozhlédl a znechuceně zaregistroval Urun sedící hned za ním.
"Vzdejte to, nemáte šanci si zapálit," usadila ho mladá čarodějka a obrátila se na Irima.
"Mám vážný problém."
"O co jde?"
"Došly mi sušenky."
Irim si vyměnil pohled s Redem a povzdechl si.
"Mám to chápat tak, že chceš jít za Mericem?" zeptal se jí už mírně otráveně.
Izen s úsměvem přikývla, aniž by si všímala jeho podtónu.
"Bylo by fajn, kdybyste šli se mnou," dodala ještě.
Red se zakuckal čajem.
"No počkej, ty chceš jít v té závěji dolů?" zvolal nevěřícně.
"A pak nahoru. Jo."
Irim a Red si znovu vyměnili pohled, načež se na ni obrátili s naprosto odmítavým výrazem.
"Tak to ani ná-"
"Když už tam půjdete, doneste mi nějaký tabák," přerušil je Larren připomínkou a nevzrušeně si upil čaje.
"Tak je rozhodnuto!" zvolala nadšeně čarodějka. "Neříkejte mi, že se netěšíte na čerstvý vzduch! Vždyť to bude jen malá procházka," do-mlouvala jim.
"Mě nevadí ta tvoje "procházka", ale to kam chceš jít…" snažil se jí vysvětlit nešťastný Irim, ale Red ho přerušil.
"Představa že všichni zemřeme někde pod tunou sněhu, kvůli tvým připitomělým sušenkám, to je ten nejhloupější způsob, jak se zabít!"
"Nezapomínej na můj tabák," dodal Larren a pobaveně se zachechtal. "Stejně by tam někdo dřív nebo později jít musel, i nám už docházejí zásoby," mávl bezstarostně rukou. Reda to však ani v nejmenším neupokojilo.
Vtom od vedlejšího stolu přiběhla rozjařená Miren.
"Vy někam jdete? Vezměte mě sebou!" zaprosila ale Red s Larrenem ihned zakroutili hlavami.
"Někdo tak malý jako ty, by si v tom sněhu musel udělat tunel, aby se vůbec někam dostal," řekl Larren posměšně.
"Vzdej to prcku," přidal se Red okamžitě.
Izen je nevraživě sledovala, zatímco Miren zaskřípala zuby.
"Ty si hlavně dej pozor, abys v tom sněhu zas neupad, pane Kuří nožičko," vyplázla na něj jazyk, nakvašeně odkráčela a neotočila se, ani když se jí do zad zapíchl jeho vražedný pohled.
Vzápětí však Darhir znovu mocně kýchl, až všem přítomným zavlály vlasy.
"Asi vezmeme i nějaký lék na tu jeho rýmu," podotkla Izen a odfoukla si ofinu z obličeje.


---------------------------------------------
1. kapitola bude mít ještě 3. část, kvůli líným čtenářům i zmatenému blogu.cz, co jako obvykle nemá náladu spolupracovat. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama