Z roztrhané kapsy dětství - 8. část (poslední)

23. listopadu 2013 v 22:29 | Gura-chan
15. Kapitola
Kluci na obzoru
"Jo, jo! Měli si vzít gumáky!"
Po krátkém dešti, který přerušil dlouhé suché dny, jsme se rozhodly jít na průzkum dolů k přehradě. Vzaly jsme si kola a gumáky a vyrazily jsme. Když jsme jely kolem sousedova domu viděly jsme před sebou dva kluky, kteří šli se psem k přehradě. Markéta a Denča se začaly pochechtávat tak hlasitě, že se neznámí otočili, pohlédli na nás a začali si něco šuškat. Potichu jsme se domluvily, že je předjedeme. Zrychlily jsme a jedna po druhé jsme je předjely. V tom nás ale kluci začali honit, a když jsme to zjistily, rychle jsme přidaly a sjely jsme do lesa. Když za chvíli přiběhli, rozhlíželi se, ale nikde nás neviděli a tak to vzdali a odtáhli. Chvíli jsme počkaly, jestli to na nás jen nehrají a pak jsme vyjely z lesa. Sešly jsme dolů k přehradě, která ustoupila tak daleko, že vytvořila několik ostrůvků. Chvíli jsme hledaly škeble, ale pak jsem holky upozornila, že naši neznámí jsou už zase tady, ale již bez psa. Zase se za námi rozběhli, ale to už jsme sebraly kola a utíkaly na nejvzdálenější ostrůvek. Ještě, že jsme si vzaly gumáky!

Kluci je evidentně neměli, takže za námi nemohli. Sice na nás ještě něco pokřikovali a házeli po nás kamením, ale ty k nám vůbec nedoletěly. Kluky to brzy přestalo bavit a tak zase odtáhli. A my celé šťastné, jak jsme to vymyslely, jsme si mohli gratulovat. Když jsme odjížděli, řekla Markéta: "Jo, jo, když někoho honíš, raději si vezmi gumáky!"


16. Kapitola
Andy! Šary!
"Zážitek s našimi pejsky."
To jsme byli zase jednou v Těrlicku, a měli jsme opékat párky. Taťka s tetou Alenou rozdělali oheň, a mamka šla do venkovní kuchyně připravit párky. Najednou za námi přešla teta Alena, že jestli nemáme co na práci, můžeme zajít s Andykem a Šarynkou na procházku do lesa. A protože jsme nebyly proti, vyrazily jsme. Teta Alena za námi ještě stačila křiknout, ať jsme rychle zpátky, že bude brzy tma, než jsme se jí ztratily za ohybem domu. My jsme mezitím zamířily k oplocenému výběhu, kde měli Andy s Šárkou boudy. Pejsci už nás radostně zdravili štěkotem, a když je Denča pustila, skákali na nás a vesele kolem nás běhali. Potom jsme i s psím doprovodem zamířily na cestu k lesu. Psi pořád obíhali okolo nás, ale jakmile jsme vstoupily do lesa, rozutíkali se. Než jsme se stačily vzpamatovat, zmizeli ve křoví. Trochu pozdě jsme na ně začaly volat, ale bezvýsledně. Chvíli jsme se sice motaly v lese, ale pak Denča řekla, že je to na nic a rozbrečela se. Nakonec jsme se rozbrečely i my dvě se ségrou a pomalým smutečním pochodem jsme se vracely. Z toho jak jsme neustále volaly na Andyho a Šárku, vznikla písnička. Byla už dávno tma a my jsme pořád stály na cestě a volaly: Andy! Šary! A pak jsme vyly jak smečka vlků. Nakonec nás ségra přemluvila, ať se vrátíme, že to rodičům nějak vysvětlíme. Pomalu jsme došly, až k našim rodičům, kteří už seděli v záři ohně v kruhu, a na dlouhých klaccích opékaly párky, až to vonělo. Jaký to, ale byl pro nás šok, když jsme zjistily, že u strejdových nohou leží spokojeně Andy a hned vedle Šárka. Nemohly jsme tomu uvěřit, ale nakonec jsme si oddechly, sedly si a daly si zasloužený párek.

Dovětek:
Zde končí moje zážitková knížečka, a i když měla mít víc dílů, bohužel plánek z jejich osnovami se už nedochoval. Každopádně doufám, že se vám mé malé střípky z dětství líbily.

Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 27. listopadu 2013 v 19:42 | Reagovat

Hezké zážitky, líbilo se mi to.

2 Gura-chan Gura-chan | E-mail | Web | 28. listopadu 2013 v 20:55 | Reagovat

[1]: Thank you so much :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama