Z roztrhané kapsy dětství - 7. část

1. října 2013 v 18:54 | Gura-chan
13. Kapitola
Listí
"Vzpomínka na jeden podzimní den."
Jednou, když jsme přijely do těrlicka, viděly jsme, jak Denča s tetou Alenou hrabou listí do velké vykopané díry obdélníkového tvaru u Lípy. A protože se nám nechtělo trapně sedět ve spojce a čekat, až to Denča dodělá, rozhodly jsme se, že přiložíme ruku k dílu. Řekly jsme tetě Aleně, že to za ní doděláme, a když odešla, povídaly jsme si s Denčou a poctivě hrabaly, až byla díra skoro plná.


Dostaly jsme nápad a začaly jsme skákat do díry. Listí bylo suché a měkké a skvěle se do něj padalo. Brzy jsme si hrály na to, kdo udělá nejlepší skok, nebo kdo koho dříve shodí. Když už jsme byly ze všeho toho skákání unavení, dostala jsem nápad, že si uděláme strašáka do zelí z hrábí a tak jsme se daly do práce. Dvoje hrábě jsme upevnily do kříže a zapíchly do země. Já jsem mu dala starou bundu, Denča svoji šálu a Markéta přidala staré rukavice a boty. Potom jsme šly do spojky a na papír mu nakreslily obličej, který jsme napíchly na hrábě. Pak tam stál v celé svojí kráse. Chtěly jsme ho ještě ukázat tetě Aleně, ale taťka už nás volal, tak jsme tím pověřily Denču a rozloučily se.

14. Kapitola
Fialová huba
"Zážitek s kozou Cecilkou."
Bylo léto, takový čas, kdy zrály jahody, maliny a ostružiny. No a právě ty jsme se rozhodly sbírat. Vzaly jsme si misku z venkovní kuchyně a chodily po rozsáhlé zahradě. Brzy už jsme měly plnou misku jahod, ostružin, malin a angreštu a tak jsme jedly o sto šest a užívaly si teplého sluníčka. Pak nás ale najednou začalo příšerně bolet břicho, ze všeho toho ovoce, a při tom jsme neměly dojedenou ani polovinu, nechtělo se nám to ale vyhazovat. Markéta najednou dostala nápad.
"A co kdybychom to dali Cecilce?"řekla. Vyměnily jsme si s Denčou pohled, moc se nám to nelíbilo, ale řekly jsme si, že jí to snad neublíží. Cecilka se pásla u Lípy a tak jsme k ní přišly a nabídly jí misku. Cecilka se na ni hned vrhla a začala úporně žvýkat, a když zvedla hlavu, měla z toho úplně fialovou hubu, až jsme se neudržely a vyprskly jsme se ségrou smíchy. Cecilka se na nás tak dívala a při tom jí z huby odkapávaly na kaši rozmačkané jahody maliny a kdoví, co ještě, že už se neudržela ani Denča a spolu s námi se válela smíchy po zemi. Byl to fakt srandovní zážitek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co vy a druhá kniha Pírek Čarodějů?

Těším se na ni.
Neznám.
Teprve čtu první knihu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama