Říjen 2013

Čas od času potřebuji letět

27. října 2013 v 19:07 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Celý den je něco uvnitř špatně, cosi v břiše vás napíná jako na skřipec a když se k vám někdo omylem připlete, jste nervózní a podvědomě zjišťujete, že si nepřejete nic jiného, než aby už dotyčný šel konečně k čertu. Pryč. Pryč od vás.
A pak to přijde. Obléknete si bundu, obujete boty a hodíte do kapsy klíče. Bouchnutí dveří je první signál, ta blízkost je nesnesitelná. Běžíte ze schodů, div si nezlomíte obě hnáty a poslední, co vás dělí od svobody je jedno stisknutí kliky a potáhnutí.
Jste venku. Na moment cítíte úlevu, ale rychle spadnete opět do reality. Venek už není venkem. Jen se rozhlédnout a všude kvanta lidí, psů, kočárků, mluvení, ruchu, přítomnosti. A je to tu zase, dusíte se.

O obloze a trocha politické nevolnosti

18. října 2013 v 12:39 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím spořádané členstvo klubu nesnášíme volební propagaci,
To je samozřejmě vtip, ale pokud stejně jako já kvílíte a rvete si vlasy kdykoli začne v televizi nabíhat maraton reklamních poutačů na blížící se volby, snad vás i potěší, že nejste sami.
Ne, že by volby nebyly důležité, ale já nesnáším přetvářku a z těch prolhaných křečovitě se usmívajících obličejů, co slibují hory doly nejen z televize ale i z plakátů a obřích reklamních tabulí, je mi vážně mdlo. Kromě toho nesnáším politiku.
Možná bych ji měla ráda, kdybych žila v jiné zemi.

Ale fuj, kšáá.
O tomhle se tady vůbec bavit nechci. Vidíte, jak zasívají brouky do hlavy? Přemýšlíte o tom i přesto, že se tváříte jako by vás to nezajímalo. Ptfuj.

A můžeme pokračovat.
Moje dnešní myšlenky se točí okolo jedné z mých lásek - oblohy. Všímáte si jí? Co já vím, čím dál méně lidí pozorují oblohu, třeba i v normální den, kdy jen mračna neslyšně plují po obloze a pro některé jsou tak obyčejná a všední, že jim nestojí ani za jediný pohled.
Může za to dnešní doba? Lidé nízce přemýšlejí o práci, o problémech, o tom co nakoupit a co uvařit, co udělat… v životech se točí v neustálém a nikdy nekončícím koloběhu. Z domu do práce, z práce domů, uvařit, uklidit, spát. A ráno znova.
Kdo má vůbec čas na oblohu? Na něco, co přece můžeme vidět kdykoli, stačí jen vykouknout z okna nebo vyjít z domu. Vzhlédnout.

Snový koutek

5. října 2013 v 20:02 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Drahé duše,
Dnes mám jeden z mála dnů, co jsou opravdu bez jakýchkoli plánů, takže jsem se pustila do úklidu stolu, povysávala jsem (nesnáším slovo luxovat a lux, já vysávám vysavačem!) a také utřela prach, abych ho alespoň další dva dny nedýchala, než se zase usadí.

Z roztrhané kapsy dětství - 7. část

1. října 2013 v 18:54 | Gura-chan
13. Kapitola
Listí
"Vzpomínka na jeden podzimní den."
Jednou, když jsme přijely do těrlicka, viděly jsme, jak Denča s tetou Alenou hrabou listí do velké vykopané díry obdélníkového tvaru u Lípy. A protože se nám nechtělo trapně sedět ve spojce a čekat, až to Denča dodělá, rozhodly jsme se, že přiložíme ruku k dílu. Řekly jsme tetě Aleně, že to za ní doděláme, a když odešla, povídaly jsme si s Denčou a poctivě hrabaly, až byla díra skoro plná.