Z roztrhané kapsy dětství - 6. část

20. září 2013 v 19:53 | Gura-chan
11. Kapitola
Denčina morčata

To jsme zase jednou přišly k Denči a zjistily jsme, že má dvě nová morčata. Zvědavě jsme si je prohlížely a babička nám řekla, ať je pustíme ven do ohrady a tak jsme šly. Denča vytáhla jakousi dřevěnou ohradu z prken ve tvaru čtverce bez dna a položila jí na trávu. Pak do ní vypustila morčata. Trošičku jsme si s nimi pohrály, ale morčata byla hrozně plachá a nedala se vůbec chytit a tak nás brzy přestala bavit.


Vytáhly jsme si míč, a začaly jsme hrát prostředníka a pak bumbrlíka. Jak jsme si tak hrály, úplně jsme zapomněly na morčata. Po chvíli nás zavolal taťka, a tak jsme zamávaly Denče a odjely jsme. Později na návštěvě jsme se dozvěděly, že Denča na ně také zapomněla a když k večeru pustili Andyka a Šárku… tak už si asi domyslíte, co se stalo. Andy měl tu noc takovou malou svačinku.

12. Kapitola
Je to v pr…

Byl podzim a bylo po dešti. Řekly jsme si, že se podíváme k přehradě a vyrazily jsme. Když jsme došly k rybářské chatě a pohlédly na přehradu, zjistily jsme, že voda trochu ustoupila, takže jsme mohly sejít po schodech až dolů na písek, kde už obvykle sahala voda.
Řekly jsme si, že se podíváme, co přehrada vyvrhla a hodíme zpátky do vody nějaké škeble. Šly jsme tedy a dívaly se na různé zvláštní věci, které voda vyvrhla, a když jsme našly škebli, která byla ještě plná, hodily jsme ji zpět. Bavily jsme se tím, že jsme se občas snažily nějakou tu škebli otevřít, ale nikdy se nám to nepovedlo.
Došly jsme až k "zálivu" a pokoušely jsme se přejít ji na druhý břeh, ale to jsme neměly dělat. Došly jsme ani ne do poloviny, když se nám najednou začaly bořit nohy do hustého bahna a to tak, že jsme stěží vytáhly nohy. Denča byla u břehu jako první, ale když se ohlédla a uviděla, že jsme tam uvízly, šla nám pomoct. Podařilo se jí vytáhnout mě a pak jsme šly obě na pomoc Markétě, která na tom byla nejhůř. Botasky už jí málem nebyly vidět, a když Denča táhla jak nejvíc mohla, dosáhla jen toho, že jí vyzula botu a málem sama spadla. Markéta se vyprostila i s druhé boty, s tím, že už na to kašle a snažila se utíkat ke břehu. Nakonec se jí to podařilo, i když při tom ztratila i ponožky. Stála tedy na břehu bosa a dívala se, jak stěží vytahujeme její botasky a ponožky z bláta.
Nakonec se nám to podařilo a všichni tři jsme konečně stanuly na pevné zemi s ušpiněnými botaskami, Markéta dokonce bez nich, a mohly jsme si v klidu říct, že je to opravdu v pr… Všichni tři jsme se dobelhaly až do Těrlicka a už předem jsme se domluvily, že půjdeme přes druhou garáž, jako tehdy, když jsem spadla do přehrady. V koupelně jsme se zamkly a umyly si botasky a taky Markétiny ponožky, které byly mimochodem bílé, a pak jsme je naaranžovaly na topení, aby aspoň trochu uschly.
Ještě jsme se smáli, jak to všechno dopadlo, když v tom nás najednou zavolal taťka a my si museli znovu obout úplně mokré botasky. Docela to studilo, ale před taťkou jsme dělaly jakoby nic. Sice se na nás trochu podezřele díval, ale nakonec se jen pro sebe usmál a na nic se nezeptal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co vy a druhá kniha Pírek Čarodějů?

Těším se na ni.
Neznám.
Teprve čtu první knihu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama