Pírka Čarodějů I. - 20. kapitola/2. část

12. srpna 2013 v 11:42 | Gura-chan |  Kapitoly
Meric na ni překvapeně pohlédl.
"O co jde?"
Dívka ho upřeně pozorovala.
"Mericu… ty to víš, že jo? Víš, kdo byli mí rodiče."
"Cože?" ozvali se Red s Miren a překvapeně na ně vytřeštili oči.
Doktor si povzdechl.
"Neměl jsem nejmenší tušení, věř mi… tedy až do té chvíle, kdy si vyprávěla Agorův příběh."
Dívce zasvítily oči. "Takže to víš? Pověz mi o tom!" zvolala naléhavě.


Meric se znovu zadíval z okna.
"Napadlo mě to, když si se zmínila o svém otci… Agor mu řekl "vlasatý pitomec" nebo tak nějak, viď?"
Dívka přikývla.
"A když jsem dokončoval přípravy na oddělení toho ducha… probral se a dostal záchvat vzteku, když mě uviděl… přitom jsme se nikdy dřív nepotkali."
Red svraštil obočí. "Co tím chceš říct?"
Meric se nešťastně zachmuřil.
"Chci tím říct, že si mě nejspíš s někým spletl… Byl to někdo, koho znal. A podle jeho reakce ho nejspíš i hluboce nenáviděl… no, a já jsem podobný jen jednomu člověku."
"Komu?" zeptala se dívka.
"Mému bratrovi… Cetovi," odpověděl Meric rozechvěle.
"C-cetovi?" zopakovala užasle dívka.
"Tvému bratrovi?" řekl Red zaraženě. "Takže vy dva jste…"
"Příbuzní?" hlesla Miren.

Meric se zhluboka nadechl.
"Promiň, že jsem ti o něm nikdy nevyprávěl… ale, jak bych to řekl, nikdy jsem se nevyrovnal s jeho smrtí…
Víš, kdysi jsme přišli k čarodějům společně, já a bratr. Mě bylo tehdy jen jedenáct a jemu sedmnáct. Učil se rychle, a proto dokončil výcvik sotva po dvou letech. A on chtěl vždycky cestovat. Odešel hned po tom, co dostal pírko a já o něm téměř rok nic neslyšel. Když jsem dostal zprávu o jeho popravě, bylo to něco příšerného. Okamžitě jsem se sbalil a odešel od čarodějů… Někdy v té době jsem se učil doktořinu a byl jsem přesvědčený o tom, že už se tam nikdy nevrátím.

Po nějaké době jsem se však ocitl nedaleko Lackova starého domku. On byl něco jako můj mistr. Strávil jsem tam hodně času jako malý a proto jsem si řekl, že bych se tam mohl zastavit. Jenže Lack tam už nebyl. Nakonec jsem se odvážil ukázat u čarodějů, abych se dozvěděl, co se s ním stalo, a zjistil jsem, že jednoho dne prostě odešel. Všichni z toho byli moc špatní a nikdo neuměl opravovat jeho athame, proto jsem se nakonec rozhodl, že se vrátím. Ale v paláci už jsem bydlet nemohl, proto jsem se nastěhoval do Lackova starého domku. No a to je ten důvod, proč jsem zároveň doktorem i výrobcem athame."

Dívka si připadala, jako by ji někdo udeřil. Všechno to teď dávalo smysl a zároveň to bylo neuvěřitelné.
Když si vybavila všechny ty podivné příhody na Myrdě… jak se Meric tvářil, když Larren mluvil o čarodějích zavražděných královstvím, nebo jak s ní on sám mluvil toho památného večera.
"Nebojíš se toho, že budeš čarodějka?" Copak se jí na tohle neptal? Věděl, že jeho vlastní bratr kvůli čarodějnictví přišel o život. A co potom ten dopis, který si nedovoleně přečetla v jeho pracovně. Psalo se tam o Cetově smrti o tom, jak kvůli tomu Meric na nějakou dobu opustil Myrdu… Náhle se jí v mysli vynořil Fessyho obličej.
"A vůbec, jak se vlastně má Cet?" zaskuhral a vzápětí se ozval třesk rozbitého hrníčku, který Meric upustil.
Bylo to jasné.

Navzdory tomu všemu jí ale připadalo neuvěřitelné pomyšlení, že Meric je její strýc.
"Cet… takže on byl můj otec? A co Rosana?" ozvala se tiše.
Meric však smutně zakroutil hlavou.
"Tu jsem neznal osobně."
Dívka se však zamračila. "Jak to že ne? Byla to přece také čarodějka, ne?"
"Ale jak jsi řekla… totiž jak Agor řekl, ona nebyla z Království, ale z Herialdy," podotknul s úsměvem Meric.
"A co je to vůbec ta Herialda?" zeptala se Miren opatrně.
"To je jiná země. Leží v horách na východě od Království," odpověděl jí doktor. "Je to docela jiný národ… Ale vím, že Fessy také původně pocházel z této země."

"Fessy? Opravdu?" ozvala se dívka překvapeně. "Když už o tom mluvíš, zdálo se mi, jako by mě poznával… když jsme spolu hráli šachy. Mluvil se mnou jako se starou kamarádkou…"
"Vážně? No víš, Fessy je trochu… jak bych to řekl, pomatený? Zapomnětlivý? Dokonce mu vypadlo, že Cet, jeho vlastní učeň je už mrtvý…" poznamenal Meric sklesle.
"Cet byl jeho učeň?" zvolala dívka a vzápětí se zamyslela. "Když Fessy pocházel z Herialdy a moje mamka taky… nebylo by možné že… si mě s ní spletl?" řekla nakonec nejistě s pohledem upřeným na Merica.
Ten jí pohled oplatil.
"No je to docela možné… Ten blbec Fessy! Když si pomyslím, že byl už od samého začátku vodítkem pro zjištění tvé totožnosti…"
Meric se uhodil do čela a vzápětí se rozesmál. Dívka se na něj zadívala a pousmála se.
"Stejně ale, v životě by mě nenapadlo, že my dva budeme příbuzní," zachechtal se Meric vzápětí.

"No, rozhodně mají něco společného…" poznamenal Red a se zvednutým obočím pohlédl na Miren.
"Dobrá tedy, co si dáte?" ozvala se jim za zády Frída ještě pořád s uslzeným obličejem.
"Čaj a sušenky!" vyhrkla dívka a Meric současně.
"Jo… něco rozhodně mají společné," ušklíbla se Miren.

"Hm, teď mě napadlo… nebudeme mít problémy? Vždyť Frída slyšela skoro všechno, co jsem vyprávěla… a zákazníci taktéž," prohodila dívka asi po pátém čaji a nespočitatelném množství sušenek.
Meric se rozhlédl a vzápětí mávl sušenkou v ruce.
"S tím si nedělej starosti, tohle jsou místní štamgasti, slyšeli už spousty historek… a jak bych to tak řekl, Frída ví, kdo jsme, je to jedna z mých informátorek," dodal ještě a zapil sušenku čajem.
"Ona je čarodějka?" zeptala se překvapeně dívka.
"Ne, to ne, jak jsem řekl, je to pouze informátorka."
"Co to ale znamená?" optal se Red netrpělivě.
Meric se na něj zadíval a naklonil se k nim přes stůl. "Znamená to, že je také proti králi," zašeptal a potuleně se zachechtal.
"Přece si nemyslíš, že jako odboj zůstáváme pouze my! Samozřejmě, že máme určité stoupence… ti nám přinášejí potřebné informace o království. Bohužel ale musím říct, že je jich pomálu…"

Red se zamračil.
"Chápu…" poznamenal. "Takže v podstatě je v pořádku, že o vás vím, jsem jako jeden z nich."
"V podstatě ano, i když jsi mnohem aktivnější než oni - nemůžeme jim dovolit, aby za nás veřejně bojovali, mohli bychom tak ohrozit je i jejich rodiny."
Zatímco ho Red zaujatě poslouchal, Miren dopila mléko a vzápětí se schoulila do křesla. Dívka po chvíli uslyšela pravidelné oddechování. Když se podívala ven z okna, mohla pozorovat zář zapadajícího slunce.
Protáhla se a vstala. Okamžitě se na ní stočil Redův a Mericův pohled.

Usmála se na ně.
"Půjdu se trochu projít," řekla a dřív než někdo z nich stačil promluvit, odešla z cukrárny.
Venku se zachumlala do pláště. I když ještě zdaleka nebyla tma, pomalu se začalo ochlazovat. Rozhlédla se a pomalým krokem přešla náměstí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama