Pírka Čarodějů I. - 19. kapitola/1. část

6. srpna 2013 v 10:08 | Gura-chan |  Kapitoly

•Devatenáctá kapitola•

Pravda a duch



Red netrpělivě poklepával prsty o stůl a mračil se na celé kolo. "Kde se courají?" zasykl už asi posté.
Děvče sedící naproti němu v pohodlném křesílku se vzorem květin, znuděně pokrčilo rameny a odložilo na stůl již třetí sklenici mléka.
"Nevím, ale mají zpoždění," poznamenala.
"Nejsou jediní…" procedil skrz zuby ironicky. "Ten jejich přítelíček očividně také neumí přijít včas."
Otráveně si povzdychl a stočil pohled k oknu. Uviděl však jen stále stejný a nekončící proud lidí.


"Jak ho máme asi poznat? Vždyť nám ani neřekla, jak vypadá," pronesl Red nakvašeně.
"Bezejmenná mi řekla, že ho určitě poznáme, jakmile ho uvidíme," podotkla Miren. "Smála se potom jako blázen asi deset minut." Děvče pokrčilo rameny. "Nemám páru proč."
Red hleděl ven z okna, když najednou vytřeštil oči.
"Myslím, že já už to vím," dodal a se zvednutým obočím ukázal k proskleným dveřím cukrárny.

Právě vešel asi třicetiletý muž s brýlemi na nose v bílém lékařském plášti. Co ale bylo nejdivnější, byly jeho vlasy. Očividně rostly nahoru, a nejen to, dokonce mu povlávaly okolo hlavy. Přitom v krámku žádný průvan nebyl.
Zmíněný muž se rozhlédl po podniku a přelétl očima po přítomných. Očividně ho nezajímalo, že si jej nejméně dalších deset hostů vyjeveně prohlíží. Valná většina se od něj ale skoro ihned odvrátila a začala se zase starat o svoje.
"Už jsi tady zase Mericharde?" pronesla cukrářka skřípavě s očima navrch hlavy.
"Hehe, Frído, rád tě zase vidím, a prosím, neříkej mi tak otřesně…" zahlaholil vesele a nervózně se poškrábal na hlavě.
"Budu ti říkat jak chci!" odsekla stará cukrářka v růžové květované zástěře a jen co se nadál, zmizela za závěsem.

Meric se ještě jednou rozhlédl.
Jediní dva lidé, kteří na něj ještě pořád zírali, byl nebezpečně vypadající černovlasý kluk s mečem u pasu a rovněž černovlasá malá holka. Oba dva si ho se zvednutým obočím prohlíželi, až si ta malá povzdychla.
"Propána, to má být on? Myslela jsem, že bude vypadat trochu víc…"
"Trochu víc jako mocný čaroděj?" napověděl jí šeptem Red.
Meric se vesele zasmál.
"Vypadá to, že mě znáte! To jsem vás někdy léčil? Nějak si nepamatuji…"
Zarazil ho až Redův pohled.

"Ehm, být tebou, tak bych se takhle netvářil, mohlo by ti to zůstat," zachechtal se.
Red převrátil oči a povzdychl si. "Vy jste ten Meric? Čekáme tu na vás."
"Ach tak!" zvolal překvapeně doktor a honem se k nim posadil. "Hm, nikde ale nevidím…"
Miren k němu zvedla oči. "Bezejmenná tu není. Šla si něco vyřídit," řekla na vysvětlenou.

Meric se na ni překvapeně zadíval a naklonil se blíž, aby prostudoval její fialové oči.
"Hm, takže Urun měla pravdu, vážně vypadají trochu divně…"
Miren se rychle oddálila.
"Vy máte co říkat. Vaše hlava připomíná útes obrostlý chaluhami."
Doktor se upřímně rozesmál a opřel se do křesla.
"Takže se někde zdržela, říkáte? Hm…" zamyšleně si zamnul bradu a pohlédl na ně.
"Jo odešla s Irimem," zabručel Red.
Meric na něho vytřeštil oči. "Prosím?"

Red ho nechápavě pozoroval.
"To je i hluchý?" zamumlala Miren otráveně.
"Takže, abych si to ujasnil. Ona - odešla - s Irimem?" zeptal se nevěřícně, a když klidně přikývli, vybuchl. "Proč?! Co tu dělá Irim? Kam odešli?"
"Uklidněte se nebo vám praskne cévka," pronesla hlasitě Miren a zakroutila hlavou. "Irim jí jen pomáhá najít jméno. Odešli, aby pátrali v tomto městě… ale měli tu už dávno být," vysvětlila.
Meric nahodil zmatený výraz a Red pokrčil rameny.
"Irima jsme jednou potkali a on se k nám přidal. Povídal, myslím, že zrovna nemá nic na práci…" vysvětloval.
"To je ale divné!" zaprotestoval okamžitě Meric. "Aby se Irim jen tak rozhodl někomu pomoct…"
Red se na něho zamračil.
"Jak to myslíte?" zeptal se podezřívavě.

Meric se na něj zahleděl a nervózně se pousmál.
"Já Irima znám až moc dobře. On by něco takového nikdy neudělal. Vždycky byl trochu nevrlý a nesnášel, když se někdo staral do jeho věcí. Něco takového mi k němu prostě nesedí."
"Zatraceně," ucedil Red a zvedl se z křesla. "Věděl, jsem to už od začátku. Věděl jsem, že mu nemám věřit!"
"Počkej přece!" zvolal Meric. "Nedělej unáhlené závěry. On možná není zrovna kamarádský typ, ale není to zlý člověk. Nevěřím, že by jí ublížil."
"Já… já nedělám ukvapené závěry," odsekl Red nakvašeně. Po chvíli se ale uklidnil. "Nemějte mi to za zlé, ale já tu nevydržím sedět. I když je mizivá šance, že je najdu, stejně je půjdu hledat," dořekl a vydal se ke dveřím cukrárny.

Meric se na Reda vážně zadíval.
"Máš pravdu. Pojďme všichni," řekl do ticha a také vstal.
"Pojď prcku," kývl Red na Miren a všichni tři vyšli z cukrárny.
"Kde je ale chcete hledat?" ozvala se okamžitě.
Meric se k nim otočil.
"Myslím, že vím, kde jsou," zazubil se a dal si ruce do kapes. "Irim nejspíš zapomněl, že vím moc dobře o jeho rodině, která zde sídlila."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama