Pírka Čarodějů I. - 19. kapitola/3. část

8. srpna 2013 v 15:24 | Gura-chan |  Kapitoly

"Proč si myslíte, že by měli být zrovna tady?" ozval se Red a snažil se, aby v jeho hlase nebyl slyšet otrávený podtón.
Meric se pousmál.
"Tohle je Irimovo bývalé sídlo. Vy jste nevěděli, že patří k jedné z šlechtických rodin? Celým jménem je IrimKan Hasiera a co víc je to jediný dědic… no ehm, i když jak se tak koukám, jeho věno nejspíš lehlo popelem."


Stáli uprostřed vydlážděného plácku. Kolem dokola se tyčily pozůstatky kdysi krásného panského sídla.
"Takže Stařík je taky šlechtic říkáte?" odfrkla si Miren. "No vždycky se choval trochu jako snob… Co by ale dělali na takovém místě?" zeptala se nakonec, zatímco hledala neexistující stopy na dlaždicích.
"No podle všeho, je to tady z nějaké části ještě obytné. Vím, že tu Irim strávil nějakou dobu, když pohřbíval svého otce. Psal to ve zprávě," pokrčil rameny Meric.
"Třeba jí to tu chtěl jenom ukázat…" nahodil a zachechtal se.

Red se pochybovačně ušklíbl a ohlédl se po Miren.
"Co bys řekla na průzkum?"
"Skvělý nápad. Jeden by si myslel, že tu budeme stát navěky…" pro-nesla ironicky a postrčila Merica dopředu.
Red ukázal na postranní dveře, které byly nejméně porušeny.
"Co třeba tudy?" navrhl.
Chvíli bloudili chodbami, když to uslyšely. Hlasy.

Red se napřímil a zaposlouchal se. Nepochybně to byl její hlas, ale co ho znepokojovalo, bylo to, že slyšel hlas i někoho úplně cizího.
Vyměnil si pohled s Mericem a oba dva přidali do kroku. Miren už to však nevydržela.
"STAŘÍKUUU, BEZEJMENNÁÁ, KDE JSTÉÉ??"
Red na ni ihned zasykl, ale děvče si ho nevšímalo.
"No co? Když na ně nezavolám, budeme je v tomhle bludišti hledat ještě týden!" namítla, když jeho přísný pohled neustával.
"Počkejte," zarazil je Meric a všichni tři zůstali stát. Bylo ticho.

Doktor si zamračeně posunul brýle.
"Nejspíš tě slyšeli, ale nikdo neodpovídá… to je divné."
"KDE JSTEEE?!" zařvala zničehonic Miren, až oba dva leknutím povyskočily.
"Pitomče!" zahřměl Red. "Co tu pořád řveš jak na lesy?"
"Dej si pohov Kuří nožko," odsekla ledabyle Miren a vydala se dál po chodbě. Zastavila se až na jejím konci, kde se ohlédla a bezeslova ukázala na boční dveře.
Meric spolu s navztekaným Redem přidali do kroku, až k nim také dorazili. Z pokoje za nimi se ozývaly tiché hlasy.
Meric chtěl něco říct, ale to už Red dveře násilím rozrazil a vpadl dovnitř.

"Máte zpoždění," utrhl se na dívku, když ji uviděl.
Ta na skupinku zírala s otevřenou pusou.
"Jak jste…"
"Ahoj Irime, dlouho jsme se neviděli!" zahlaholil vesele Meric, když vstoupil do dveří.
"Jak jsi mě mohla nechat samotnou s těmi blázny?" šeptla Miren směrem k dívce a uraženě si založila ruce.

Očividně ani jednomu z nich nedocházelo, že kromě dívky a Irima, je v místnosti ještě někdo.
Dívka si s čarodějem vyměnila nervózní pohled a neodpověděla jim.
"Myslím, že bude nejlepší, když jim to povíš…" řekla mu tiše, tak, že to slyšel jen on. "Sami dva ho stejně nedokážeme zbavit prokletí," pokračovala a kývla směrem k Agorovi.
Před malou chvílí ho položili na zem a použili na něj jedovou dýku.

Kvůli jeho záchvatu vzteku ho potřebovali na čas znehybnit. Dívka věděla, že jedová dýka nepůsobí žádnou bolest, proto byla nejideálnější. Irim sice podotknul, že jeho otec trpí i nadále, ale alespoň se už nemůže hýbat. Ukázalo se, že si ošklivě poranil ruce, když lámal dřevěnou židli, navíc nebylo jisté, zda by se nevrhl i na dívku, pokud by zjistil, že se mu doopravdy snaží pomoct.
Do této chvíle nikdo z příchozích Agora nezahlédl, když v tom najednou Miren zalapala po dechu a zacouvala ke zdi.
Dívka si ji překvapeně prohlédla.
Děvče se dívalo kdesi za židli, ale tak upřeně, že bylo téměř jisté, že tam něco vidí. Čarodějka se rychle obrátila za sebe.
Nic tam nebylo.

"Co se děje Miren?" zeptal se Irim tiše a narovnal se. Nechtěně tím odkryl Agorovo tělo.
Miren nereagovala, jen užasle zírala do prostoru. Zdálo se, že ho ani neslyšela.
"Kdo je sakra tohle?" vyjekl překvapením Red, když zahlédl Agora.
Meric se k němu mezitím přiblížil a několik vteřin ho studoval. Neunikla mu ani jedová dýka zabodnutá těsně u jeho těla.
Upřeně se zadíval na Irima.
"Vypadá to, že jsi nám tak trochu lhal, Irime. Tvůj otec není mrtvý. I když by nepochybně měl být…"

Mladý čaroděj k němu vzhlédl a nerudně se zamračil.
"Nemám potřebu se ti svěřovat," odsekl.
Meric se smutně pousmál a kleknul si k nim.
"Už mi to všechno dochází… pokoušel ses ho zbavit prokletí vzorcem čtyř dýk?" zeptal se, a aniž by čekal na odpověď, pokýval hlavou. Mezitím co stlačoval jednotlivé body na Agorově těle, jeho oči jezdili sem a tam a sbíraly informace, které byly ostatním očividně skryté.
"Ach ano, samozřejmě, proto byly také tvoje dýky tak zvláštně poškozeny… nakonec to nebylo krví…"

Dívka ho takhle ještě nikdy neviděla. Nechápala, jak dokázal uhodnout, co se přesně stalo. Cítila, jak v ní roste respekt vůči němu a obdivně pozorovala, jak pracuje.
Když se však narovnal a sundal si brýle, jeho obličej byl zachmuřený.
"Je to podivné…" začal, když tu ho vyrušil Redův hlas.
"Chováš se divně, to bude z toho mléka…"
Dívka se honem obrátila.
"Ale vůbec ne," řeklo děvče zvláštním hlasem. "Jen jsem nebyla připravená, že to tak najednou uvidím…"

Miren pořád ještě poulila oči na prostor za židlí.
"Co tím myslíš Miren? Co tam vidíš?" zeptala se jí znepokojeně dívka.
Děvče se na ni usmálo.
"Někoho kdo je ti strašně podobný."
Dívce se na moment zastavilo srdce.
"Cože?"
"Vy ji nevidíte, takže je to nejspíš duch. Ale vypadá trochu divně. Nehýbe se a má zavřené oči. Kolem ní je taková divná aura. Skoro bych řekla zlověstná…" popisovala Miren zmateně.
Dívka se pomalu otočila a zahleděla se za židli.
Nebylo pochyb. Tam byla. I když ji nemohla vidět, byla tam.
Miren si neuvědomovala, koho vidí. Ale ona to věděla a věděla také, že to došlo i Irimovi. Cítila na sobě, že na ni překvapeně pohlédl.

Meric je všechny chvíli zmateně pozoroval, ale poté se najednou uklidnil, jako by mu něco došlo.
"Hm… pokud je to tak jak říkáš… mnohé se vysvětluje. Ten duch ho drží ve světě živých násilím. Ještě jsem se s opravdovým prokletím nesetkal … popravdě četl jsem o tom jen ve velice starých spisech…" povzdechl si doktor a znovu si nasadil brýle.
"Ale stejně je to podivné, v podstatě to totiž vypadá, že zapečetila svého ducha do jeho těla a působí mu bolest… a také způsobuje to, že nemůže zemřít."

Irim složil hlavu do dlaní.
"Dokážeš mu pomoct?" zeptal se tiše.
Meric se na něj vážně zadíval a poté pohlédl na dívku, která pořád ještě upřeně zírala do prostoru, kde měl být duch.
"Myslím, že ano," přisvědčil nakonec.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama