Originální? Tak to číst nebudu

28. srpna 2013 v 21:04 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Upozornění: Článek je společensky nekorektní. Může se stát, že po přečtení budete autorku nenávidět. Tak proč si to nepřečíst, že jo?


Píšete originální příběhy?
Nebo jinak: Co je vlastně originální příběh?
Někdo by mohl říct, že je to něco úplně nového, něco, co ještě nikdy nikdo nenapsal. Přiznám se, moc ráda tomu věřím, přestože spousta lidí je přesvědčena o tom, že všechno již napsáno bylo. A vzhledem k tomu kolik je na světě knih a kolik si jich za svůj krátký život nestihneme přečíst, či vůbec zjistit, že existují… je to docela pravděpodobné.
Originál není fanfikce. Originál, pro mě osobně, není milostný příběh s tak otřepanou a opoužívanou zápletkou, že už se málem drolí na prach. Není to něco, o čem můžete říct, jak to dopadne jen, jakmile vidíte název a první slabomyslné věty k anotaci.
Pro mě je originální příběh, něco může mít prvky známé věci, ale je zpracován vlastním způsobem nebo pokud možno s překvapivou zápletkou.
Mnoho lidí má tendenci si myslet, že když zrovna nepíšou o Harryho touze líbat Draca Malfoye na záchodcích, tak že píšou originál. Vynechají to, že ho splácali poté, co se dokoukali na Upíří deníky v televizi a dočetli čtvrtý díl Twiligt. Vynechají to, že se jejich Krasavec záhadně podobá Edwardovi a Fernando Jacobovi. Anebo namítnou, že příběh přece dosadili do úplně jiného prostředí. Fajn, samozřejmě to je originál, protože tohle kradení nápadů a opisování zápletek do svého světa je v dnešní době poměrně běžná věc.

Ale když mně někdo ukáže svou nádhernou povídku s upíry ve stylu červené knihovny a bude mi tvrdit jak moc je originální, omlátím mu dotyčnou slátaninu o hlavu a poté ji spláchnu do záchodu.
Nemám nic proti příjemnému zpracování trošičku otřepanější tématiky, co je ale nadnesena jinak nebo má v sobě něco s autora, něco, co neuvidíte v každé povídce. I pohádky co mají svůj zažitý "pohádkovský styl" lze napsat originálně. Stačí jediná dobrá myšlenka.

A teď se navrátím k peskování.
Lidi, co píšou originální příběhy, nebývají čteni. To je holý fakt. I když se valná většina pisálků ohání oblíbenou pózou - Propáníčka, upíři! To nemůžu ani cejtit! A červená knihovna? Doneste mi kýbl. - Nikdo si nechce připustit, že tyhle povídky bývají nejčtenější na internetu. Cokoli o romantických upírech. Cokoli, kde je přeslazená láska alá hup do postele. A to jen proto, že všechny holky převážně v pubertě to čtou rádi. Protože holky jsou romantické duše, rádi se nechají zavést do snů se svým princem, tak to prostě je. Když někdo píše o jiných věcech - o tajemnu, přátelství, nebo píše dětské příběhy, většina lidí se mu na to vybodne. Anebo to čte, líbí se jim to, ale neokomentují. Neplatí to jen o mě, znám lidi, co píšou dobře a nemají blog zaplněný zamilovanými příběhy. Když se ale podíváte na jejich blogy a na blogy náctiletých začínajících spisovatelek, kdo má víc komentářů? Koho lidi více čtou?

Když se jen namátkou podívám na některé knihy, co vyšly buď samizdatem nebo jako e-book, blogerek, které píšou. Nebo ne, stačí se jen podívat na jejich blogy. Skoro nikdy nenajdu ani jedinou normálně pojmenovanou věc. Nikde nenajdu ani jediný příběh, kde by nebyli dva či případně více milenců a vše se nevznášelo v růžovém oparu či snad v kalužích krve - podle toho, zda máte rádi upíří sado-maso.
Kolikrát provedu facepalm, když projíždím tyhle stránky, to by nikdo nespočítal.

Mám už jen jedinou věc.
V téhle době píše každý. Ano, na netu to vidíme úplně jasně. Vidíme to jasně i na titulech dnešních knih. (Ještě jeden titul ve stylu Padlí andělé a v zuřivém záchvatu vyběhnu na Empire state building, načež zařvu na celé kolo:"Bože, co jsi to učinil!") Kupodivu tenhle koníček se neustále rozšiřuje. Každý má pocit, že má světu co říct, že právě on se stane slavným. Ale ještě zajímavější je zjištění těchto lidí, když už se teda rozhodli, že si z nich v nejbližší době sedneme údivem na zadnici:
"O čem bych tak mohl/a psát?"

Lidi, když nemáte o čem psát a navíc to neumíte, nepište. Prostě nepište.
Může se totiž stát, že se rozhodnete napsat nějakou kratičkou romanci, vždyť upíři a andělé a démoni frčí pořád, ne?
Ano, máte pravdu, lidi to číst budou, protože číst tyhle věci jim činí dobře. Je to kompenzace za jejich prachbídné životy. Ale většina uvědomělých lidí si dojde pro kýbl. Včetně mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 29. srpna 2013 v 10:21 | Reagovat

A tady jsi narazila na jednu otázku, kterou by si měl každý píšící položit před začátkem psaní. Proč píši? Pro komentáře? Pro čtenáře? Pro sebe? Pro peníze?

2 Gura-chan Gura-chan | E-mail | Web | 29. srpna 2013 v 11:21 | Reagovat

[1]: Ano, docela ráda bych znala odpovědi dnešních "pisálků". Já se přiznám, že jsem si tuhle otázku položila až poté, co jsem si založila blog. Protože doté doby, jsem byla jen někdo koho neustále pronásledovaly múzy - v jednu dobu jsem měla tolik příběhů, že už to nešlo unést a tak jsem začala psát. Protože mě zajímá, co se z těch myšlenek vyvine, a jestli mám na to napsat něco, na co budu pyšná. Mám to tedy přesně naopak. Příběhy už byly v mé hlavě, zatímco jsem se učila psát o nich...

3 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 29. srpna 2013 v 19:03 | Reagovat

Souhlasím. Musím se přiznat, že z knížek, které teď vycházejí, se mi dělá špatně. Stmívání a tomu podobné, andělé, všechny tyhle věci, ale v poslední době začínají vycházet i trapné YA dystopie, které sice nějakou originalitu mají, ale občas mám pocit, že autorky spíš potřebují vybít nějakou frustraci a záminku na psaní romantických slátanin. Tak.
Co se týče mého psaní, tak většinou je to do šuplíku. Snažím se být originální  a hlavně žádná romantika. Poslední dobou mi učaroval steampunk, takže se snažím o něco v podobném duchu. (^-^)

4 Gura-chan Gura-chan | E-mail | Web | 29. srpna 2013 v 20:53 | Reagovat

[3]: Tak to tě uctívám, poněvadž jsi jedna z mála těch z nás, co ještě nezabředli do výše zmíněných teletin. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama