Líné dny létonenáviditele

5. srpna 2013 v 12:59 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím všechny, co se ještě neupekli do křupava,
Vracím se z vysušených plání a můžu s klidem v srdci napsat, že ačkoliv jsem byla pryč, všechny pavouky odháněli strážní duchové blogu. Ale vážně, někdy si říkám, jestli snad moje nepřítomnost trochu nepřispívá k blogové návštěvnosti… Je ale pravdou, že jsem se zrovna před odjezdem přihlásila do Literárního klubu, a jelikož mě vzali, dalo se to trochu čekat. Zvídavé duše jsou všude.


Takže jak bylo? No když nepočítám plameny pekelné, hnusné a sprosté lítající potvory se sosáky jak z ocele (jak mě může komár sát i přes riflovinu?) s tím, že si všechny ty hnusné a sprosté lítající potvory úplnou náhodou usmyslely, že jim strašně voní ty smrady, kterými jsem se posprejovala (jak jinak vysvětlíte opuchlou nohu milisekundu poté, co jsem si na ni vylila obsah oné "odpuzující" tekutiny?), tak jo bylo docela dobře.
Až na to…
Až na to, že já jsem spíše zimní živočich a v horku mi to absolutně nemyslí. Neměla jsem náladu vůbec na nic. Ani na psaní, ani na hry.
Jediné, k čemu jsem se přinutila, byla Japonština a kniha Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel.
Nebýt toho, že každého strašně zajímalo, co to čtu a jak to, že to čtu, když je to sakra ve znacích, nejspíš by byla moje Japonština mnohem produktivnější. Ano uhádli jste.
Nejsem zrovna sdílná v těchto věcech, takže nikdo z rodiny nevěděl, že se učím Japonsky. No jo, jednou se to domáknout museli. Samozřejmě to ale neznamená, že to musí v příští chvíli vytroubit do okolí.
Jen vylezu z baráku a už se mě tuna sousedů, co jsou u nás zrovna na kafe, vyptává: "Tak co, studuješ? Tobě ta maturita nestačila? Řekni nám něco japonsky!"
Ne že by mě zájem netěšil, ale kurde, to, co dělám ve svém volném čase, nikoho zajímat nemusí. Díky bohu, že ještě nikdo neví, že píšu.

Ve zkratce: Musela jsem utéct pryč, abych měla opět tvořivé myšlenky.
A jelikož měl tata dovolenou jen jeden týden, bylo jasné, že zůstanu pouze jeden týden - a pak tradá opět domů. Jak jsem si mohla myslet, zbytek rodiny si usmyslel, že si bude vyvalovat špek na zahradě ještě další týden a tak jsem jela domů jen já a později chudák taťka, živitel rodiny.
Samozřejmě se to neobešlo bez všeobecného povyku. K tomu navíc i skutečnost, že doma je nová nezapojená lednička a poslední zbytky jídla sežraly krysy. Nikomu nedošlo, že si umím uvařit i z minima ingrediencí - to už jsem jednou řešila v článku Vajíčka a chleba na tisíc způsobů - a stačí mi brambory, vajíčka nebo případně suchá kůrka zapadlá za kuchyňskou linkou.
Nejprve to nešlo. Prostě nikam nepůjdu.
Až nakonec, když jsem již mírně vytočená prohodila: "A co je tak těžkého na tom, zapnout ledničku, vyvalit upocenou stovku aspoň na mlíko do kafe. Brambory a vajca si vezmu odsud."
No nic na tom není těžkého, samozřejmě.
Tak jsem tedy vyrazila, nabalená jak na třítýdenní výlet do Himalájí, protože zbytek rodiny si teprve teď uvědomil, že by si docela dobře mohli nechat přeprat svoje svršky. Samozřejmě mě nezapomněli zaúkolovat ještě dalšími důležitými věcmi jako vyměnit rybám vodu, zalít kytky a proboha neprat bílé s barevným.

Je to fajn být zase doma, přece jenom zděný dům je zděný dům. Udržuje trochu chládek. Náš baráček na zahradě je totiž celý ze dřeva a je tam víc horko než venku. Bez ustavičně zapnutých větráků se tam prostě nedá být.
Ale tak nemůžu se stěžovat.
Za ten týden jsem se stihla lehce opálit, pořádně se vyrochnit v bazénku a vypít tři flašky ovocného piva, uklohnit si na výletě a po obchodech jedno tričko a jedny boty - trochu kompenzace za to, že jsem se musela krčit u keřů a pomalu plnit kbelík nanicovatými a příšerně malými borůvkami. Jo na horách už to není, co bývalo.
Snědla jsem půlku plechu borůvkového koláče a pozorovala totálně ožralého strejdu a jeho kamarády motorkáře, jak pálí zapalovačem plastové vidličky a pak je lepí k sobě. Narozeniny jak mají být. Později jsem se sice vzdálila do pelechu, ale pořád jsem ještě mohla slyšet smích, Tři sestry, Nohavicu a Horkýže Slíže.

Nakonec to tedy byl docela fajn zabitý čas.

Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama