Co dokáže absence cukru

21. srpna 2013 v 16:36 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím,
Zase mě opouští nálada a to ani nevím proč. Nějak jsem se přestala soustředit na věci, nad kterými jsem doteď přemýšlela a začala uvažovat o docela jiných věcech. Teď nemůžu přijít na to, kde mi hlava stojí. Nemůžu se vrátit, kde jsem byla. Cesta zpět, jako by zmizela, jen když se hodně soustředím, vidím, jak se postupně odhaluje. Ale nějak už tam není to bezpečí a radost, už to není pelech, do kterého bych se zachumlala a dělala, co mě baví.
Špatně spím, pochybuju o sobě.
Asi jsem prostě jen nedávno udělala hodně rozhodnutí a hodně se toho stalo, abych se teď mohla vrátit zpět do úkrytu. Bolí mě hlava. Zase málo piju.


A mám starosti ohledně financí.
Není nic horšího, než zjistit, kolik plánů jsme si vytvořili. Kolik událostí nás čeká a zjistit, že to nemáte jak zaplatit. Hned tento týden mám tři akce, všechny mimo město. A příští týden bych měla jet za Eržébet na bazén, nebo se s ní setkat v naší oblíbené kavárně, která je samozřejmě také mimo město.
Proč mám přátele kilometry daleko? Je fakt, že můžu být ráda, že mi vůbec nějací zbyli. Po některých ještě ze základky, jako by se slehla zem. Ti, co se mnou byli na střední, jsou zase skoro vždy až kdesi za horami. Jediný věrný nohsled, co bydlí ode mě asi sto kroků, je Vera. A ta, ke které stačilo pár zastávek místím autobusem, mi odešla navždy.

Dnes mám za úkol udělat poslední úpravy (zítra asi nebudu mít čas, chci psát druhou knihu) mé mikropovídky na Téma týdne v Literárním klubu, poslat to na mail a doufat, že nad tím někdo v blízké budoucnosti neomdlí.
Počkat, cože? Vážně jsem to napsala? Psát druhou knihu? No řekla bych, že s mojí aktuální náladou se na to s největší pravděpodobností vykašlu a půjdu se zahrabat do peřin s Japonštinou. Alespoň nějaká věc, kde vidím postup a výsledky.

Nedává to smysl. Tohle počasí miluju a stejně mám všeho plné zuby. Moje sestra by na to měla bezva radu: "Jdi se napít vody!"
To totiž pomáhá vždycky, chápejte. Lok nestačí. Musíte do sebe hodit celou sklenici a pak si napustit druhou a třetí, dokud všechny zlé duchy nespláchnete tam, kam patří.
I Nohavica to říkal. Pijte vodu a nepijte rum.

Nemůžu psát Pírka, když mám takovou náladu. To prostě nejde, byla by to slátanina. Nebo bych se nahnula v příběhu někam, kam vůbec nechci
Možná to platí i o psaní článků.
Asi nejvyšší čas, říct světu pá pá.

Kde jsou ty dny, co jsem tak vesele datlovala na zahradě Pírka? Že by to mělo souvislost s onou přítomností černého čaje a jahodové bublaniny? Lidi, že já nakonec jen potřebuju cukr?


Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama