Srpen 2013

Originální? Tak to číst nebudu

28. srpna 2013 v 21:04 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Upozornění: Článek je společensky nekorektní. Může se stát, že po přečtení budete autorku nenávidět. Tak proč si to nepřečíst, že jo?

Příběh Opuštěného stromu

26. srpna 2013 v 14:44 | Gura-chan
Zdravím,
Jelikož mě idiotský blog vyhodil na Přihlašování, samozřejmě poté, co jsem již měla zhotovený článek a líné funkce blogu ho ani neuložily, přes to, že mám nastavené automatické ukládání, je jasné, že se mi ani v nejmenším nechce opisovat po paměti předešlý článek a tvářit se přitom, že byl napsán spontánně. O důvod víc, když mě blog vyhodil ještě jednou.
Mimochodem, přišli jste o docela zajímavý článek -> poděkujte blogu.

"Děkujeme!"
Hai, hai.
Tak jdeme na to.

Gura-chan


Připravte mi lavor

25. srpna 2013 v 18:25 | Gura-chan |  O blogu
Zdravím, mé zbloudilé duše,
Ne neumřela jsem, i když k tomu pravdaže nemám daleko, ale moje chuť napsat článek vyprchala jak bublinky z coly a to i přes to, že už nedělám málem nic jiného, než že vejrám do noťáska.
Zase se toho děje nějak moc.
Světe, osude či ty, bílý králíčku, co řídíš naše životy (ne, neberu LSD), na mě se musí pomalu! Když mi do cesty naseješ moc sazenic, tak se kymácím a hlava mě bolí! Jsem spíše klidný člověk, zvyklý a svůj denní režim. Jakmile mi režim zmizí, nevidím ani neslyším a bolí mě hlava, jak už jsem zmiňovala!

Co dokáže absence cukru

21. srpna 2013 v 16:36 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím,
Zase mě opouští nálada a to ani nevím proč. Nějak jsem se přestala soustředit na věci, nad kterými jsem doteď přemýšlela a začala uvažovat o docela jiných věcech. Teď nemůžu přijít na to, kde mi hlava stojí. Nemůžu se vrátit, kde jsem byla. Cesta zpět, jako by zmizela, jen když se hodně soustředím, vidím, jak se postupně odhaluje. Ale nějak už tam není to bezpečí a radost, už to není pelech, do kterého bych se zachumlala a dělala, co mě baví.
Špatně spím, pochybuju o sobě.
Asi jsem prostě jen nedávno udělala hodně rozhodnutí a hodně se toho stalo, abych se teď mohla vrátit zpět do úkrytu. Bolí mě hlava. Zase málo piju.

O Autorce, blogu a jak to všechno začalo

20. srpna 2013 v 14:50 | Gura-chan |  O blogu

O Autorce

Obecně
Žiju v Moravskoslezském kraji, je mi 21 let a studuji na univerzitě Ekologii. Zajímám se o jazyky - momentálně se učím Japonsky. Na internetu vystupuji pod přezdívkou Gura-chan, Mrs.O případně Misisou.
Jsem člověk, co rád zkouší a učí se nové věci. Nejprve mě ta věc ale musí dostatečně nadchnout, abych stála o to ztrácet s ní svůj čas. Takhle jsem se jednu dobu učila těsnopis, naučila jsem se plést (háčkování ještě kašlu), zkouším dělat i let's playe z her na svém kanále na youtube, no a tvořím jak malováním tak psaním, což považuji asi za nejdůležitější v mém životě.
Píšu originální příběhy vlastně skoro celý můj život, ale úspěšně dokončené mám jen poslední z nich, co jsou již psány elektronicky. Kvůli nim jsem si založila tento blog, (původně jen kvůli jedinému příběhu) s přáním podělit se o ně i najít zpětnou vazbu.
Považuji se spíše za vypravěčku, než za obecného pisálka, protože většina z mých příběhů vznikla nejprve v mé hlavě, aniž bych se je pokoušela napsat. To přišlo až později, kdy pro ně v mé hlavě už nebylo místo a tak musely ven na papír či do textového editoru. Teď se proto snažím psát o nich jak nejlépe dovedu.
Co vám tady na blogu tedy můžu nabídnout?

Literární deníček (8.8 - 17.8) - druhé číslo

19. srpna 2013 v 19:19 | Gura-chan |  O blogu
Zdravím, zbloudilé duše (a tak se stala s vtipu realita a fráze zároveň... politováníhodné),

Přes víkend jsem byla neočekávaně opět na zahradě, kde jsem opět psala druhou knihu Pírek. Vrátila jsem se sice už včera, ale nějak mě zřejmě v tyto dny opustil jak optimismus, tak chuť cokoli dělat. Usnout se mi povedlo kolem tří hodin ráno, proto není divu, že jsem dnes jak přejetá parním válcem.

Z roztrhané kapsy dětství - 5. část

15. srpna 2013 v 20:03 | Gura-chan
Zdravím všechny bloudící,
První kniha Pírek je úspěšně znovu zveřejněna v celé své kráse, takže tu máme menší prostor pro další příběhy. Dnes tu mám pro vás opět další díl se dvěma kapitolama. Mimochodem, kapitolek je celkem 17. protože jsem už kdysi ztratila sešit se seznamem kapitol, co se měly teprve napsat. Musím přiznat, že jich tam bylo ještě dost, ale tak nevadí, možná ji ještě v budoucnu najdu.

Piju si tu hezky zelený čaj Chun Mee a datluji 10. kapitolu - teď někdy se mi stalo, že jsem omylem napsala, že pracuji na 10. kapitole - ne, to byla teprve devátá, desítka vzešla až dnes a zdaleka není hotová. Už mám nově 5 zápisů v Literárním deníčku, tak doufejme, že neztratím nervy - a to já většinou dělám, když jde do tuhého (jsem ve veledůležité části, už jsem přemýšlela, že si nadepíšu osnovu těch důležitých kapitol, ať nezapomenu na všechny ty věci, co tam musím narvat). :-)
That's all. Ready to start?

Gura-chan


Dnešek v duchu umění a hudební očisty

13. srpna 2013 v 22:06 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím bloudící duše,
Dnes jsem si stáhla další tunu soundtracků ze hry Ookami a Ookamiden. Je to vlastně hudba, co mě provázela při psaní Pírek knihy první a teď i druhé. Pár z nich dokonce považuji za hlavní témata některých postav.
Třeba dívce patří jeden z mých nejoblíbenějších - The Tribe of Heavenly God's Theme

Momentálně jsem měla potřebu doplnit si svůj playlist o další skvělé soundtracky, protože na téhle "bojové a herní" japonské hudbě fakt ulítávám. Mám například i veškerou hudbu z Mushishi, což je taky, něco na ten způsob. Je to Japonské a je to skvělé.

Z roztrhané kapsy dětství - 4. část

6. srpna 2013 v 12:05 | Gura-chan
Čerstvá zásilka mých pamětí podávané opět v páru...
Příjemné čtení přeji.

Gura-chan


Líné dny létonenáviditele

5. srpna 2013 v 12:59 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím všechny, co se ještě neupekli do křupava,
Vracím se z vysušených plání a můžu s klidem v srdci napsat, že ačkoliv jsem byla pryč, všechny pavouky odháněli strážní duchové blogu. Ale vážně, někdy si říkám, jestli snad moje nepřítomnost trochu nepřispívá k blogové návštěvnosti… Je ale pravdou, že jsem se zrovna před odjezdem přihlásila do Literárního klubu, a jelikož mě vzali, dalo se to trochu čekat. Zvídavé duše jsou všude.