Z roztrhané kapsy dětství - 3. část

24. července 2013 v 14:34 | Gura-chan
Zdravím všechny zbloudilé duše,
Dnes vám přináším další dvě vzpomínky z mého krásného dětství, a zároveň mé prvotní pokusy o jakousi tvorbu.
1. část - zde
2. část - zde

おたのしみ。

Gura-chan



5. Kapitola
Meloun
"Možná by to vyšlo!"

Bylo vedro, strašlivé vedro. Taťka koupil v Kauflandu meloun a my ho v Těrlicku rozkrojily a rozdaly. Sedly jsme si na lavičku u spojky a jedly. Najednou dostala ségra nápad a začala si schovávat pecky do sáčku. Řekla, že budeme pěstovat melouny. Připadalo nám to jako dobrý nápad a tak jsme se také přidaly.
Když jsme dojedly, šly jsme se porozhlédnout po nějakém dobrém místečku pro sazení. Prošly jsme spojkou a pak nahoru k slepicím. Vedle plotu u zdi bylo nářadí. Denča si vzala lopatu, ségra krumpáč a rozhlédly jsme se. U plotu za vraty bylo takové osamocené místečko a tak jsme se daly do práce.
Ségra kopala krumpáčem, Denča kopala lopatou a já jsem je dirigovala. Když jsme měli pooráno, Markéta udělala uprostřed díru krumpáčem a tam jsem dala všechny pecky. Nakonec jsme díru zakryly hlínou a všechno řádně zalily vodou. Snily jsme, jaké to bude super, až nám vyrostou melouny a říkali jsme Denče, ať je každý den zalévá.
Denča na všechno kývala, takže jsme jí věřily. Jenže jak jsme po dlouhé době zase přijely, zjistily jsme, že se o ně Denča vůbec nestarala. Řekla nám, že na to zapomněla a jak jsme se dívaly, nic nevyrostlo.
Možná jsme se neměly vzdávat tak snadno, ale přešla nás chuť starat se o nějaký meloun a ani jsme nevěděly, jestli z toho vůbec něco vyroste. A tak tedy skončilo naše nadšení pro zahradničení.


6. Kapitola
Kuřátka
"Vzpomínka na naše první kuřátka."

Byl normální letní den. V obývacím pokoji babičky jsme se dívaly na televizi.
Najednou přišla babička a nesla velikou krabici, ze které se ozývalo pípání. Otočily jsme se a byly jsme zvědavé, co to babička nese. Ta krabici sklonila a my jsme poprvé v životě uviděly kuřátka.
Dvě byly hnědé, dvě černé a jedno zelené. Babička řekla Denče aby pro ně našla nějakou lepší krabici. Denča tedy odešla a my s Markétou jsme si je rozdělily. Já jsem si vzala dvě hnědé, a pojmenovala je Pipka a Jitka. Ségra si vzala dvě černé a říkala jim Maruška a Rozárka. Když přišla Denča s novou krabicí, řekla jsem jí, že na ni zbylo to zelené. Denča protáhla obličej, trochu se zamračila, ale jinak se mladého jedince ujala.
Do nové krabice jsme daly noviny a misku s vodou a šly jsme s nimi ven. Denča té svojí dala jméno Lída. Ptaly jsme se babičky, proč je zelené, a jaké bude, až vyroste a babička odpověděla, že to zelené bude bílá slepice. Denče se okamžitě změnil typ obličeje. Záviděly jsme ji a litovaly, že jsme si nevybraly to zelené.
Vzaly jsme malé ptáčky ven a dělaly s nimi psí kusy. Já jsem si vzala Pipku na prst a houpala s ní nahoru dolů. Vždycky, když Pipka letěla dolů, roztáhla svá maličká křidýlka a vypadala roztomile. Vzaly jsme si foťák a navzájem se s nimi fotily. Moc jsme si s nimi vyhrály, a když nastal čas odjezdu, nemohly jsme se s nimi ani rozloučit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nila Nila | Web | 24. července 2013 v 22:42 | Reagovat

máš moc hezký bloček :) mohla bych poprosit o komentář?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama