Pírka Čarodějů I. - 18. kapitola/1. část

19. července 2013 v 16:39 | Gura-chan |  Kapitoly

•Osmnáctá kapitola•

Setkání v Ebakiduře

(Přítomnost)

"Jste v pořádku?" ozvalo se několik nejistých hlasů.
Pomalu otevřel oči a téměř v zápětí se polekaně narovnal. Shlíželo totiž na něj asi sedm vesničanů.
Zmateně se posadil a rozhlédl se. Nedaleko od sebe uviděl Kortena. Ležel rozplácnutý na zemi, stejně neelegantně jako nejspíš před malou chvílí on sám.


Zasténal a opatrně si sáhl na hlavu. Boule jako vejce.Co nejrychleji se postavil na nohy, až několik vesničanů o krok ustoupilo.
"Hej, prober se!" křikl na svého společníka, a když uviděl náznak pohybu, svědčícím o tom, že je naživu, otočil se na vesničany.
"Co se stalo?" oslovil je nevraživě.
Nějak si nedokázal vzpomenout, co se jim to vlastně přihodilo.
Stařec s plnovousem zalomil rukama a skuhravě odpověděl: "To nevíme, už jsme vás tak našli."

Vtom přiběhla mladá vesničanka.
"Utíkají! Viděla jsem jednoho z nich, jak mizí v lese na východě od vesnice!" spustila zadýchaně.
"Já zase viděl tu holku a někoho dalšího! Ale mířili úplně opačným směrem!" namítl ihned přihlížející vesničan. Zanedlouho se však přidal další, který rovněž tvrdil, že někoho z nich viděl odcházet jinudy.
Strážník zmateně sledoval dohadující se vesničany, když tu koutkem oka zpozoroval pohyb.
Korten se pomalu posadil a s neveselým úšklebkem na něj pohlédl.
"Myslím, že nás dostali, Manzo," poznamenal a stiskl si bouli na hlavě.


"Zatraceně!" ulevila si dívka, když opět zakopla o záludný kořen. Člověk by si myslel, že se po té době, co cestuje, naučí dávat si v lese pozor na cestu.
Vstala, oprášila se a ohlédla za sebe, zda ji někdo nesleduje. Na lesní pěšině však nikdo nebyl. Oddychla si a pokračovala v cestě. Věděla, že zanedlouho dorazí k rozcestí.

Ještě teď se pochechtávala, když si uvědomila, jak chytře to Nil vymyslel. Zatímco oni si dávali druhou rundu čaje v jeho příbytku, přišel stejně tiše, jako odešel a oznámil, že je pravý čas na útěk. To on jim poradil, aby se rozdělili a zajistili tak strážníkům dlouhé přemýšlení, kterou cestou se asi vydali. Nil však podotknul, že kdyby měli s sebou posily, nebylo by to tak snadné. Sázel na to, že jsou jen dva, navíc partneři, kteří bez sebe nedají ani ránu. Pokud je tedy budou chtít pronásledovat, budou si muset vybrat ze tří cest, které jim nabídli.

Dívka šla na jih, směrem, kterým skutečně mířili. Irim šel po východní cestě, zatímco Red s Miren šli po pěšině severozápadním směrem a tudíž museli zpětně překonat největší vzdálenost.
Podle Nila by bylo jasné už od pohledu, kudy ve skutečnosti míří, kdyby ti dva šli jihozápadním nebo západním směrem. Takhle však doufal, že je zmate, nebo alespoň zdrží. Obojí bylo vítané.

Dívka měla nejlehčí cestu. Příliš brzy došla k rozcestí, kde se měli sejít a zanedlouho, už neměla co dělat. Posadila se na pařez, vytáhla balíček sušenek, a zatímco je chroupala, rozhlížela se, zda neuvidí Irima či Reda s Miren.
Čekání se pomalu protáhlo na půlhodinu. Znuděně si povzdychla a vzala si další sušenku.

Byl pěkný letní den. Vítr šuměl v korunách stromů a ptáci si hlasitě prozpěvovali. Na rozcestí bylo méně stromů a slunce tak skrz větve pralo dívce na záda.
"Jestli si nepospíší, tak tu vážně uschnu nudou. Vždyť už je skoro poledne, kde se courají?" pomyslela si zrovna otráveně, když jí vyrušilo šustění listí a praskot větviček někde za jejími zády. Nepochybný důkaz, že někdo konečně dorazil.
"To snad není pravda, už zase jíš ty svoje pitomosti?" ozvalo se za ní otráveně.
Dívka se ani nemusela otočit, aby poznala, kdo to je.
"Stařík ještě nedorazil? Ten se musí vléct jako šnek v posledním tažení, když jsme tu první my," protáhla Miren hlasitě a vzala si od dívky sušenku.
"Já už jsem taky tady," namítl tlumeně Irim a klidně vyšel zpoza keře. Nenuceně si přitom oprašoval plášť, aniž by se na kohokoliv podíval.
Miren a Red protáhly obličeje.

"Takže můžeme konečně vyrazit?" pronesla dívka a s novým elánem se vyhoupla na nohy.
Red po ní šlehl nerudným pohledem.
"Nech si to svoje konečně. Když jsi se tak nudila, měla jsi jít tu štreku se mnou místo prcka."
"No to určitě, a s Miren by šel kdo?" opáčila okamžitě čarodějka.
"No Irim ne, ten má přece vždycky moc práce!" odsekl ironicky Red.
"Jít se Staříkem, by mě nikdo nedonutil," namítla Miren. "Mohla jsem jít klidně sama, anebo s Bezejmennou, ale místo toho jsem skončila s Kuří nožkou," zabrblala nespokojeně.

Red zatnul pěsti, ale raději í na to nic neřekl, poněvadž dívka ho ostražitě sledovala.
Irim si povzdechl a rozvážně kolem nich prošel.
"Co takhle vyrazit? Je taky docela možné, že se ti dva strážní trefí hned napoprvé."
Dívka ihned přikývla a následovala ho.
"No jo pořád," protočil oči Red a vykročil za nimi.
Miren šla hned v závěsu za ním, ale ještě se naposledy ohlédla k vesničce. Zasmála se a vyplázla na ni jazyk.
"Nebude se mi stýskat!"


Dívka vrazila do místnosti tak prudce, až sebou několik lidí polekaně trhlo. Red málem převrhl stůl a Irim na všechny vyprskl spršku čaje, kterého si před malou chvílí upil.
Jako blesk prokličkovala přes stoly a se šťastným výrazem v obličeji zuřivě mávala dopisem v pravé ruce.
"Už to přišlo!" zahalasila na celý hostinec a nedočkavě si sedla mezi ně.
"Peníze?" otázal se Red se zvednutým obočím.
"Ano!" usmála se dívka a teprve teď si všimla, že je všichni v hostinci dost nerudně pozorují.

Red si povzdychl skoro v téže chvíli jako Irim.
"To neumíš přijít normálně?" zavrčel na ni a obrátil se na Irima. "O čem jsme to mluvili?"
"Hele, nezamlouvej to! To nejsi rád, že máme konečně peníze?" přerušila ho ihned dívka a ukřivděně se na něj zadívala.
Red však jen otráveně mávl rukou.
"No jo, jistě že jsem…"
Dívce to však očividně nestačilo a už už otevírala pusu, aby mu na to něco odsekla.
Miren si povzdychla a položila se na stůl.
"Mohli byste se vy dva pro jednou přestat handrkovat?" uťala je a rozhlédla se po místnosti.
Lidé kolem nich, si jich už konečně trochu přestaly všímat a zase se dali do hovoru.
"Napsali ti něco, kromě toho, že ti poslali peníze?" zeptala se dívky.

Ta radostně přikývla.
"Všichni už se na tebe těší. A já se zase těším, až uvidím Merica!"
Irim se znovu zakuckal čajem. "To pro ni přijde Meric?" zeptal se překvapeně.
Čarodějka jen přikývla a nejistě na něj pohlédla.
"Vadí to?"
"Ne, ani ne," zamluvil to ihned Irim. "A kde že se máme sejít?"
"No je tam prý jedna moc dobrá cukrárna - U Vrňkočky. Máme tam být kolem třetí odpoledne."

Čaroděj se na chvíli zamyslel.
"No pokud teď vyjdeme, jak máme v plánu, tak půjdeme přes les a tam nejspíš přespíme. Do Ebakidury je to potom jen chvilka, takže budeme mít spoustu času mezitím pátrat po tvém jméně," pronesl Irim a dopil čaj.
"Takže vyrážíme?" zeptala se Miren, když uviděla, jak se všichni narovnali.
Red zasténal.
"Už mě ze všeho toho chození pekelně bolí nohy a teď abych šel další štreku," postěžoval si, ale zvedl se jako první.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama