Pírka Čarodějů I. - 18. kapitola/2. část

20. července 2013 v 17:14 | Gura-chan |  Kapitoly
Vyšli z hostince a zamířili po obchodní cestě, dost široké na to, aby všichni čtyři cestovatelé mohli jít pohodlně vedle sebe. Slunce začínalo pomalu ale jistě klesat k zemi, ale stále ještě bylo vedro. Dívka si po chvíli chtě nechtě musela složit svůj milovaný zelený plášť do batohu. Bylo to vůbec poprvé, co ho odložila. I když bylo vlastně léto, v Království bylo teplo jen v určitých oblastech.
"Co je to dneska s tím počasím?" postěžovala si nahlas.
Irim po ní střelil pohledem.
"Být tebou nepřeháněl bych to. V lese bude chladněji a navíc," ukázal na její pás. "Není moudré všem pocestným ukazovat athame."
Dívka si pás s dýkami překvapeně prohlédla. Tohle jí vůbec nedošlo.


Neochotně si pás odepnula a také ho schovala do batohu.
Red se jen posměšně uchechtl.
"Sám nechápu, jak jsi do teď vydržela být zachumlaná až po uši," poznamenal a zatahal se za svou volnou bílou tuniku. "Čarodějové asi bývají zimomřivější než my, obyčejní smrtelníci."
Dívka se na něj zašklebila.
"Mimochodem, počítám s tím, že kdyby nás někdo napadl, nebudu muset o překot vytahovat athame abych zase zachránila tvůj ctěný krček," utrousila posměšně.

Red se na ni zamračil. Narážku sice pochopil, ale přece jen mu to nedalo, aby jí to nevrátil.
"Nemusíš se bát, já nejsem takový blázen, abych schovával svou zbraň, když máme za zadkem půlku královské armády."
Dívka spokojeně přikývla. "Výborně, takže buď pěkně ve střehu a já si dám na chvíli pohov."

Večer se utábořili v temném lese. Irim rozdělal oheň, aby se mohl uvařit čaj. Poté co každý z nich dostal svůj příděl, se nad ohněm opékala jablka, co si cestou natrhali. Red to svoje snědl jako první a poté jako obvykle nespokojeně bručel, že má ještě hlad. S uštěpačným "díky" odmítl sušenky, které mu rudovlasá čarodějka velkoryse nabídla, a oznámil, že jde spát. Dívka jen zakroutila hlavou, ale poté si překvapeně všimla, že i Miren už se chystá k spánku.

Irim na ni pohlédl a pokrčil rameny.
"Vypadá to, že dnes žádné ponocování nebude," zazíval a také zalehl pod deku.
Dívka si tiše povzdychla a položila se na tvrdou lesní zem, vystlanou pouze její dekou. Nespokojeně se zavrtěla, když ucítila, jak ji někde na boku tlačí větvička. Jen co se jakž takž uvelebila, popřála všem dobrou noc. Odpovědí jí však bylo jen pravidelné oddechování.
Pousmála se a zauvažovala nad tím, jak mohli všichni tak rychle usnout, když tu se přistihla, jak unaveně zívá. Přetočila se na bok a za chvíli upadla do hlubokého spánku.


Čtyři mladí cestovatelé stáli na kopci a zírali na město.
"Velké," hlesla Miren.
"Hodně velké," přidala se dívka a obrátila se na Irima. "Neříkals, že je to "vesnice"? Promiň, ale tohle by už pomalu mohlo být hlavní město."
Irim se klidně pousmál.
"Bývala tu taková větší vesnice, ale po požáru se to tu všechno opravovalo a nakonec i rozšířilo."
Dívka znovu pohlédla na rozlehlé město a uznale hvízdla. "Tady budu hledat tak týden."
Irim však jen mávl rukou. "Máš přece nás. Můžeme se rozdělit a propátrat tak více míst."
"Dobrý nápad," ocenila to čarodějka.

Společně sestoupili z palouku a zamířili do ulic. Dívka si všimla, že převážná většina stavení je zbrusu nová. Nadšeně se rozhlížela po honosných sídlech, krásných obchůdcích a útulných hostincích. Ulice byly vydlážděné, což byla změna oproti ušlapaným hliněným cestám, kterými až do teď chodily. Dívka už procestovala některá města, ale žádné nebylo tak velké, jako tohle. Navíc se zdálo, že výstavba pořád pokračuje. Město se tedy stále ještě rozšiřovalo a dostavovalo.
Často museli uhýbat z cesty tažným koním s velkými povozy plnými dřeva, cihel a jiných stavebních materiálů, dělníkům, kteří neustále někam pospíchali, ale i obyvatelům, jež bylo na každé ulici plno. Dívka raději vzala Miren za ruku, poněvadž se bála, aby se jí v tom davu neztratila.

Brzy došli k rozcestí.
"Nezeptáme se někoho, kde je ta cukrárna?" nahodila po chvíli nerozhodného postávání.
Irim přikývl a zastavil jednoho spěchajícího dělníka.
Ukázalo se, že je celkem nedaleko. Poděkovali a vydali se cestou nalevo.
Po nějaké době už zahlédly nadějnou ceduli s přívětivým nápisem U Vrňkočky houpající se nad malým krámkem. Jen co vešli dovnitř, do nosu je praštila sladká vůně čokolády, smísená s vůní vanilkového cukru a skořice.

Dívka s blaženým úsměvem nasávala vzduch, zatímco Red, který vstoupil jako poslední, se málem zalknul a zašklebil se. "Měli by tu vyvětrat," zabručel a hodil sebou do měkkého křesla s kytičkovaným přehozem u kulatého stolku hned u okna.
Celá cukrárna byla obložena tmavým dřevem a všude po stěnách visely kreslené obrázky koček v různě velkých kulatých rámečcích. Kromě jejich stolu s křesílky tu bylo i několik s obyčejnými dřevěnými židlemi a pestrobarevnými podsedáky. Hned naproti velikému oknu byl pult s vystavenými zákusky a dorty. Nechyběla ani veliká mísa s čerstvě upečenými čokoládovými sušenkami, ze kterých se ještě kouřilo.

Dívka Redovu poznámku úspěšně ignorovala a jen co se jí povedlo odtrhnout pohled od lákavé mísy na pultu, obrátila se na Irima.
"Co teď? Máme čas ještě tak hodinu, než dorazí Meric."
Irim honem přikývl a otočil se na ostatní. Miren už se podle všeho také uvelebila do jednoho z křesílek.
"Ty bys mohl zůstat tady s Miren, zatímco my dva bychom mezitím mohli pátrat," řekl a střelil pohledem po dívce. "Dorazíme včas, ale kdyby náhodou přišel dřív, bylo by lepší, kdyby tu někdo zůstal."
Red se zamračil.
"No doufejme, že ho poznáme, když jsme ho ani jednou neviděli," pronesl sarkasticky, ale nakonec kývl na souhlas.
Irim taky přikývl. "Fajn, tak jsme domluveni."
Dívka se otočila k odchodu, ale naposledy se podezřívavě otočila za Redem. "Jestli si myslíš, že budeš pít, zatímco budu pryč, tak tě upozorňuji, že ode mě neuvidíš ani jeden jediný měďák!"
Red však jen znuděně mávl rukou.
"Být tebou, tak jsem klidný. Tady nejspíš nic takového nemají," povzdychl si, když celý podnik přelétl rychlým kritickým pohledem.

Jen co zase vyšli z krámku, dívka se pesimisticky rozhlédla kolem.
"Kde bychom podle tebe měli začít?" nahodila a pohlédla na Irima.
"Myslím, že je to celkem jedno," odvětil. "Třeba tudy."
Vykročili směrem k náměstí a náhodně oslovovali jednotlivé osoby. Tito lidé však nebyli příliš ochotní. Obvykle něco odsekly a než jim stačili něco říct, dali se rychle zase do chodu a v příští chvíli zmizeli v neustále proudícím davu.
Po nějaké době to vzdali a raději se vyptávali v hostincích, a dělníků, kteří odpočívali po práci.
Dívka čekala opodál, když se Irim právě vyptával jednoho hloučku. Uviděla, jak si ji několik řemeslníků prohlédlo, ale všichni současně zavrtěli hlavou. Smutně si povzdychla.

Copak to doopravdy nedokáže? Byla na cestách už kolik měsíců, vyptávala se nespočet lidí, a přesto pořád na nic nenarazila.
Co když své jméno nikdy nenajde?
Zpozorovala jak se k ní Irim blíží a proto se honem usmála. Jak čekala, jen zavrtěl hlavou.
"Tady také nic," poznamenal.
"Nevadí, zkusíme to jinde," pronesla zvesela a vydala se neurčitě směrem, kterým původně přišli. Bylo už pomalu načase, aby vyrazili zpět do cukrárny.
Irim se na ni zvláštně podíval a dívka uhnula očima. Došlo jí, že je zbytečné před ním cokoli filmovat. Dokázal ji prokouknout lépe než kdokoli jiný.

"Nevěš hlavu," řekl klidně a rozhlédl se po ulici. Očividně našel, co hledal, poněvadž ukázal na odbočku opačným směrem, než vyrazila dívka.
"Něco mě napadlo. Zkusme to tudy."
Dívka se nejistě zavrtěla.
"Už je pomalu čas na sraz s Mericem," namítla, ale Irim zakroutil hlavou.
"Není to daleko. Napadlo mě, zeptat se jednoho člověka, který by měl vědět o převážné většině lidí, co zde žijí. Dalo by se říct, že je něco jako správce."

Čarodějka se zatvářila zaujatě, a proto pokračoval.
"Myslel jsem, že by tě mohl znát, anebo by možná mohl vědět o tom, jestli někdo v posledním roce zmizel, či případně někdo nenahlásil tvou smrt. Přece jenom, spadla jsi do Larrie, to by normálně člověk nepřežil."
Dívka si po jeho úvaze povzdychla, ale nakonec přikývla.
"Tak dobře. Doufám, že to Red s Miren nějak zvládnou."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama