Pírka Čarodějů I. - 17. kapitola/3. část

14. července 2013 v 15:46 | Gura-chan |  Kapitoly
Časně ráno vstala a spolu se svými věcmi opustila vesničku. Přešla políčko, kde místní lidé pracovali, a chystala se směrem k lesu, když to náhle znovu pocítila.
Někdo ji sledoval.
Tentokrát to věděla s jistotou. Neotočila se však. Šla dál, až vstoupila do lesa. Jen co si byla jistá, že se ztratila mezi stíny stromů, vmžiku sešla ze stezky a schovala se za hustý keř.
Tentokrát toho člověka načapá.


Tiše si klekla, aby neudělala nějaký zvuk a mezi větvičkami pozorovala, zda se někdo nepřibližuje k lesu.
A samozřejmě.
Trvalo to sotva minutu než se ukázal. Měl tmavý hnědý plášť s kápí, takže mu Charley neviděla do obličeje.
Pomalu vytáhla svou dýku a tiše se přikradla blíž. Člověk se pokradmu rozhlížel a pokračoval po lesní pěšině.
Charley se nebezpečně pousmála.
"Teď za to zaplatíš hošánku," pomyslela si. Rychlým pohybem se vymrštila a skočila.
Dopadla přímo na zahalenou postavu, která při pádu zaječela strachy.

Charley si zděšeně uvědomila, že ten hlas poznává.
"Urun?" zeptala se šokovaně, když se vyškrábala zpět na nohy.
Postava se posadila a stáhla si kápi.
"Tohle bylo pěkně podlé, Charley!" zaječela na ni čarodějka a navztekaně se sbírala ze země.
Charley se nezmohla ani na odpověď, jen na ni nechápavě zírala.
Nakonec se jí ale řeč vrátila.
"Co sis to… Co sis to sakra myslela? Proč jsi tady?!" zvolala po chvíli.

Urun se vyhla jejímu pohledu.
"Prostě jsem chtěla jít s tebou."
"Takže jsi utekla?" otázala se jí a vzala se za čelo. "Darhir tě stáhne z kůže!"
"Ten mě nezajímá! Už jsem to tam nemohla vydržet!" bránila se Urun ublíženě.
Charley si povzdechla.
"No… no tak dobře no. Jsi tady, takže už tě nemůžu poslat zpátky," uznala nakonec neochotně. "Půjdeš se mnou."
"Skvěle!" zařehtala se Urun radostně povyskočila na místě.
Charley jen kroutila hlavou.
"Ale vážně, to jsi mě musela celou tu dobu sledovat? Myslela jsem, že se z toho zblázním."

Urun se však k jejímu zděšení zatvářila nechápavě.
"O čem to mluvíš? Já dorazila až dnes. Šla jsem jinudy, aby sis mě nevšimla."
Charley strnula.
"Tak to mám potom vážný problém," zamumlala a rozhlédla se po lesní pěšině.
Nakonec kývla na Urun.
"Vyrazíme. Myslím, že už nechci zjistit, kdo mě to sleduje."
Společně tedy vyrazily do hlubin lesa a po chvíli už po nich nebyla ani stopa.


Nedlouho poté se na lesní cestě objevily dvě postavy. Jedna z nich si sundala kápi a obezřetně se rozhlédla po lese.
"To byli oni?" zeptal se muž s prošedivělými vlasy svého druha.
"Chceš říct ony," opravil ho ihned druhý muž a rovněž upřel oči do zeleně lesa. "Jo byly, akorát jsem nečekal, že se znají."
"To máš přece jedno. Navíc se to dalo čekat, když vezmeš v úvahu, proti čemu bojujeme…"
"Asi jo… někdy jsem až překvapený, kolik toho ti nahoře vědí. Takhle bychom je nikdy nenašli."
"No jo, král je třída… takže jdeme?" zeptal se a už chtěl vyrazit, ale druhý muž ho zarazil.
"V klidu, máme čas. Tyhle nám stejně neuniknou. Další oddíl je už na druhé straně."
Muž s šedinami znuděně přikývl a upravil si kápi. Zanedlouho se dvě zahalené postavy tiše vytratily mezi stromy.


"Nemáš něco k jídlu?" zabručela Urun a zkroušeně si pohladila hladové břicho.
Charley protočila oči a vytáhla z batohu svačinu.
"Vyžírko."
"Nepřeháněj."
Když se blížili konci lesa, Charley se náhle obrátila na Urun.
"Slyšela jsem, že tě malý Larren vyzval na souboj," poznamenala a ušklíbla se. "Zábavný kluk."

Urun si útrpně povzdychla.
"Říkáš to jako by nebyl normální, že mě vyzval na souboj!"
"Však taky není," řekla Charley naprosto vážným hlasem, ale pak se rozesmála. "Prosím, udělej mi tu radost a bojuj s ním!"
Urun na ni vykulila oči.
"Ale proč?"
"Protože to potřebuje jako sůl, věř mi. No kdo myslíš, že uklízel to rozlité mléko? A ten rozbitý hrníček byl můj oblíbený!"
"Takže msta, jo?" zvedla obočí Urun. "Vůbec se nechováš jako dospělá."
"Ty přece také ne," rozesmála se Charley a nakazila tím i Urun.
"Tak dobře. Pomstím tvůj nebohý hrnek," svolila nakonec se slzami smíchu v očích.

Charley spokojeně přikývla.
V příští chvíli se však její výraz změnil v naprosto opačný a než se někdo nadál, klesla k zemi.
Urun se k ní zděšeně vrhla.
"Charley! Co se děje?" zvolala v panice a otočila ji na záda.
Odkryla tím šíp zabodnutý do jejího břicha.
"Charley!"
Urun se divoce rozhlédla.
Vůbec si to neuvědomila, ale najednou byli všude. Vojáci je obklíčili a několik z nich na ni ještě stále mířilo s luky. Pomalu se přibližovali.
Charley zasténala a popadla Urun za ruku.
"Rychle, uteč!" vysoukala ze sebe namáhavě.
Urun na ni jen nemohoucně zírala. Najednou jí došlo, proč to Charley řekla.

"NE!" zaječela zoufale a všechno kolem ní se pohnulo. Jako ve zpomaleném filmu se všichni zhroutili na zem.
Vojáci klesli a svíjeli se v bolestech. Dvě veverky opodál spadly ze stromu. Ptáci popadali z hnízd i z oblohy.
Charley Urun slabě stiskla ruku a zmírnila tím tok její magie. Čarodějka se k ní sehnula se slzami v očích.
"Kde máš pírko?" zašeptala Charley namáhavě.
"Nevím!" vzlykla Urun. "Musela jsem ho ztratit, když jsem spadla na té pěšině. Vím, že od té doby nebylo v mé kapse!" vyrazila ze sebe a několik dalších ptáků spadlo na zem.
Charley těžce vydechla.
"Potom mysli na pampelišku."
"Přestaň s tím Charley! Neumírej!"
Charley se zamračila.
"Ti vojáci zatím nejsou mrtví a já také ne. Uteč, dokud je čas. Tímhle jich přivoláš spousty!"
"A to tě tu mám jako nechat?" rozbrečela se Urun ještě víc.
"Se mnou asi sotva poběžíš," ušklíbla se Charley, až jí z koutku vytekl pramínek krve. "Teď mě dobře poslouchej Urun, musíš se odtud dostat. Ti vojáci už se probírají. Utíkej a mysli na pampelišku dokud nenajdeš pírko a potom utíkej zpět na Myrdu."
"Ani náhodou! Nenechám tě tu!"
"Tak hele, tím, že tu brečíš, mi to jen zhoršuješ, bolí to jako čert tak už utíkej!" zavrčela na ni Charley a slabě ji odstrčila.
"Běž!"
"Nejdu!"
Urun si setřela slzy a znovu se zadívala na černovlasou senzibilku. Ta už ji však nesledovala. Její oči byly zavřené. Čarodějka věděla, že je ještě naživu, ale nebyla schopna nic udělat.

Jeden voják zaklel a s tváří zkřivenou bolestí si ji nenávistně změřil. Popadl luk a šíp a zamířil na ni.
Urun zpanikařila.
Zděšeně se vyhrabala na nohy a než se nadála, utíkala zpět do lesa.
"Pampeliška! Pampeliška!"
Nepomáhalo to. Cítila, že to nedokáže ovládat.
Magie z ní proudila a srážela na zem všechen život okolo ní.
V hlavě měla ještě stále Charleyin zakrvácený obličej a po tvářích se jí valily potoky slz. Přes ně ani pořádně neviděla na cestu.

Nemohla uvěřit tomu jak je zbabělá. Její nohy ji v tu chvíli neposlechly.
Chtěla zůstat s Charley. Chtěla ji odtamtud odnést a zachránit ji ale její nohy ji zradili.
Nenáviděla se za to. Nenáviděla to, co jí Charley řekla. Proč jen chtěla, ať ji tam nechá? Proč si v tu chvíli musela vzpomenout zrovna na tu pitomou pampelišku?
Najednou se zarazila.

Zamrkala, aby se zbavila slz a pohlédla na pěšinu před sebou.
Tam leželo její pírko.
Dlouho bloudila vesnicemi, než ji našli.
Podle pírek které měli, poznala, že to jsou čarodějové. Našli ji podle jejího vlastního pírka na Darhirův příkaz.
Od té doby se už Urun nedokázala dívat na rozkvetlé pampelišky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Komentáře

1 Biby Loves ♥ Biby Loves ♥ | Web | 14. července 2013 v 16:35 | Reagovat

Máš pekný blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama