Pírka Čarodějů I. - 17. kapitola/2. část

14. července 2013 v 15:40 | Gura-chan |  Kapitoly

Mladá čarodějka za sebou zavřela vrata od zahrady a zamířila po chodbě směrem k jídelně.
Jelikož Samanta si poslední dobou často stěžovala na staré kosti a Charley ve funkci mistra nemohla odcházet na cesty jako dříve, nějak se rozhodlo, že novou hospodyní se stane ona.
Bylo to trochu nespravedlivé a Charley se tohoto statusu dlouho odmítala ujmout, ale na druhou stranu chápala, že je naprosto jediný člověk, který tuto práci může zastat.


Například kvůli k tomu, že na Myrdě zůstávalo trvale naprosté minimum čarodějů. No a zbytek to jednoduše dělat nemohl.
Samanta i Fessy byli už staří a Darhir měl na starosti spoustu jiných věcí, nemluvě o tom, že to tu prakticky řídil a vařit absolutně neuměl.
Lack tu nebydlel a popravdě řečeno stará laboratoř, kterou kdysi obýval, byla ještě pořád plná neidentifikovatelného odpadu a každý se jí zdaleka vyhýbal. Nebylo prostě možné, aby Zrzek s něčím takovým pomáhal. Charley dost pochybovala o tom, že vůbec rozezná jeden konec koštěte od druhého.
Potom tu byli učňové, kteří měli sami co dělat, aby zvládli přípravu na zkoušky bez větší újmy na zdraví. Což se při boji s mečem proti Samantě dalo udělat jen těžko.
Když nad tím tak Urun uvažovala, navzdory čarodějčiným řečem o starých kostech a bolestech hlavy, byla Samanta při soubojích čilá až moc.

Výcvik se však poměrně změnil.
Dříve bylo naprosto nezbytné, aby čaroděj uměl bojovat s mečem, ale poté, co byly vynalezeny athame, už to nebylo nutné. Čím dál tím méně čarodějů jevilo zájem o staré magie, jako byly například vzorce.
Urun věděla, že je to velice těžké odvětví magie a momentálně ho ovládal snad jedině Lack. Dalo by se také říct, že i malý Meric se tomu učí, nemohla to však vědět s jistotou.
Ona sama měla ještě starý výcvik. Učila se jak s mečem tak s athame a ovládala jak magii dýk, tak svou vlastní, se kterou se už narodila.
Musela se však naučit používat ji rozumně. I když dostala od Hegela pírko, zároveň bez něj nemohla dělat nic. Charley ji zakázala používat její magii bez použití pírka jako katalyzátoru a tak si Urun jednoduše musela zvyknout brát ho všude sebou.

Jen co dorazila do jídelny, prosmýkla se kolem stolů a nakoukla do kuchyňských dveří.
"Charley?"
Kuchyně byla podlouhlá místnost obložená světlým dřevem. Vzadu stála velká pec a okolo ní bylo plno pracovních stolů a skříněk. Nechyběly ani police se vším od nádobí, přes kořenky až po sklenice s marmeládou.
U pece zády k ní stála Charley, která právě utírala talíře a skládala je do skříněk. Když na ni Urun zavolala, otočila se a unaveně se usmála.
"Jdeš mi pomoct?"
"Samozřejmě," ušklíbla se čarodějka a při cestě k ní sebrala ze sušáku čistou utěrku.
"Ještě že tě mám. Kdo ví, jak dlouho by mi trvalo tohle všechno uklidit," postěžovala si Charley a podala jí talíř.
"Mě to docela baví," namítla ihned Urun.
"Vážně?" protáhla Charley a nakrčila nos. Vzápětí se však ušklíbla, jako by jí něco došlo.
"No tak to si to tady potom užiješ…"

"Jak to myslíš?" zeptala se Urun zaraženě.
Charley se zazubila.
"Protože jdu na misi!" zvolala vítězoslavně.
"Cože?" vykulila na ni oči čarodějka.
Charley se pořád ještě samolibě usmívala. "Musím říct, že mi to docela chybělo…" vzápětí se ale zarazila. "Jako třeba příroda, slunce a normální lidé, nemyslím tím honičky s vojáky a boj o život," dodala nakonec.
"Mluvíš o tom jako bys šla na dovolenou," zabručela nespokojeně Urun.

Charley ji překvapeně pozorovala.
"Co je to s tebou? Tvůj výcvik už prakticky skončil, takže na misi můžu a víš vůbec, jak dlouho už jsem tu zavřená?"
"To přece platí i o mě," namítla Urun dotčeně. "Chci jít taky na misi!"
"Tak o tohle ti jde…" řekla Charley a povzdychla si. "Sice už jsi vlastně plnohodnotná čarodějka… ale Urun, řeknu ti to upřímně. Pochybuji, že tě Darhir pustí. Někdo jako ty se nikdy mezi normální lidi nezamíchá."
Urun naštvaně nakrčila čelo.
"A co tvoje oči?"
Charley však jen mávla rukou.
"Jsem zvyklá je maskovat."
"Potom bych se přece taky mohla zamaskovat!" bránila se čarodějka zoufale.

Charley si povzdychla.
"Nejde to Urun. Nemůžeš jít se mnou. Ty přece víš, že čarodějové málokdy chodí ve skupinách. Vzbuzují více pozornosti."
Urun tím však nepřesvědčila.
Ani nemohla vyjádřit, jak strašně ráda by se podívala do světa. Strávila skoro celý život zavřená na Myrdě a i když to tu měla ráda, chtěla změnu. Chtěla se zase projít po lese a po vesnicích. Vidět města a lidi. Vidět obzor.
Nechtěla si to nechat ujít.


Charley si vesele vykračovala lesem.
Bylo pozdní léto a listy stromů už se pomalu začínali zabarvovat. Teplé slunce zahřívalo ušlapanou pěšinku, kterou procházela. Zhluboka se nadechla svěžího a vzduchu slastně zavřela oči. Ta vůně lesa se prostě nedala s ničím srovnat.
Jediná věc, která ji ještě pořád tížila, bylo to, jak na její misi reagovala Urun. Přesně jak si myslela, Darhir její žádost zamítl a vymluvil se na to, že se musí postarat o palác, zatímco bude pryč.

Charley ji však docela litovala. Věděla, že je na tom úplně stejně jako ona. Také se těšila ven z paláce.
Cestou zahlédla Lackův dřevěný domek. Docela ráda by se tam zastavila, ale věděla, že se nesmí s ničím zdržovat, proto se pustila po pěšině dolů k Larrii.
Bylo potřeba, aby zašla do jednoho vzdáleného města a vyslechla informátora, který tam žil.
Jelikož informátoři, lidé, kteří spolupracovali s čaroději, jim neměli jak dát vědět, byla jediná možnost přijít za nimi a nepozorovaně je vyslechnout.

Samozřejmě, bylo také docela možné, že informátor nebude mít vůbec žádné novinky, ale takhle už to prostě chodilo.
Cesta nebyla moc náročná. Dostavník si však nemohla kvůli svým očím dovolit, a proto cestovala pěšky.
Důvod byl jednoduchý. Při cestě dostavníkem by si ji měl kdekdo čas pořádně prohlédnout a to opravdu nepotřebovala. Měla štěstí, že bylo dobré počasí a hostince plné, proto si jí nikdo moc nevšímal.
Několikrát se jí však zdálo, že jí kdosi pozoruje. Vždycky celá znervózněla a začala studovat okolí. Nikdy však nikoho, kdo by se díval jejím směrem, nezahlédla.

Dorazila do malé vesnice a ubytovala se v místním hostinci.
Už byla jen kousek od svého cíle. Informátor bydlel hned ve vedlejším městě za lesem. Stačilo ráno vyrazit a měla by tam být, než nastane poledne.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama