Pírka Čarodějů I. - 16. kapitola/3. část

12. července 2013 v 12:35 | Gura-chan |  Kapitoly

"Co na to říkáš, Zrzku?" zachechtal se Zenri.
Za okny paláce se již smrákalo a jasné naoranžovělé světlo nádherně rozjasnilo jindy tmavou a zaprášenou laboratoř. Mohlo za to zřejmě množství skleněných nádobek, zkumavek a jiného náčiní, rozmístěného na pracovních stolech. Navíc, slunce odražené od barevných tekutin v nich, vytvářelo na zdech nádherné duhové odlesky.


Kdo ví, proč se usadili zrovna tady. Pravdou bylo, že Lack, který odtud skoro nevycházel, to tu pohodlné moc neměl. Nakonec ale za jeho pištivých protestů odsunuli z dřevěných židlí, používaných jako stolky, několik krabiček křídy a náhradní svíčky, aby se mohli posadit.

"Měl by sis tu alespoň někdy uklidit!" zabrblal nespokojeně Remun, když si omylem sedl na pastičku na myši.
Zenri z toho dostal záchvat smíchu a Darhir jen kroutil hlavou.
"A taky vyvětrat!" dodal rychle Zenri, když zachytil Remův vražedný pohled.
Lack se jen zachechtal a porozdával jim čaj. Hrníčky neměl, proto použil obyčejné skleněné kádinky.
"No, doufám, že jsi to ještě před tím umyl… nechci se zítra ráno probudit jako veverka," podotknul Darhir a trochu si upil.
"Samozřejmě, samozřejmě… no ale, abych odpověděl na tvou otázku Zenri…" začal Lack a sedl si na zbývající židli. "Hegel je teda opravdu třída! Hned mě napadlo několik věcí, jak toho využít!"

"Vážně?" optal se Darhir a naklonil hlavu na stranu.
"Samozřejmě!" vykládal nadšeně Lack a zachechtal se. "Ten první nápad je… co kdyby například dostal pírko úplně každý čaroděj? Nejen, že bychom se podle něj vzájemně poznali… nemusím teď zmiňovat všechny ty případy, kdy se náš člověk nechal chytit Královstvím, protože jsi myslel, že narazil na druha… Navíc, díky Hegelovu vnímání, bychom neustále věděli, kde se jaký čaroděj právě nachází! Samozřejmě by to bylo jen pomyslně… ale to vůbec nevadí!
No a podle mé teorie, všichni, kteří by byli chyceni Královstvím a popraveni… zároveň by přece zmizela jejich magická moc, tím pádem by měla vyprchat i z onoho pírka… Hegel by tak cítil, že jsme přišli o někoho z nás!"

Remun se zamyšleně poklepal na čele.
"To vážně není vůbec špatný nápad… dostali bychom přehled o všech čarodějích, které vysíláme na mise!"
Lack za jeho proslovu jen usměvavě přikyvoval.
Darhir nakrčil čelo.
"Dobrá, řekněme, že by to možná šlo… a co ten druhý nápad?"
Lack se zachichotal a naklonil se k nim.
"Určitě vám už došlo, že Hegel by se nesmírně posílil, kdyby dostal magii všech našich čarodějů, že?"
"To ano… i když sám to tedy moc nepotřebuje," dodal Darhir.

"Napadla mě jedna věc, ale musíte mi slíbit, že si tu teorii necháte pro sebe!"
"Tak už nás nenapínej a řekni nám to!" naléhal Zenri a hltal ho očima.
Lack se jen tajemně usmál a rozpovídal se.
Slunce mezitím zapadlo a pracovna se ponořila do tmy. Jakmile skončil, zůstali na něj všichni překvapeně hledět.
"Lacku… nejsem si jist, jestli to bude někdy potřeba, ale… máš pravdu, necháme si to pro sebe…"
"Je to vlastně jen takový nápad, samozřejmě, ale třeba přijde doba, kdy to budeme muset použít…"
Darhir je zavrtěl hlavou.
"To radši nechtěj."

Zenri si povzdychl, ale potom se najednou narovnal.
"No jó vlastně, nechtěl jsi nám původně říct něco důležitého? Proto jsme vlastně přišli, ne?"
"Ach ano… málem bych zapomněl…" plácl se Lack do kolen a zvedl se ze židle.
V momentě se začal přehrabovat v jakési bedně s harampádím, kterou měl položenou na stole.
"To je ono!" zavýskl a nadšeně se k nim otočil. "Vynalezl jsem zcela novou zbraň!"
"Zbraň?" zeptal se sklesle Zenri. "To zas bude nějaká tvoje pitomost…"
"Ale né, né, vůbec né!" trval na svém Zrzek a vytáhl z tmavé látky zářivě zelenou dýku, přičemž její rukojeť držel stále ještě zabalenou v látce.
"Mám s ní velké plány…"

"Co umí?" zeptal se nedůvěřivě Darhir. "Zdá se mi to nebo má…"
"Ano! Má moc. Říkám jí athame a její moc je opravdu zvláštní… použil jsem pár vzorců a zkusil spojit dýku s magií přírody… a povedlo se!"
"S magií přírody?" vyjekl Zenri. "Jak jsi to udělal?
Nebo víš co… nevysvětluj mi to… vzorce jsem nikdy nepochopil… a ještě se naučit to zaříkávání!" odfrkl si Zenri a zakroutil hlavou.
"Popravdě, vždycky mi to přišlo jako dost podivná magie…" pokrčil rameny Darhir.
"Pravda je, že je hrozně pomalá a v boji ti moc nepomůže…" přidal se Remun.

"Dobře, dobře… soustřeďte se prosím!" přerušil je Lack a ukázal znovu na dýku. "Vlastně jsem nevěděl, co bude ta dýka přesně umět, ale… vyzkoušejte to sami," nabídl dýku Darhirovi a ten si ji zmateně podržel.
Avšak jen co to udělal, ztuhnul. Vykulil oči a pokusil se pohnout tělem.
Nic.
Silou vůle se uklidnil a pomalu ten divný brnící pocit vytěsňoval z hlavy… a najednou to bylo pryč.
"Co to sakra bylo?" vyjekl a odhodil athame na zem.
Lack zaskučel a honem se pro ni sehnul.
"Zacházej s ní opatrně!" napomenul ho, ale Darhir si ho nevšímal.
"Co se stalo?" ptal se nechápavě Remun a natáhl se k Lackovi pro athame.
"Nedotýkej se toho! Znehybní tě to!" zasípal na něj Darhir a popadl ho za ruku.

Remun si je zamračeně prohlížel.
"Říkáš, že znehybní?" zeptal se a se zvednutým obočím se obrátil na Lacka. "Co to má být?"
Zrzek se zachichotal a pozvedl dýku. "Každého, kdo se jí dotkne, znehybní! Proto ji také držím v té látce…"
"K čemu je to dobré?" ozval se zklamaně Zenri. "Když znehybní i nás, je to hrozně nepraktické, ne? Já věděl, že to bude pitomost…"
Lack ho však zvednutím ruky umlčel.
"Viděl jsi přece, že Darhir se z působení dostal! Je to jen otázka cviku. Když se jí naučíš ovládat, dokážeš znehybnit kohokoli!"
"Pokud ale zaútočí na někoho, kdo athame také ovládá, nic se nestane, nebo ano?" podotknul Darhir zamyšleně.
"Ne tak docela. Síla, která je v dýce, z ní může být vytěsněna na určitou vzdálenost. Musí se to samozřejmě udělat magií… podobá se to vytěsnění síly z vlastního těla, jak nám právě předvedl Darhir… no a pokud jsem to správně propočítal… pole působnosti by měl být okruh s půl metrovým průměrem. Pokud bude čaroděj v tom poli, dýka ho rovněž znehybní… na jak dlouho to však nedokážu říct… myslím, že se to bude lišit na každého čaroděje podle toho, jaký druh magie ovládá."

Jen co domluvil, vítězoslavně se rozhlédl po ostatních, ale zjistil, že na něj nechápavě hledí.
"Pochopili jste z toho něco?" ozval se po chvíli Zenri. Darhir svraštil obočí a skoro šlo vidět, jak mu to nad ním šrotuje. Najednou se jeho tvář rozjasnila.
"Myslím, že ano… stejně ale, Lacku, to sis dal tolik práce, abys vymyslel něco tak naprosto neužitečného?"
Lack zakňoural a začal se znovu hrabat v krabici. Po chvíli vytáhl druhou dýku. Ta ale byla zářivě červená.
"Darhire, vidím, že jsi nic nepochopil!" utrhl se na něj. "Dýka jedu, jak říkám té zelené, byla úplně první dýka, kterou jsem tímto způsobem vytvořil, ale neřekl jsem, že byla poslední! Tohle je athame ohně, ale je jinačí… způsobuje totiž bolest," aniž by čekal na jejich reakci, přešel místnost a vytáhl z jednoho šuplete již třetí dýku. Zářivě modrou.
Vzal všechny tři, posadil se na židli a rozložil je na látku do klína.

"Ta poslední, je athame ledu. Stejně jako athame ohně, způsobuje při znehybnění bolest. Ale není to opravdová bolest, samozřejmě. Athame ti neublíží.
U ohnivé dýky si budeš připadat, že se smažíš nad táborákem. Při působení modré zase, jakoby tě šoupli do ledárny, aby tvé masíčko zůstalo pěkně čerstvé."
"Chceš říct, že jsi někdy zažil, jak si tě zmrazuje a pak opéká nějaký Yetti nad ohněm?" rozchechtal se Zenri.
"Abych ale neodbočoval," pokračoval Lack dál, jako by ho ani neslyšel. "Tyhle tři athame jsem vymyslel z jediného důvodu - pro rozvinutí magické aury!"
"Jak to myslíš?" ozval se již zaujatě Remun.

Lack se opět zachichotal, když uviděl, jak vážně na něj hledí.
"Proto, aby tě athame neovládla, potřebuješ ovládnout svou sílu, to znamená rozvíjet ji.
Jak víme, máme málo učňů… Tirf a Urun. Jen tyhle dva! S dýkami, by však zaučení trvalo méně dlouho a věřím, že bychom mohli zaučit i děti s méně rozvinutou aurou… jak víme, opravdu mocné aury jsou na učení nejlepší, ale je jich málo! Jak bychom mohli účinně bojovat proti království, když nás není víc jak do kalíšku na vajíčka?
S athame budou moci bojovat i méně nadaní čarodějové, protože na normální lidi tyto dýky působí až moc dobře… kdybychom jimi vyzbrojili každého čaroděje… budou mít mnohem větší šanci na přežití. Navíc, s athame dotyčného nezabijí, pouze zneškodní. Budou mít čas se ukrýt, nebo utéct!"

Znovu se po nich vítězoslavně podíval, ale tentokrát uviděl, jak na něj s otevřenou pusou zírají.
"Lacku… ty…" začal Darhir.
"Jsi génius!" zvolal Zenri s nábožnou úctou.
Lack jen s úsměvem přikyvoval.
"Skutečně bys to dokázal?" promluvil Remun a pesimisticky ho hodnotil pohledem. "Vyrobit tolik athame… vážně bys to dokázal?"
"Ale samozřejmě!" mávl rukou Lack, jako by na světě neexistovalo nic jednoduššího.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama