Pírka Čarodějů I. - 16. kapitola/2. část

12. července 2013 v 12:34 | Gura-chan |  Kapitoly
"Kdo je to ten Hegel?" zeptala se Urun potichu.
"Je to veliký bájný pták. Ale nemusíš se ho bát, bude se ti snažit jen pomoct."
"To k němu jdeme?"
"Ano," přisvědčila Charley.
Urun se zhluboka nadechla a zatímco sestupovala ze zvláštních kamenných schodů po straně skály, upínala oči do tmy.
Opravdu je tam někde bájný pták? Hned ji napadlo, že musí být strašné bydlet na tomhle místě. Nešla odtud vidět ani obloha. Nepronikl tu ani jediný paprsek světla. Začala toho Hegela trochu litovat.


Zároveň však byla docela nervózní. Byla ráda, že je tu s ní Charley, protože jinak by jistě už dávno strachy utekla.
Černočerná jeskyně se začínala pomalu vyjasňovat, a když stanuli na dnu propasti, díky bílé záři už si ho mohla pohodlně prohlédnout. Urun se otočila za zdrojem té záře. Vystupovala s velikého otvoru ve stěně.
Ostatní čarodějové se do něj beze slova vydali, a tak je spolu s Charley následovala.

Darhir s obavami po očku sledoval jak se malá Urun blíží k Hegelově jeskyni. Věděl, že ostatní už s jeho mocí mít problém nebudou, ale poprvé to byl vždycky šok. Jeho tělo už si na ni tak zvyklo, že ji vůbec necítil. Přidal do kroku a vstoupil do ozářené jeskyně jako první.
Hegel ho tam, jako vždy, už čekal a Darhir na něm viděl, že je připravený.
"Tak tohle je Urun," pokývl směrem k ní. "Doufám, že ji dokážeš pomoct."
Hegel na něj klidně zamrkal a otočil hlavu k nově příchozím.

Urun však sotva vstoupila a Darhir už věděl, že to nebude vůbec snadné. Skoro ihned pocítil dvě bolestivé vlny, které ho málem připravily o rovnováhu.
Skoro se zdálo, že se celá jeskyně zakymácela a tlak rozvířil bělostnou hmotu, kterou vydávalo Hegelovo tělo.
Čekal, až se uklidní, jenže ono to nepřestávalo.
Naopak. Sílilo to.

Okamžitě si zacpal uši, aby neslyšel ten příšerný jekot, který se náhle začal rozléhat jeskyní. Silou vůle se ohlédl na Urun a došlo mu, že ten jekot vyluzuje ona.
Zenri byl na tom podobně jako on sám. Opíral se o stěnu jeskyně a s pevně zavřenými oči se to snažil nějak ustát. Remuna neviděl, asi byl ještě ve vchodu do jeskyně. Charley ležela na zemi, ale přes všechnu bolest stále ještě držela Urun za ruku.
"Uklidni se! Bude to dobré, za chvíli si zvykneš!" sípala na ni, ale Urun ji neslyšela.

Darhir viděl její doširoka vytřeštěné oči plné strachu. Nevěděl, jestli je to tlakem, který způsobovala Hegelova magie, nebo spíš tím, že se ho to děvče jednoduše bojí. Chápal, že na první pohled musí vypadat děsivě. Možná jí spíš připadá děsivá celá takhle jeskyně, plná divné bílé hmoty. Věděl, že ostatní reagovali při prvním setkání s Hegelem podobně.
Darhir se děsil toho, co přijde. Brzy následovala jedna bolestivá vlna za druhou. Vypadalo to, že jsou naživu jen díky Hegelovi, který část její magie absorboval do sebe. Avšak pokud se vzájemně nedotknou, tohle peklo nikdy neskončí.
Bělostný pták zamáchal křídly a rozvířil bílou hmotu, ve které se na moment ztratil. V příští chvíli byl přímo před Urun. Dítě zavřísklo strachy a zděšeně zacouvalo. Dál už však Darhir neviděl nic, protože v příští chvíli upadl do bezvědomí.

Vzbudil ho až Hegelův hlas.
"Vstávej!"
Zavrtěl se a chvíli doloval v paměti, co se stalo. Že by u Hegela usnul, když za ním přišel na návštěvu?
Posadil se a masíroval si ztuhlá ramena.
"Co se to…?"
Náhle mu však všechno došlo a on se v rychlosti rozhlédl. Překvapeně se nadechl.

Na Remunově klíně spatřil malou Urun jak poklidně spí. Nad ní se skláněl Hegel a prohlížel si ji.
Kdesi u vchodu se ozvalo zasténání a po chvíli už rozeznal Charley a za ní Zenriho, jak se celí polámaní zvedají na nohy.
Už mu došlo, co se stalo.
Remun musel Urun uměle uspat pomocí své magie a všem tak možná zachránil život. Navíc, podle šedo-zlatého pírka v jeho ruce usoudil, že Hegel rovněž odvedl svou práci.
"Tak jsme to zvládli…" vydechl.
"Vypadá to tak," přisvědčil klidně Remun.
"No jo, bez tebe bychom byli nahraní…" ozval se Zenri a poplácal ho po rameni.
Čaroděj se nahrbil a přimhouřil oči. "Dej pokoj!" zavrčel na něj.

Nakonec se ale zahleděl na Urun.
"Je v pořádku?" strachovala se Charley a Remun přikývl.
"Dokázal jsem ji uspat těsně poté, co se jí Hegel dotknul… ale podívejte," řekl a pozvedl její pírko, aby na něj všichni viděli.
"Má jinou barvu i tvar než to Darhirovo."
"To je fakt," pronesl zamyšleně Zenri. "Nemělo by být bílé a… menší?"
Darhir se upřeně zadíval na to zvláštní pírko. Bylo z větší části šedé než zlaté a na jeho spodku bylo i trochu bílé.
"Možná je to její magií… co myslíš Charley?" zeptal se.

Senzibilka jen pokrčila rameny.
"To vážně netuším, ale je tu jiná věc co vám musím říct," dodala nervózně a ukázala na Hegela. "On… nejenže v Hegelově auře vidím tvoji magii Darhire, ale je tam i ta od Urun!"
"Cože?" zvolal Darhir a obrátil se k němu.
"No tak to bude problém… znamená to, že teď na nás bude Hegel působit stejně jako Urun?" zeptal se Zenri a nervózně se po něm ohlédl.
"Pravda je, že z něj vážně něco cítím… ale je to spíš klid… ještě, že je Hegel tak vyrovnaný."

Všichni se nad tím pozastavili.
Opravdu, nebyla teď bílá hmota, vyplňující jeskyni, trochu jiná, než předtím? Jako by se tu vznášelo cosi, co je uklidňovalo.
"Nejspíš to takhle funguje. Hegel dotykem zkopíruje naši magii… zvláštní…"
Následující ticho však skoro ihned přerušila Charley.
"Co kdybys vzbudil Urun? Měli bychom vyzkoušet, jestli to pírko funguje…"
Darhir po ní střelil nervózním pohledem.
"Myslíš to vážně?"
Charley však přikývla. "Bude to v pořádku. První nápor už určitě opadl a já ji uklidním."
Remun si je oba změřil pohledem a nakonec si povzdychl.
"Fajn, jak myslíte…"
Lehce ťukl Urun na čelo a ta téměř v okamžení otevřela oči.
"Urun, jak se cítíš?" začala na ni mile Charley.

Děvče se na ni ihned podívalo.
"Asi už líp…" vysoukala ze sebe.
Remun ji postavil na nohy a podal ji pírko.
"Co je to?" zeptala se ho ostražitě.
"Měla bys s ním dokázat kontrolovat svou sílu… to přece chceš, ne?"
Urun na něj vykulila oči a konečně si je všechny prohlédla. Najednou jí došlo, co se stalo. Váhavě si vzala pírko a začala popotahovat.
"Omlouvám se… nechtěla jsem…" spustila s brekem, ale po chvíli se zarazila, když uviděla, že se na ni všichni usmívají.
"Vy se na mě nezlobíte?"
Charley se rozesmála a samou radostí ji objala.
"Funguje to! Vůbec nic jsme necítili!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama