Pírka Čarodějů I. - 14. kapitola/3. část

9. července 2013 v 23:01 | Gura-chan |  Kapitoly

"Hádej co je nového!"
Larren sebou trhl a v příští chvíli se sesul z křesla.
Při pádu se pořádně praštil do hlavy o roh stolu. Teď se navztekaně zvedal a přemýšlel o nějaké velmi bolestivé smrti, kterou hodlal na nevítaném návštěvníkovi uplatnit.
Jen co však zjistil, že je to Urun, zklamaně si povzdychl, znovu si sedl do křesla a přitiskl si bouli na hlavě.
Nejspíš zase usnul při čtení.



"Zase jsi usnul při čtení?" halasila Urun. "Škodí to tvým zádům."
"Díky za péči," ucedil skrz zuby a šlehl po ní otráveným pohledem. "Co se zas děje?"
"Dostal jsem dopis od tvého učně," ušklíbl na něj Meric, který právě vešel do místnosti.

Larren po něm blýskl očima.
"Nejspíš bych měl dát na dveře cedulku "Zaklepejte a počkejte na vyzvání", aby tady někomu došlo, že to má udělat," odfrkl si a chytil se za čelo. "Chodíte si tu jak po promenádě."

"Ale prosím tě nebrblej," utnula ho okamžitě Urun a pokynula Mericovi aby si sednul. "Tak už začni číst, nemůžu se dočkat!"
"Ehm… totiž já už to četl," pronesl Meric vyhýbavě a snažil se nevšímat si čarodějčina spalujícího pohledu. "Daří se jí dobře, pořád pokračuje v hledání, ale jde tu o něco jiného…"
"O co?" zeptal se Larren zaujatě.

Meric si posunul brýle na nose a spustil.
"Vypadá to, že narazila na jednu holčinu, která má schopnosti senzibilky."
Po jeho proslovu následovalo užaslé ticho. Urun na Merica vytřeštila oči. "S…senzibilky?"
Meric na ni vážně pohlédl. "Ano," přisvědčil.
"Takže je jako… jako Charley," poznamenala dutým hlasem.
Meric si vyměnil pohled Larrenem a oba dva čarodějku nejistě pozorovali. Urun se však v okamžení narovnala a oči se jí zvláštně zaleskly. "Pokračuj Meri," pobídla lékaře a dál už na sobě nedala nic znát.
Meric přikývl.
"Jmenuje se Miren Deabra, je jí tak dvanáct let a její rodiče jsou už po smrti. Podle všeho, má svou moc již od narození a ve vesnici, kde žije, nezískala moc dobrou pověst."
Larren si založil ruce a opřel se o opěradlo. "Takže si toho už stačili všimnout."
"Nejspíš," pokrčil rameny Meric. "Ale to je zvláštní. Ačkoliv má moc, prý vypadá docela normálně. Tedy…" odkašlal si a přelétl pohledem po všech přítomných. "Nemá očividné znaky rozvinuté aury, jako jsou například odlišné barvy vlasů."

Urun však zavrtěla hlavou.
"Jestli je senzibilka, tak nemá rozvinutou auru tak jako čarodějové. Ta jejich se totiž soustřeďuje hlavně do očí, proto je podle nich vždy poznáte. Měli by být vždy výrazně zbarveny."
Oba čarodějové se na ni překvapeně zadívali.
"Jak to, že toho tolik víš?" optal se Meric zaraženě.
Urun se pousmála.
"Charley byla přeci můj mistr. A byla to jediná senzibilka na Myrdě, pokud vím."

Lékař se ještě chvíli zamyšleně díval do země, když ho přerušilo Larrenovo netrpělivé mlasknutí.
"Takže?"
Meric si posunul brýle na nose a usmál se. "Dohodli jsme si sraz v Ebakiduře. Půjdu tam a přivedu ji sem."
Larren povytáhl obočí.
"Proč zrovna v téhle vesnici? Myslel jsem, že je více méně stále v troskách…"
Meric pokrčil rameny. "Zřejmě je to místo nejblíže Myrdě. Nedivím se jí, že si nechce moc zacházet.
Jinak nemáš tak úplně pravdu. Už je téměř ve stejném stavu jako kdysi, ale… podle všeho se rozhodlo, že z Ebakidury udělají rovnou město, když už se stejně opravuje po tom požáru," pronesl a chytře se na čaroděje uculil.

Ten si ho však už nevšímal. Místo toho se natáhnul po knize a rozhodným pohybem ji otevřel.
Meric si ho chvíli nevěřícně prohlížel, ale poté kývl na Urun a oba dva nechali čaroděje v místnosti samotného.


Měsíc už začínal blednout, když se modrovlasý čaroděj vracel ze své pochůzky. Pomalu procházel podél řady oken a pozoroval ubývající měsíční světlo, které se odráželo od kamenných zdí a podlahy.
Z rozjímání ho však vyrušil tichý zvuk. Zastavil se, a nakoukl do tmavé chodby vedoucí do haly. Chvíli tam mžoural a zanedlouho skutečně zahlédl siluetu známé postavy. Vesele na ni zavolal.
"Urun ty ještě nespíš? Je nezvyklé vidět tě tak pozdě v noci na chodbách."

Silueta se k němu otočila a přistoupila.
Zář nedaleké louče odhalila čarodějčinu vážnou tvář. Zatímco v pravé ruce držela jako obvykle své pírko, v druhé nesla pořádně tlustý stoh poznámek.
"Ahoj Darhire, kdepak ses toulal?"
Modrovlasý čaroděj jen s úsměvem mávl rukou.
"Kde jinde než u Hegela? Nemůžu ho nechávat pořád samotného," odpověděl a připravoval se, že to znovu uvidí.

Jakmile vyslovil jméno "Hegel" v čarodějčiných očích se cosi pohnulo, skoro jako by z nich padala neviditelná clona. Dřív než mohla Urun nakrčit čelo a zeptat se o kom, že to mluví, clona zmizela a on v jejích očích zahlédl pochopení. Bylo to jistojistě zvláštní, ale on už na to byl zvyklý. Za svůj život to viděl snad tisíckrát.
Nezáleželo na tom, kolikrát jim připomněl Hegela, věděl, že jakmile o něm přestane mluvit, v mžiku na něj všichni zase zapomenou. Darhir byl jediný čaroděj, na kterého Hegelova moc nefungovala.
"Ach… jakpak se má?" zvolala ihned čarodějka.
"Dobře," řekl a usmál se. "Přinesl jsem mu jablečný zákusek, takže má velmi dobrou náladu."

Darhir se zasmál, ale poté ihned upřel oči na čarodějku.
"Stalo se něco Urun?" zeptal se jí tiše, když uviděl, jak se zamyšleně dívá do zdi. Vůbec nepřipomínala tu veselou, hlasitou a trochu nemotornou osůbku, jakou vždy byla.
Urun se na něj zahleděla.
"Rozhodla jsem se, Dare, budu tu novou učit," pronesla odhodlaně.
Čaroděj na ni vytřeštil oči.
"C-co prosím? To nemyslíš vážně!"
Urun si ho však nevšímala a místo toho se probírala poznámkami. "Tohle jsou informace o senzibilech, které Charley za ta léta nashromáždila. A navíc mi o sobě vždy vyprávěla."
Rozhodným pohybem poznámky urovnala a zadívala se Darhirovi do tváře. "Dokážu její schopnosti rozvíjet, vím to. Jsem jediná, kdo může být jejím mistrem, Dare, a ty to víš."

Čaroděj se zachmuřil, ale věděl, že s jejím rozhodnutím nic nenadělá. Navíc musel uznat, že má pravdu. I kdyby sem Miren přivedli, málokdo by jí dokázal říct, kdo vlastně je. Senzibilové byli vzácní, a ačkoliv se zdálo, že jsou něco jako čarodějové, nebyla to pravda. Čarodějové, byli lidé s rozvinutou aurou, kdežto senzibilové ji dokázali vidět.
Darhir se na zamlklou čarodějku zadíval a poté pokýval hlavou.
"Dobrá tedy. Myslím, že máš pravdu."
Urun se okamžitě rozzářila a začala poskakovat na místě.
"Konečně! Konečně budu mít učně! Já se tak těším!" A samou radostí vykolejeného čaroděje objala. "Udělal jsi mi radost, Dare, ale teď už mazej do postele! Ani se tě nebudu ptát, kde jsi byl!"

Jen co ho odehnala, vrátila se chodbou do rozlehlé haly a zmizela ve své pracovně. Čaroděj, který pomalu mířil do té své, se usmál.
"Alespoň se už chová normálně," zabručel si pod vousy.
Čarodějka se opřela o dveře pracovny a smutně se pousmála. Byla tak ráda, že bude mít tu malou na starost, ale také se bála. Bála se, že jí bude až příliš připomínat Charley.
Ona byla vůbec jediná, která se jí nikdy nebála. Urun si skousla ret. Vděčila jí za svůj život a vůbec, vděčila jí za spoustu věcí, které už jí nikdy nebude moct oplatit. Protože Charley byla po smrti. A jediný člověk, který na tom přispěl, byla ona sama.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama