Pírka Čarodějů I. - 14. kapitola/2. část

9. července 2013 v 21:44 | Gura-chan |  Kapitoly
Z křoví vedle něj se ozval zvláštní zvuk. Skoro, jako by se tam někdo zasmál zvonivým hlasem. Nejdřív se toho zvuku zalekl, ale vzápětí se zamyšleně vydal ke křoví. I když byla tma, uviděl v dolní části křoví místo, kde se větvičky rozestoupili a odhalili tak něco jako podchod. Rozhlédl se po lese a napínal uši, jestli něco neuslyší. Zvuk se však již znovu neozval.
Náhlým popudem se sehnul a prolezl houštinami. Když se narovnal a vykročil, stromy se rozestoupily tak náhle, skoro jako by zmizely. To co však viděl, byla jen tma. Nejistě se do ní vydal a pokračoval, tam, kde cítil, že by mohla být louka. Když tu najednou ho cosi popadlo za ruku.


Zděšeně vyjekl a rychle se otočil.
"Páni to byl ale výkřik. Myslím, že tě slyšel dokonce i Lack a ten bydlí úplně dole."
A pak se konečně mraky rozestoupily a měsíční světlo je ozářilo. Larren spatřil, jak ho za ruku drží nějaká hodně divná, asi šestnáctiletá holka.
Navztekaně se jí vytrhl a ustoupil od ní.
"Co si myslíš, že děláš? Připadá ti normální na někoho ve tmě sahat? Co jsi čekala? Že budu úplně klidný?" vyjel na ni.
Dívka jeho výlev jen s úsměvem pozorovala, a když skončil, ukázala prstem za něj. "Podívej se."
Larren se nechápavě otočil a vzápětí znovu vyjekl.

Stál totiž nebezpečně blízko obrovité černé propasti. Když se pořádně rozhlédl, zjistil, že se nějakým zázrakem dostal na vrchol hory. Znovu pohlédl do obrovské hlubiny a zděšeně polkl. Kdyby ho ta holka nechytila, s největší pravděpodobností by tam spadl a zabil se.
Otočil za dívkou, ale nebyla tam.
"Hej, kde jsi?" řekl do tmy a rozhlížel se.
"Tady," ozvala se odněkud seshora.

Larren vzhlédl a spatřil ji sedět na stromě nedaleko.
"Kdo vůbec jsi? Co tady děláš?" zeptal se jí a snažil se na ní zaostřit. Jeho první dojem byl ale správný. Doopravdy měla oranžové vlasy a oči.
"Já jsem Urun a hlídám to tu," řekla a pořád se usmívala.
"Kdo je to?" ozval se najednou hlas někde za Urun. Zjevila se vysoká mladá žena s černými vlasy v copu a čelenkou na hlavě. Přísně se na něj podívala jako by ho chtěla probodnout svými znepokojivými stříbrnými oči.
Larren si ji nedůvěřivě prohlížel. Na jeho vkus bylo na téhle "opuštěné" a "nebezpečné" hoře až moc lidí.
"Jmenuji se Larren," odsekl.
Žena se na něj nepřestávala dívat.
"Vidím v tobě auru ohně," řekla mu temným hlasem a střelila pohledem po Urun.
"Neměla jsi na něho mluvit, nebo se mu ukazovat," pokárala ji a povzdychla si.
Dívka se jen zasmála.
"Ale Charley, to jsem ho měla nechat spadnout do propasti?"
"O čem to tu mluvíte?" otázal se nakvašeně Larren. Vůbec nic nechápal. Co tu ty dvě tak pozdě v noci dělají?
Žena jménem Charley se na něj vážně podívala.
"Ty jsi opravdu horkokrevný mladík, co? Máš rodinu?"
"Už nemám," odsekl.
Neměl důvod složitě jim vysvětlovat svůj příběh, nemluvě o tom, že by nikdy nepřiznal svůj původ.
Charley se na něj usmála.
"Co bys řekl na to, stát se čarodějem?"

Po obličeji se mu roztáhl úšklebek, když si na to vzpomněl. Tu noc se pro něj všechno změnilo. Nejen že se vymanil ze svého příšerného starého života, ale zároveň získal nový, úplně odlišný, svobodný život. Nikdy by si nemyslel, že se zrovna on stane čarodějem. Nicméně se to stalo a on byl za to vděčný. Od té doby žil na Myrdě a pro něj nebylo jiné místo, kde by byl raději.

Byla vlastně náhoda, že se jednoho dne, po letech, zase setkal s Lennym. Larren byl zrovna na výzvědech dole ve vesnici. V hostinci si sedl do tmavého rohu, aby na sebe moc neupoutával pozornost a dlouhé hodiny poslouchal, co se mezi lidmi povídá. Byla to jedna za častých misí všech čarodějů. Potřebovali informace o království, o zvláštních věcech co se někde staly a v neposlední řadě i o čarodějích samotných - zda na ně vesničané ještě věří a mluví o nich.

A tehdy tam přišel.
Larren ho poznal okamžitě, protože se vůbec nezměnil. Měli celkem hodně společných rysů. Stejně jako on sám, byl vysoký, štíhlý s ostře řezanými rysy. Podlouhlé kaštanově hnědé vlasy nosil sčesané z obličeje, odhalujíc tak vysoké bílé čelo. Jeho povýšený pohled přelétl po všech přítomných a zastavil se na něm. Larren honem sklopil oči, ale poté si připomněl, že před nějakou dobou vypil Mericův lektvar na potlačení aury. Jeho oči už by v tuto chvíli neměly být rudé, stejně jako nebudou ještě po několik dalších hodin.

Vzhlédl a spatřil, jak na něj Lenny zírá. Po chvíli k němu přešel a dali se do řeči. Věděl, že Lenny vycítil, jak se on sám změnil. Ani v nejmenším ho nepodceňoval, věděl, že by mohl mít určité tušení a Lenny mu to vzápětí potvrdil.
Dlouze se na něj zadíval a naklonil se k němu.
"Nemyslel jsem si, že bys udělal něco až tak bláznivého… stát se něčím takovým…"
V čarodějovi to hrklo, když mu tyhle slova zašeptal. Střelil po něm podrážděným pohledem.
"Do toho ti nikdy nic nebylo bratříčku," prohodil posměšně a pokračoval. "Teď když ti došlo, čím jsem se stal, měl bys vzít nohy na ramena a zapomenout, že jsi vůbec kdy měl bratra. Potom tě možná král ušetří, jestli se o tom někdy dozví…"
Zachechtal se a jediným lokem vyprázdnil svou sklenici.
"Ty víš, že tohle je mi absolutně jedno. Je mi jedno, co děláš se svým životem. Bylo mi to jedno vždy. I když jsi před lety zbaběle prchnul před svými povinnostmi a vyrazil jsi bůhví kam, aby ses toulal po chudinských čtvrtích a hrál si na čaroděje…"

Larren nad jeho povýšeným proslovem zlostně zasykl, ale Lenny si ho skoro nevšímal.
"Pokud nebudeš hlupák, nikdo se o našem dnešním setkání nedozví, a tudíž se to nedozví ani král," řekl a usrkl si čaje. "Navíc mi dost hraje do karet, že jsme se tu dnes sešli," poznamenal a blýskl očima po Larrenovi.
Ten ho s narůstající nechutí pozoroval. "Co ode mě chceš?"
Lenny se pousmál. "Vždy jsi byl inteligentní. Je tě škoda na čaroděje."
Poté mu pověděl, že mu svěřuje do péče svého posledního syna a než ho mohl Larren odmítnout, připomněl mu, že se vlastně nikdy o svou rodinu nestaral, ani se o ni nezajímal.
"Dlužíš mi to, bratře. Dlužíš to své rodině a svým povinnostem. Myslel sis, že můžeš jen tak utéct? Jsi šlechtic, před tím utéct nemůžeš…"
"Tohle jsou jen řeči Lenny, a ty to víš!" odsekl hrubě Larren. "Jenom se zbavuješ přítěže, to je vše. A co je nejhorší, chceš to hodit na mě. Tohle ti neprojde!"
Lenny se jen pousmál. "Takhle bude Louvie jen trpět, kdežto kdybys ho vzal k sobě, mohl by mít lepší život. Copak si to ty sám nemyslíš? Nemyslíš si, že vedeš lepší, svobodnější život než já?"

Larren ho jen šokovaně sledoval.
"Ty chceš, aby se stal… vždyť je to tvůj syn!"
"Je to pro něj dobrá budoucnost - nebo spíš lepší budoucnost než ta, která by ho jinak čekala. Nevadí mi to," zasmál se znovu Lenny. "Takže přijímáš, to jsem rád."
"No počkej," zarazil ho čaroděj. "To jsem neřekl."
"Ale v podstatě s tím souhlasíš," pronesl tiše Lenny a příští chvíli se zvedl, hodil na stůl drobné a odešel s hostince.
Larren se tedy nakonec Louvieho přece jen ujal. Neudělal to ale pro Lennyho, to opravdu ne. Ještě pořád měl před očima ten jeho úšklebek, ze kterého se mu vždycky dělalo zle.
Povzdychl si a položil nohy na stůl. Nemělo smysl o tom neustále přemýšlet. I když vlastně udělal přesně to, co po něm Lenny chtěl, věděl, že Louvie za nic nemůže a věděl taky, že mu skoro určitě bude lépe na Myrdě než u jeho bezcitného otce.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama