Pírka Čarodějů I. - 16. kapitola/1. část

12. července 2013 v 12:33 | Gura-chan |  Kapitoly

•Šestnáctá kapitola•

Pírko záchrany


"Tak to vidíš, kamaráde…" povzdechl si příštího dne ráno modrovlasý čaroděj a poplácal Hegela po zobáku.
V noci nemohl usnout. Převaloval se v posteli tak vytrvale, že by se normálnímu člověku udělalo špatně, a když mu do pokoje začalo prosvítat ranní světlo, což se stalo, až nepřirozeně rychle, nespokojeně zabručel a vstal.


Nebylo vlastně divu, že nemohl usnout. To co se stalo Carunovi… a ta věc s Urun. Nemluvě o tom, že Samantě se v hlavě rojí jakýsi sebevražedný plán o útoku na Království. Bylo toho na něj prostě moc. Ještě, že Hegel jeho výlevy snášel vcelku dobře.

Bělostný pták na něj mrkl a klidně si ho prohlížel. Darhir se na něj obrátil a asi minutu si hleděli do očí.
"Cože?" vytřeštil na něj oči po chvíli a zamyšleně zakroutil hlavou. "Mám ji sem přivést? Ale proč? Co máš v plánu?"
Hegel jen mávl křídlem, až se bělostná hmota, která zaplňovala celou jeskyni, zvláštně rozvířila.
Darhir na něho překvapeně hleděl.
"Že chceš něco vyzkoušet?" povzdechl si. "Nechtěl bys mi to vysvětlit? Vždycky mluvíš v hádankách… někdy je to zavádějící…"

Hegel se mu znovu zahleděl do očí a Darhir zmlkl.
Dlouhou dobu bylo ticho, přerušované pouze pravidelným zvukem kapající vody, která se ozývala někde v hloubi jeskyně za Hegelovými zády.
"Ach tak…" řekl konečně čaroděj. "No, možná by to mohlo fungovat… ale měli bychom to na někom vyzkoušet," pravil po chvíli a zvedl se z kusu skály, na kterém až do teď seděl.
"Budu ti vyhovovat?"


Charley seděla s Urun v jídelně a snažila se nevšímat si nervózních pohledů ostatních čarodějů, kteří zde rovněž snídali. Upila si čaje a pohlédla na svou novou učednici.
"Víš, tenhle palác je vlastně jediné útočiště, které v Království máme. Avšak i přesto že je tak velký, nemáme v něm zrovna narváno… Kromě mě, bydlí v paláci velmi málo čarodějů.

Ten s tmavě modrými vlasy, kterého jsi viděla včera, byl Darhir. Jeho mistr Carun byl další z mnoha, kteří se již nevrátili… Pak je tu můj mistr - Samanta. Je tu už od pradávna, ale nikdy mi toho o sobě moc neřekla. Ten červenovlasý je Zenri a ten vedle něho je Remun," řekla a ukázala naproti ke stolu.

"Remun je mistrem Tirfa, tomu je teprve devět let a už se učí na čaroděje… ale je tu už od mala, proto začal dřív. Pak je tu Fessy, přišel k nám teprve před nedávnem z Herialdy, to je země na východě, na jejím území jsou samé hory a lidé tam jsou od nás hodně odlišní… Taky je tu Lack, má takové rozježené zrzavé vlasy, proto mu ostatní říkají Zrzek. Skoro ho nevídám, poněvadž je pořád zavřený v laboratoři… a vidíš támhle ty?" řekla a ukázala na stůl nalevo od jejich.

Sedělo kolem něj několik lidí s uštvanými pohledy v ošuntělých, ale nenápadných věcech. Klidně popíjeli čaj a hleděli do prázdna. Pouze dva muži ve středních letech spolu tiše hovořili.

"Jsou to převážně potomci čarodějů, nebo také lidé co se k nám přidali, protože jejich příbuzné zabili vojáci pro podezření z čarodějnictví a oni se jim chtějí pomstít… nebo to jsou lidé s malou mocí, která se nedá moc trénovat, a proto nebyli přijati za učně.
Říká se jim pěchota, chudáci, mají vlastně podobnou práci jako já… cestují po království, získávají informace nebo dělají nábor, to vše samozřejmě v tajnosti… i když, co se dnes dá utajit, že? Znám jménem pouze pár z nich. Mají to štěstí, že vypadají jako normální lidé… proto také dělají tuhle práci. Ostatní čarodějové se mohou už jen skrývat."
"Ale ty nejsi čalodějka, že?" pípla Urun a upřela své oranžové oči na Charley.

Ta zavrtěla hlavou.
"Ne to nejsem… jsem senzibilka, možná jediná v Království."
"A co to je?"
"No, v podstatě dokážu vidět aury lidí, a tak poznám, jestli jsou to čarodějové nebo ne… a také vidím duchy a nejspíš i démony… nikdy jsem však žádného neviděla… je to Lackova teorie, ale myslím, že správná."
Charley se na Urun ušklíbla. "No, vypadá to, že odteď jsem tvým mistrem…"
"Co mě budeš učit?" zeptala se Urun zvědavě.
"Budu se snažit, abych tě naučila jak svoji moc ovládat… i když," řekla a nejistě se poškrábala na hlavě. "Bude to nejspíš trochu nebezpečné."

"No to by tedy bylo nebezpečné! Jak tě znám, nejspíš bys to dělala metodou "pokus, omyl", co?" vybafl na ni Darhir zpoza jejích zad a Charley se polekaně otočila.
"Darhire!" zavrčela na něj nespokojeně, když pocítila Uruniny polekané pocity.
"Promiň, promiň…" omlouval se Darhir a rychle před bolestivou vlnou o krok ustoupil. "Jen jsem ti přišel říct, že Hegel té malé možná pomůže…"

Charley na něj asi pět vteřin překvapeně hleděla. Darhir beze slova tradičně čekal, až si vzpomene.
"Cože? To myslíš vážně?" vyjekla nadšeně a radostně ho objala.
"Počkej, počkej, ještě to nevím jistě…" vyrazil ze sebe honem čaroděj, ale raději zmlkl, když po něm šlehla otráveným pohledem.

Zavrtěl hlavou.
"Nic nedáme za vyzkoušení… vezmi Urun a pojďte," řekl Darhir a vyrazil ke dveřím.
Bohužel se k němu ale v momentě přidali dva nevítaní posluchači.
"Jak to myslíš, Dare?" přiběhl k němu Zenri s úsměvem od ucha k uchu, táhnouc za sebou mírně otráveného Remuna.
Čaroděj si povzdychl, ale nakonec pokrčil rameny. Když se Zenri pro něco nadchnul, nebylo možné ho zastavit.
"To uvidíte," odpověděl tajemně a vydal se k odchodu. Charley, Zenri, Remun a Urun vyrazili za ním.


Zamířili dolů, do temných chodeb, kterými se normálně nechodilo. Vlastně jimi chodil jen Darhir, když navštěvoval Hegela, proto už šel na jistotu a nohy ho vedly automaticky.
A tak mezitím, aniž by si všímal, kam jde, líčil ostatním jeho teorii.
"Víte Hegel má skutečně zvláštní magii… ani já po těch letech, co ho znám, nedokážu říct, co vlastně všechno umí… navíc je celkem tajnůstkářský."
"Já o něm vím jen to, že je to zřejmě poslední žijící magický tvor. Zvířata s rozvinutou aurou už se dávno nerodí…" podotknul Zenri zamyšleně.
"To ano… jeho magie však způsobuje to, že lidé a vlastně i zvířata na něj okamžitě zapomenou, když ho nevidí, anebo se o něm nemluví," pronesl Darhir.
"Jo to je fakt… je to záhada," hlesl Remun a zadíval se na Darhira. "Ale na tebe to nepůsobí, že?"
"Ne, nepůsobí… nevím proč," pokrčil rameny čaroděj. "Možná máme trochu podobnou magii, ale moje je převážně větrná, proto si tím nejsem tak jistý."
"Magie větru jo? Ty se máš, Dare… já nemám potuchy, jakou mám," protáhl smutně Zenri.
"Dej pokoj!" utnul ho Remun otráveně a obrátil se zpět na Darhira.
"Co tedy ta jeho magie ještě umí?"
"No Hegel mluvil o něčem jako "odraz magie"… nevěděl jsem jak to myslí, proto mi to ukázal."
Darhir se zastavil a zalovil rukou v kapse svého pláště. Když ruku pozvedl, na jeho dlani se ve světle loučí skvělo jediné bílé pírko.
"Co to má být?" zeptal se Remun nechápavě.

Darhir vzal pírko mezi palec a ukazováček a zahleděl se na něj.
"Tohle je Hegelovo pírko. A… Charley, vidíš to?"
Charley se na pírko zadívala a překvapeně zamrkala.
"Ano… to pírko," řekla a vytřeštila na Darhira oči.
"To pírko má tvoji magii! Je tohle možné?"
Čaroděj se zachechtal.
"A to není všechno. Podle Hegela mě teď všude cítí. To pírko je jeho součástí, a dokud ho mám u sebe, Hegel bude vždycky podvědomě vědět, kde jsem. Myslím ale, že dokáže určit jen směr."
"To je neuvěřitelné!" zvolal Zenri a podržel si pírko.

Všichni ho užasle pozorovali, ale Charley je vyrušila.
"Sice je to skvělý objev Darhire, ale jak to pomůže Urun?" zeptala se ho nervózně.
Čaroděj se na ni obrátil a vytrhl přitom Zenrimu pírko z ruky.
"Když to pírko držím, jasně cítím, že dokážu mnohem lépe kontrolovat svou magii! Nevím, jestli to taktéž pomůže i Urun, ale byla by škoda to nezkusit…"
Charley si skousla ret a sklonila se k Urun.
"Dare, ty víš, že první setkání s Hegelem je trochu náročnější… to co bude Urun cítit, budeme cítit my všichni asi tak stonásobně!"
Darhir však pokrčil rameny.
"Hegel si myslí, že tomu dokáže zabránit."
"Tak dobře," povzdychla si Charley a vyrazila spolu s ostatními do hlubiny pod palácem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama