Pírka Čarodějů I. - 15. kapitola/4. část

11. července 2013 v 13:15 | Gura-chan |  Kapitoly

Bylo ticho.
Ztemnělou místností se nesly jen občasné skřípavé zvuky, když se někdo z přítomných zavrtěl. Nikdo se raději na nikoho nedíval, poněvadž pohledy všech byly tak prázdné, že se to nedalo vydržet. Minuty ubíhaly, tma houstla a nikdo se neměl k tomu, aby jako první přerušil ticho, zvedl se a šel spát. Možná to nikdo neudělal, protože věděl až příliš dobře, že by stejně nejspíš nedokázal usnout.
A téměř po třech hodinách nepřetržitého mlčení si někdo povzdychl.
"Takže tohle má být konec?" promluvil onen muž a opřel se o loket.
Díval se svýma tvrdýma černýma očima na zachmuřeného čaroděje s tmavě modrými vlasy.
Ticho by se teď dalo krájet.


Po chvíli zvedl Darhir hlavu.
"Co tím myslíš, Remune?"
Čaroděj přimhouřil oči.
Vypadal, že je o něco málo mladší než Darhir. Na tváři měl dlouhou tenkou jizvu táhnoucí se od koutku levého oka šikmo přes lícní kost až k uchu. Světle modré vlasy měl sčesané z obličeje a uplácnuté těsně k hlavě. Na sobě měl uválený hnědý plášť s kapucí, který vyhlížel dost opotřebovaně.
"Co bych tím asi myslel? Všichni se tu tváříte jako na pohřbu!"
Darhir vzteky zkřivil obličej a bleskurychle se postavil.
"A copak na něm nejsme?!" zařval na něho přes celou místnost. Ostatní se neklidně zavrtěli a střídavě hleděli na oba čaroděje.
Remun se na něj zkoumavě podíval, ale nakonec sklopil oči a zadíval se na podlahu, jako by na ní najednou cosi zvláštního uviděl.
"Promiň, měl jsem to upřesnit. Všichni se tu tváříte, jako byste vy sami byly už po smrti, jako by snad právě vás někdo kladl do rakve!"
"Tohle není správný čas na tvoje vtípky…" ozval se tiše Darhir.
"Všem je nám to líto," přerušil ho čaroděj klidným hlasem. "Carun, tvůj mistr… byl to i náš přítel, víš? Ztratili jsme už spoustu z nás… pravda je, že to byli spíše čarodějové z pěchoty… a právě proto se tě ptám… je tohle náš konec?"
Darhir se trochu uklidnil a opřel se o roh stolu. "To jsem nikdy netvrdil… já jen…"
"Chápu tě, věř mi… všichni tě tu chápeme, ale promiň mi to - nemáme čas tady teď posedávat. Myslím, že to víš lépe než já. Taková je doba. Nemáme čas ani na oplakávání našich přátel. Pokud chceme být zítra ještě živí… měli bychom něco vymyslet."
Darhir si povzdechl. "Já vím…"
"Můžeme být rádi, že ještě neznají náš úkryt… je to celkem div, že jim to ještě nedošlo… musí to být vážně pitomci…" zaskřehotala Samanta z rohu místnosti.
"Samanta má pravdu, co bychom dělali, kdybychom neměli Myrdu?" ozval se mladý hlas a zpoza jednoho ze stolů vykoukly konečky rozcuchaných černých vlasů.

Remun se plácl do čela a povzdychl si.
"Proč už nespíš, Tirfe?"
Konečky vlasů se zachvěly a zanedlouho se mezi nimi objevily dvě šedé oči. "Ale mistře! Nemohl jsem jít přece spát, když… když Carun…"
Darhir se na mladíka usmál a znovu se posadil.
"Jen ho nech, Reme… on je jedna z našich posledních nadějí… je to jediný učeň, kterého máme."
Remun se trochu zamračil.
"Takže? Co uděláme?"
"Měli bychom zaútočit!" ozvala se rozhodně Samanta.
Celá místnost, složená z čtyř plnohodnotných čarodějů, jednoho učně a asi sedmi členů pěchoty, se po ní znepokojeně ohlédlo. Kromě nich tu bylo ještě pár kusů nábytku a také asi dva tucty svíček, přilepených k jedinému stolu vedle sebe na uctění Carunovy památky.
"Zaútočit? Teď, když jsme tak oslabení?" pronesl nevěřícně Darhir.
Samanta si však jen odfrkla.
"Copak jste si do Herialdy neposlali pro pomoc? Je tu přece Fessy, ne?"
Remun se nevesele rozchechtal.
"Jistě… doteď nechápu, co nás to napadlo… jako by nám snad vůbec chtěli pomoc. Jsou neutrální jako vždycky! Království o nich téměř nic neví, a proto je nechává na pokoji! Vůbec nechápou, čím si tady musíme procházet! A my si vážně mysleli, že nám přijdou na pomoc! A místo toho nám poslali jednoho dědka!"
"Tohle vážně nevypadá na velkou pomoc Samanto," přisvědčil smutně Darhir.

Čarodějka zaskřípala zuby.
"Měli byste být rádi, že vám vůbec někoho poslali! Už to je od nich víc než dost! Obvykle je nějaké naše prosby absolutně nezajímají… je to banda pitomců!"
"Hej, opravdu takhle můžete před Fessym mluvit?" ozval se nejistě jeden ze sedmi čarodějů u stolu přede dveřmi.
Samanta si jen odfrkla. "Tak se na toho dědka podívejte sami! Celou dobu spí!"
A opravdu.
Starý čaroděj s dlouhými šedými vlasy tiše chrápal v neosvětlené části místnosti.
"A ty si opravdu myslíš, že nám pomůže?" řekl pochybovačně Remun.
Samanta pokrčila rameny. "Nevím, jestli nám pomůže, ale vím jistě, že bude silný."
Darhir nakrčil čelo. "Proč si to myslíš?"
Čarodějka se skřípavě zachechtala.
"Všichni z Herialdy jsou silní! Mají úplně jiný výcvik než my!"
Všichni přítomní se po vyřčených slovech obrátili na Fessyho a zkoumavě ho pozorovali.
Darhir se však po chvíli otočil a zavrtěl hlavou.
"I kdyby… nebudeme to riskovat. Teď rozhodně ne."

Remun už se chystal něco namítnout, když tu se ozvalo zaklepání. Dřevěné dveře se pootevřely a v záři svíčky se objevily dva obličeje.
"Charley! Zenri!" zvolal Darhir a s úsměvem jim vyšel vstříc.
"Charley! Charley se vrátila!" zaznělo odevšad z místnosti a spustil se povyk. Většina čarodějů se zvedla a šla oba návštěvníky přivítat.
"Jsem moc ráda, že vás všechny vidím!" zářila černovlasá čarodějka a samým štěstím všechny objímala.
Zenri ji od dveří zamračeně pozoroval.
"Všechny obejme, ale mě samozřejmě ne!" odfrkl si.
"Tak jsi zpět Charley?" ozvala se Samanta, která na rozdíl od ostatních pořád ještě seděla na lavici.
"Ano mistře!" usmála se na ni čarodějka.
"Už jsi to slyšela o Carunovi?" zeptal se Darhir sklesle.
Charley ho nejistě pozorovala.
"Vlastně ano… řekl mi o tom Zenri…" sklopila oči a nadechla se.
"Je mi to opravdu líto Darhire…"

Čaroděj jen nasadil nepřesvědčivý úsměv a zavrtěl hlavou. "To nic, je dobře, že jsi zpátky… už jsem měl strach…" poté se obrátil na Zenriho, který se ještě pořád nabručeně opíral o dveře.
"Tebe samozřejmě také rád vidím Zenri, jaká je situace ve vesnici?"
Čaroděj se zazubil a ledabyle mávl rukou.
"Všechno v pořádku, pořád ještě řvou, takže předpokládám, že jsou naživu."
Remun protočil oči.
"Nejen, že absolutně nemáš hudební sluch, ale ještě navíc děláš nevhodné vtipy v naprosto nevhodnou dobu! Zmiz odsud, ty zrzoune!" zařval na něho podrážděně.

Zatímco Zenri dostal po jeho proslovu záchvat smíchu, nakoukl do dveří další obličej.
"Volal mě někdo?" zvolal postarší muž s knírem, jako smeták a kudrnatými zrzavými vlasy po ramena, zatímco se nepřítomně drbal na hlavě.
Měl na sobě zelené zahradníky a obrovité boty z černé kůže.
"Ne nikdo tě nevolal, Lacku," povzdychl si Darhir a unaveně se sesul do židle.
"Asi bychom to dnes už měli zabalit… je vážně moc pozdě…"
Charley se však narovnala a vážně na něj pohlédla.
"Vlastně je tu něco… o čem s tebou chci mluvit," začala nejistě.
"O co jde?"
"Totiž… ehm… při své výpravě jsem na někoho narazila. Přesněji řečeno… na dítě."
Charley si sundala svůj objemný batoh ze zad a prsty zabubnovala na jeho stranu.
"Urun?"
Batoh se zavrtěl a vršek poodhrnul. Všichni tak mohli spatřit malou, již čtyřletou holčičku s oranžovými vlasy a očima. Vypadalo to, že bláto v jejích vlasech se po čase rozdrolilo a odhalilo tak jejich pravou barvu.
Urun se bojácně koukala do země a třásla se od hlavy až k patě.
"Urun, klid!" utěšovala ji Charley a snažila se ignorovat ten již známý pocit, když ji zaplavila vlna jejího strachu.
Darhir, Remun, Zenri i všichni ostatní čarodějové před Charley s Urun o krok ustoupili.
"Kdo je to Charley? Co to teď… udělala?" zeptal se Remun a třeštil oči na dítě.
Charley ho ignorovala a vytrvale hladila malou holčičku po vlasech.
"To nic Urun, neublíží ti, věř mi. Mysli na pampelišku!"
Dítě se po chvilce uklidnilo a zavřelo oči jako by si něco urputně představovalo.
Charley si vydechla a napřímila se.
"Vysvětlím vám to…"

A začala do ztichlé místnosti líčit jak Urun poznala i celou jejich cestu.
Po dobu kdy mluvila se Darhirovi začala na čele rýhovat vráska a Samanta i Remun zamračeně hleděli do země. Malý Tirf ji ustrašeně pozoroval zpoza stolu a Zenri, stále ještě opřený o dveře po ní nervózně pokukoval.
Když domluvila, věděla, že je na tom bledě. Odhodlaně se však přítomným podívala do očí.
"Vím, že je problémová, ale věřím, že se to naučí ovládat…"
"Charley…" povzdychl si Darhir a schoval si obličej do dlaně. "Nemůžu ti vyčítat, že ses ji pokusila zachránit, ale… jsem si téměř jistý, že její moc bude sílit, a ona je příliš mladá na to, aby to ustála."
Čarodějka si ho rozzlobeně měřila.
"Jak to můžeš vědět? Náhodou, se mnou si vedla docela dobře! A když se jí tedy vy všichni bojíte," spustila na ně a pohrdavě si jednoho po druhém měřila. "Potom ji budu učit sama!"

"Nemluv nesmysly, jsi ještě děcko!" odfrkla si do ticha Samanta.
"Promiňte, mistře, ale v tom nemáte pravdu! Jsem už dospělá a po celý rok dělám mnohem nebezpečnější práci než vy všichni tady!" zhluboka se nadechla a pokračovala.
"Vím, že jako senzibilka k vám ani pořádně nepatřím, ale sama jsem souhlasila s tím, že budu cestovat po Království a zachraňovat lidi s mocí, protože jsem jediná, kdo je dokáže rozpoznat! A doteď jsem si nikdy nestěžovala, že za vás a vaše naděje nasazuju svůj krk!"

"Nikdo ti nebere tvoje zásluhy, Charley…" přerušil ji Zenri klidným hlasem.
"Výborně! Takže myslím, že všichni uznáte, že jsem zralá na dovolenou! A to co budu dělat ve svém volném čase, vás vůbec nemusí zajímat!" zaječela na ně a s batohem na zádech vyrazila z jídelny.
Po jejím odchodu si Darhir a Remun současně povzdychli.
"Ona je vážně ještě dítě…"
"Měli byste to chápat… prostě se té malé nechce jen tak vzdát… co byste dělali vy na jejím místě?" pronesl Zenri klidně a přelétl očima po jejich zaražených tvářích. Když nikdo nic neřekl, s povzdychem se otočil a zmizel ve dveřích.

Darhir se nevesele rozhlédl po místnosti.
"Všichni do postele, dnes už je toho i na mě až moc…"
Samanta ještě zabrblala, že ji nemá co rozkazovat, jelikož je ještě malý parchant, ale nakonec se přece jen zvedla. Ostatní ji brzy následovali.
Darhir odešel do své pracovny, stejně jako Remun, zatímco Tirf se ospale vlekl do učňovské věže.
Lack zmizel za dveřmi od laboratoře, ale nebylo vůbec jisté, zda jde skutečně spát, poněvadž jen co se dveře za ním zase zhmotnily, ozval se rachot a tříštění skla.
Darhir se však rovněž neměl k spánku. Seděl za stolem a vytrvale přemýšlel.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama