Pírka Čarodějů I. - 13. kapitola/1. část

3. července 2013 v 20:51 | Gura-chan |  Kapitoly

•Třináctá kapitola•

Na útěku


Vyšli z lékařova domku, kde byli až do teď ubytovaní a vydali se po hlavní cestě napříč vesničkou. Sám lékař seděl na lavičce před domem a vyhříval se v poledním slunci. Když kolem procházeli, dívka mu kývla na pozdrav a doufala, že nezpozoruje Mirenin batůžek. Její odchod měl proběhnout v tajnosti. Starý muž zvesela kývl na oplátku, ale dívce neušlo, že si je všechny zaujatě prohlíží.


No jistě, skupina jakou byli oni, se jen tak nevidí, když vzala v potaz Redův trvale vražedný výraz, Irimovy dlouhé bílé vlasy v copu, své vlastní rudé vlasy a skutečnost, že oba dva v nich měli zvláštně zbarvené pírka, vůbec se nedivila.
Jenomže při své cestě vesničkou, potkávali čím dál tím víc lidí. A všichni si je rádoby nenápadně prohlíželi. Dívka vycítila, že nebyla jediná, kdo si toho všimnul. Irim se neklidně ošíval a Red po vesničanech vrhal své nabručené pohledy.
"Hej, co je to s nimi?" zašeptal směrem k dívce a ta jen nervózně pokrčila rameny.

Irim mezitím znepokojeně sledoval dvě ženy, které si cosi tiše povídaly a vrhali na ně výmluvné pohledy.
Miren se na ně zamračila.
"Mohli byste nás přestat pomlouvat?" zakřičela na ně, až všichni přítomní ztuhli.
"Miren, ne!" zasykla na ni dívka, ale ta už k ženám naštvaně zamířila. Irim ji v poslední chvíli chytil za kapuci žluté pláštěnky a decentně ji odtáhl zpět.
Dvě ženy na malou uličnici ještě teď zírali, až jedna z nich něco zašeptala druhé.
"To je ta holka… je jedna z nich."
Jen co to dořekla, pohrdavě si ji změřila a odvrátila se.

Irim se v rychlosti obrátil na dívku.
"Bojím se nejhoršího," šeptl směrem k ní a přejel pohledem po lidech. Mnozí z nich se věnovali své činnosti, ale neušlo mu, že je pořád kradmo pozorují.
"Ty myslíš že… že to vědí?" zasípala na něho zděšeně a vzala Miren za ruku.
Irim ji věnoval rychlý pohled.
"Nejen to, ale že už podnikli i jisté kroky."
Dívka neodpověděla, jen přidala do kroku a prudce zahnula z hlavní cesty. Jen co byli trochu z očí dotěrných vesničanů, zastavila se a pohlédla na ostatní.

Red si založil ruce a promluvil první.
"O co jde?"
"Irim si myslí, že o nás vědí," řekla mu v tichosti.
Zmateně se na ni podíval.
"Jako to, že jde s námi i prcek?"
Dívka zavrtěla hlavou. "To jim doufám ještě nedošlo."
"Vědí, kdo jsme," vysvětlil Irim a pozorně sledoval, zda se k nim někdo neblíží.
Red se na něho zamračil. "Chceš říct, kdo jste vy," opravil ho a ukázal na všechny kromě sebe. "No tak to vědí, ale proč to tak řešíte?" zvedl obočí nakonec.
Dívka si povzdychla a chtěla mu to vysvětlit, když tu se ozvala Miren.
"Samozřejmě, že se bojí královských stráží. Pokud nás nahlásili, můžou tu být co nevidět," řekla, a s očima upřenýma na Reda si zaťukala na čelo. "To dá rozum, kuří nožko."
Ten se znepokojeně rozhlédl a podle všeho si ani nevšiml, že mu teď řekla jeho nejneoblíbenější přezdívkou.
"Tak to bychom sebou měli hodit," řekl a nevesele se ušklíbl se.

Dívka přikývla a prstem naznačila trasu.
"Tudy bychom se měli vytratit celkem nenápadně, a jen co zmizíme v lese, dáme se zase naším původním směrem."
Irim kývl na souhlas a všichni se mlčky vydali po boční uličce, kde původně zahnuli. Nikdo v ní sice nebyl, ale byla tu možnost, že je někdo z hlavní cesty zpozoruje a dívka proto nechtěla, aby šlo tolik vidět, že pospíchají. Snažila se chodit více méně normálním krokem a přiměla k tomu i ostatní.

Red se každou chvíli nejistě ohlížel. Měl pocit, že do jejich uličky každou chvíli vrazí stovka vojáků a stalo ho všechny síly, aby se nerozběhl jako o život. Ne že by byl zbabělec, ale nebyl hlupák. Věděl, že proti tolika vycvičeným posilám nebude mít nejmenší šanci. Samozřejmě, byly tu i její dýky, ale byly už jen tři a Red se nechtěl spoléhat na Irima. Vlastně ani nevěděl, co umí. Vrhl na něj rychlý pohled - Irim se navzdory nebezpečí tvářil stejně jako vždycky a Red si nebyl z jeho výrazu vůbec jistý, o čem přemýšlí. Vypadal vlastně docela klidně. U jeho hnědého pláště se však nehoupal žádný meč, a proto předpokládal, že také používá dýky.

Zavrtěl hlavou. I tak by to nestačilo a to ani nepřemýšlel o tom, co by se stalo s Miren. Ona jediná nejspíš neměla ani zbraň a navíc to bylo jen dítě. Red se zachmuřil a dovolil si malinko přidat do kroku. Znovu ho ovládl nepříjemný pocit a on se ohlédl za sebe.

Jen co to udělal, na moment samým překvapením ztuhnul. Uviděl vojáka. Ne, dva vojáky. Oba dva se nenuceně procházeli po hlavní ulici a byli jen kousek před jejich odbočkou. Zřejmě si jich ještě nevšimli.
Irim se otočil skoro ve stejnou chvíli jako Red a také je uviděl. Red už však na nic nečekal - vmžiku popadl Miren a dívku a prudkým žduchnutím je odstrčil na stranu do křoví. Obě dvě překvapeně vyjekly, ale to už jim Irim s Redem zacpávali pusy a všichni čtyři se natlačili do malého úkrytu, který jim keř poskytoval.

"Co se stalo?" zasykla čarodějka na Reda, když ji konečně dovolil promluvit. Ten si dal prst na pusu a kývl směrem k hlavní ulici.
Dívka se přikrčila a vykoukla zpoza větví. Vzápětí se rychle vrátila zpět.
"Vojáci," vydechla. "Ale jsou jen dva."
"Naštěstí," řekl klidně Irim. "Zřejmě vesničanům moc nevěřili, a proto poslali jen průzkumný oddíl."
"Míří k nám?" zeptala se Miren.

Red zavrtěl hlavou.
"Jdou dál po obchodní cestě, ale neměli bychom to brát na lehkou váhu. Vesničané vědí, že jsme šli tudy. Určitě jim to dřív nebo později prozradí a podle toho jak si nás prohlíželi spíš dřív než později," pronesl pochmurně a začal se zvedat.
Místo toho, aby vyšel zpět na cestu, si však se zájmem prohlížel dřevěný plot, o který se ještě před chvílí opíral. Zazubil se a pohlédl na ostatní.
Dívka zvedla obočí.
"To nemyslíš vážně."
"Není zase tak vysoký," namítl ihned. "Vyber si. Buď stráže, nebo přes plot."

Dívka si s povzdechem prohlédla zdánlivě neproniknutelný plot postavený z dřevěných prken přitlučených velice blízko k sobě. Neviděla žádnou oporu pro nohy. Chtěla něco namítnout, ale to už se ostatní začali zvedat. Povzdychla si a pokrčila rameny. Tak si asi přece jen vybere plot.
Zatímco Miren dávala pozor, jestli někdo nejde, jako první překonal plot Irim. Dívka měla přijít na řadu hned po něm. Red se nabídl, že jí pomůže, ale ona ho dost kousavě odmítla.

Chytila si rukama okraje dřevěných desek a hledala nějaký výstupek, kde by mohla opřít nohu. Žádný neviděla. Chvíli se bezvýsledně škrábala nohama po vodorovné ploše, ale rychle s tím přestala, když si uvědomila, že Red stěží zadržuje smích. Chtěla se do něho pustit, ale Miren varovně zasykla.
"Už jdou! Pohněte si vy dva!"
Dívka se na ni rychle obrátila.
"Miren, ty běž první."
Děvče se na ni jen ušklíblo. "Já jsem tam raz dva, tak neměj péči."
Red dívku ne moc šetrně znovu postrčil k plotu.
"Udělám ti oporu, tak už lez!" Na důkaz si vyhrnul rukáv, přikrčil se a rukou se chytil za jedno z prken. Dívka se rychle chytila okraje plotu a odrazila se od ní. Vyhoupla druhou nohu přes plot, a přikrčila se. Keř byl naštěstí natolik vysoký, že jí zakrýval celou, i když byla dobrý metr a půl nad zemí.

Jen co přistála vedle Irima seskočila za ní Miren a za další chvilku Red. Společně se pak vydali přes neznámý pozemek. Byl celkem dost zarostlý stromy a keři. Dívka mezi nimi viděla záhony květin a malé políčka, kde místní lidé pěstovali zeleninu.
Tiše přešli napříč zahradou a na druhém konci stejným způsobem přelezli plot. Rychle pokračovali menší uličkou mezi dvěma domky a byli venku.

Před nimi se rozprostíral veliký prostor nezalesněné krajiny. Irim ukázal na vzdálený les naproti nim. Aby se k němu však dostali, museli nějak nepozorovaně přejít přes rozlehlou louku. Red pokrčil rameny a vyrazil, když tu ho dívka zastavila.
"Neblázni, než tam dojdeš, může tě někdo uvidět. Navíc nevíme, kde právě teď jsou ty stráže."
Miren se jen ušklíbla. "Nevím proč tak naděláte se dvěma vojáky. Dokázala bych je sejmout sama," řekla a vytáhla z kapsy hrst kamínků a prak.

Dívka jen zavrtěla hlavou.
"Jsem ráda, že se umíš bránit, ale já s nimi nechci bojovat. Jen by to přivolalo další vojáky."
Miren něco nespokojeně zabručela, ale nejspíš ji dala za pravdu.
"Co tedy navrhuješ? Máme tu čekat, až nás najdou?" prohodil Red netrpělivě.
"Musíme něco vymyslet," pokrčila nerozhodně rameny.
To Reda moc neuspokojilo. Odfrkl si a obrátil se na Irima. Jak věděl, ten už pěknou dobu nic neřekl.
Irim však také jen pokrčil rameny.
"Nejlepší by bylo na čas se tu někde schovat a počkat až ti dva odejdou," řekl po chvíli.
Red protočil oči, ale Miren se rozzářila.
"Vím o perfektním místě," pronesla a zazubila se na ně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama