Červenec 2013

Slunné zahrady volají

26. července 2013 v 12:14 | Gura-chan |  O blogu
Zdravím všechny zbloudilé duše,
A zároveň oznamuji svou malou dovolenku na zahradě. But don't worry, pavouky to tu neobleze (doufejme), jedná se totiž o pouhých několik dnů - od dneška až do konce příštího týdne

Literární deníček po více pokusech konečně na světě

25. července 2013 v 12:00 | Gura-chan |  O blogu
Zdravím mé zboludilé duše,
Literární deníček dělá poměrně dost lidí, co píšou a kdysi jsem si řekla, že by to nebyl špatný nápad - začala jsem prvním zápisem a pak jsem zjistila, že to nejde.
Nejde, anebo jsem moc líná.
A Samozřejmě b je správně.

Z roztrhané kapsy dětství - 3. část

24. července 2013 v 14:34 | Gura-chan
Zdravím všechny zbloudilé duše,
Dnes vám přináším další dvě vzpomínky z mého krásného dětství, a zároveň mé prvotní pokusy o jakousi tvorbu.
1. část - zde
2. část - zde

おたのしみ。

Gura-chan


Pírka Čarodějů I. - 18. kapitola/4. část

24. července 2013 v 14:15 | Gura-chan |  Kapitoly

Zatímco jí odepjal pás s athame, dívka pomalu procitla.
Jelikož jedová dýka byla nejslabší, byla v ochromení pouze několik vteřin. Pomalu se pohnula.
Irim se ještě ujistil, že její dýky jsou schované v jeho batohu, načež se k ní otočil a vážně jí pohlédl do očí.
"Asi bych ti měl všechno vysvětlit," poznamenal klidně.

Pírka Čarodějů I. - 18. kapitola/3. část

22. července 2013 v 13:09 | Gura-chan |  Kapitoly
Ušli kus cesty, když Irim znenadání zahnul do mírně otevřených vrat. Otočil se na dívku a usmál se.
"Tady to je," poznamenal a zmizel za vraty.
Dívka vstoupila a rozhlédla se.
Jen co spatřila obrovské, kdysi zřejmě krásné sídlo, uniklo jí tiché "páni". Nejen, že hrozivě ohořelé trámy trčely zpoza zčernalých zdí snad všude, ale zřejmě se je ani nikdo nenamáhal opravit. Bylo to vlastně snad jediné místo, které podle všeho zůstalo po požáru netknuté. A podle toho, v jakém bylo stavu, by to klidně mohlo být epicentrum celého požáru.

Z roztrhané kapsy dětství - 2. část

21. července 2013 v 12:57 | Gura-chan
Zdravím zbloudilé duše,
Přináším vám další dávku mého dětství v kostce. Obě dvě kapitolky se tentokrát týkají přímo mě a mé nemotornosti, takže spolu opět tématicky ladí. Přeji příjemné počteníčko.
1. část - zde

Gura-chan


Pírka Čarodějů I. - 18. kapitola/2. část

20. července 2013 v 17:14 | Gura-chan |  Kapitoly
Vyšli z hostince a zamířili po obchodní cestě, dost široké na to, aby všichni čtyři cestovatelé mohli jít pohodlně vedle sebe. Slunce začínalo pomalu ale jistě klesat k zemi, ale stále ještě bylo vedro. Dívka si po chvíli chtě nechtě musela složit svůj milovaný zelený plášť do batohu. Bylo to vůbec poprvé, co ho odložila. I když bylo vlastně léto, v Království bylo teplo jen v určitých oblastech.
"Co je to dneska s tím počasím?" postěžovala si nahlas.
Irim po ní střelil pohledem.
"Být tebou nepřeháněl bych to. V lese bude chladněji a navíc," ukázal na její pás. "Není moudré všem pocestným ukazovat athame."
Dívka si pás s dýkami překvapeně prohlédla. Tohle jí vůbec nedošlo.

Pírka Čarodějů I. - 18. kapitola/1. část

19. července 2013 v 16:39 | Gura-chan |  Kapitoly

•Osmnáctá kapitola•

Setkání v Ebakiduře

(Přítomnost)

"Jste v pořádku?" ozvalo se několik nejistých hlasů.
Pomalu otevřel oči a téměř v zápětí se polekaně narovnal. Shlíželo totiž na něj asi sedm vesničanů.
Zmateně se posadil a rozhlédl se. Nedaleko od sebe uviděl Kortena. Ležel rozplácnutý na zemi, stejně neelegantně jako nejspíš před malou chvílí on sám.

Z roztrhané kapsy dětství

19. července 2013 v 11:35 | Gura-chan
Rozhodla jsem se podělit se s vámi o mé zašlé vzpomínky, prožité u kamarádky na venkově. Kdysi jsem je ještě jako malý parchošík sepisovala (ty chyby ještě ve starém sešitě bych vám nezáviděla číst), a po čase mě napadlo je krapet zrekonstruovat a přepsat do počítače. Chtěla jsem aby to mělo ráz mého psaní ještě jako dítěte ale aby tam nebyly nějaké děsivé chyby, takže to opravdu není přesný přepis (vážně, buďte rádi). Moje zážitková knížečka, začínala tímto proslovem.
Pozn. Některá jména jsem nechala, jiná vymazala, protože obsahovala i příjmení. Myslím, že aktory můžu nechat v normálu, jsou to přeci jen obyčejná jména, co nic neprozrazují.
Pod předmluvou jsou dvě kapitolky, které spolu tématicky ladí, proto jsem je nerozdělovala, další přibudou později.

Gura-chan


Při čaji o deváté

18. července 2013 v 21:37 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím všechny zbloudilé duše,
Ještě kdysi mi přišly velké letní prázdniny buď děsně super, nebo nudné. Děsně super byly, když jsem byla ještě malý parchošík, nosila jsem žlutozelené "kaťata", červené tričko a rudobíle pruhovanou čepičku. Vypadala jsem jako malý lump, bundy a mikiny jsem nosila zásadně neupraveně s pravým límcem uvnitř a levým ven. Tehdy byly pro mě dva měsíce nepředstavitelně dlouhý čas plný zážitků a legrace.

Pírka Čarodějů I. - 17. kapitola/3. část

14. července 2013 v 15:46 | Gura-chan |  Kapitoly
Časně ráno vstala a spolu se svými věcmi opustila vesničku. Přešla políčko, kde místní lidé pracovali, a chystala se směrem k lesu, když to náhle znovu pocítila.
Někdo ji sledoval.
Tentokrát to věděla s jistotou. Neotočila se však. Šla dál, až vstoupila do lesa. Jen co si byla jistá, že se ztratila mezi stíny stromů, vmžiku sešla ze stezky a schovala se za hustý keř.
Tentokrát toho člověka načapá.

Pírka Čarodějů I. - 17. kapitola/2. část

14. července 2013 v 15:40 | Gura-chan |  Kapitoly

Mladá čarodějka za sebou zavřela vrata od zahrady a zamířila po chodbě směrem k jídelně.
Jelikož Samanta si poslední dobou často stěžovala na staré kosti a Charley ve funkci mistra nemohla odcházet na cesty jako dříve, nějak se rozhodlo, že novou hospodyní se stane ona.
Bylo to trochu nespravedlivé a Charley se tohoto statusu dlouho odmítala ujmout, ale na druhou stranu chápala, že je naprosto jediný člověk, který tuto práci může zastat.

Pírka Čarodějů I. - 17. kapitola/1. část

14. července 2013 v 15:39 | Gura-chan |  Kapitoly

•Sedmnáctá kapitola•

Pampeliška


Urun seděla na stromě v palácové zahradě a pobaveně sledovala, jak se ten nový učeň navztekaně sbírá ze zablácené země na cvičišti.
Ještě včera byl celý zamlklý a zmatený z toho, že byl tak najednou přijat mezi čaroděje, ale dnes už stačil šestkrát urazit svého mistra Darhira, rozbít hrnek s mlékem u snídaně a posměšně zhodnotit Samantin styl oblékání. Pravda byla, že kdyby ho Darhir rychle neodtáhl z jídelny, stará čarodějka by si ho pravděpodobně usmažila s vajíčky.

Pírka Čarodějů I. - 16. kapitola/3. část

12. července 2013 v 12:35 | Gura-chan |  Kapitoly

"Co na to říkáš, Zrzku?" zachechtal se Zenri.
Za okny paláce se již smrákalo a jasné naoranžovělé světlo nádherně rozjasnilo jindy tmavou a zaprášenou laboratoř. Mohlo za to zřejmě množství skleněných nádobek, zkumavek a jiného náčiní, rozmístěného na pracovních stolech. Navíc, slunce odražené od barevných tekutin v nich, vytvářelo na zdech nádherné duhové odlesky.

Pírka Čarodějů I. - 16. kapitola/2. část

12. července 2013 v 12:34 | Gura-chan |  Kapitoly
"Kdo je to ten Hegel?" zeptala se Urun potichu.
"Je to veliký bájný pták. Ale nemusíš se ho bát, bude se ti snažit jen pomoct."
"To k němu jdeme?"
"Ano," přisvědčila Charley.
Urun se zhluboka nadechla a zatímco sestupovala ze zvláštních kamenných schodů po straně skály, upínala oči do tmy.
Opravdu je tam někde bájný pták? Hned ji napadlo, že musí být strašné bydlet na tomhle místě. Nešla odtud vidět ani obloha. Nepronikl tu ani jediný paprsek světla. Začala toho Hegela trochu litovat.

Pírka Čarodějů I. - 16. kapitola/1. část

12. července 2013 v 12:33 | Gura-chan |  Kapitoly

•Šestnáctá kapitola•

Pírko záchrany


"Tak to vidíš, kamaráde…" povzdechl si příštího dne ráno modrovlasý čaroděj a poplácal Hegela po zobáku.
V noci nemohl usnout. Převaloval se v posteli tak vytrvale, že by se normálnímu člověku udělalo špatně, a když mu do pokoje začalo prosvítat ranní světlo, což se stalo, až nepřirozeně rychle, nespokojeně zabručel a vstal.

Pírka Čarodějů I. - 15. kapitola/4. část

11. července 2013 v 13:15 | Gura-chan |  Kapitoly

Bylo ticho.
Ztemnělou místností se nesly jen občasné skřípavé zvuky, když se někdo z přítomných zavrtěl. Nikdo se raději na nikoho nedíval, poněvadž pohledy všech byly tak prázdné, že se to nedalo vydržet. Minuty ubíhaly, tma houstla a nikdo se neměl k tomu, aby jako první přerušil ticho, zvedl se a šel spát. Možná to nikdo neudělal, protože věděl až příliš dobře, že by stejně nejspíš nedokázal usnout.
A téměř po třech hodinách nepřetržitého mlčení si někdo povzdychl.
"Takže tohle má být konec?" promluvil onen muž a opřel se o loket.
Díval se svýma tvrdýma černýma očima na zachmuřeného čaroděje s tmavě modrými vlasy.
Ticho by se teď dalo krájet.

Pírka Čarodějů I. - 15. kapitola/3. část

11. července 2013 v 13:12 | Gura-chan |  Kapitoly

Právě v tom okamžiku se ozval dětský pláč. Žena s hrůzou vytřeštila oči na zvláštní šedivou mlhu, která ji v momentě obklopila a šířila se dál.
Ta hmota vyvolala příšernou bolest.
Žena pod náporem klesla k zemi, ale ačkoliv ji trýznil obrovský tlak v hlavě a bodavé jehličky plné emocí hrůzy a strachu jí působily hotová muka, nepřestávala se na tu hmotu dívat.
Silou vůle se zvedla na nohy a vydala se směrem, odkud viděla, že vychází ona podivná mlha.
Našla ji sedět mezi mrtvými vojáky. Nemusela jim ani zkontrolovat tep, protože dobře věděla, že jsou všichni mrtví. Jejich aura, byla vyhaslá.

Pírka Čarodějů I. - 15. kapitola/2. část

11. července 2013 v 13:07 | Gura-chan |  Kapitoly
Poslední měsíce byly chmurné. Sam i Miat byli vyčerpaní neustálými bolestmi, jakmile se Urunina nálada jen trochu změnila. Měli kruhy pod očima a nebyl den, kdy by se nebáli, že do jejich domu vtrhnou naštvaní vesničané nebo v horším případě vojáci.

Pírka Čarodějů I. - 15. kapitola/1. část

11. července 2013 v 13:03 | Gura-chan |  Kapitoly

•Patnáctá kapitola•

Prokleté dítě

(minulost)

Okolo půlnoci vyrazil z malého domku muž.
Rozrazil dveře, a aniž by si všiml, kolik tím náhlým zvukem, vyplašil kuřat, přeskočil nízkou branku a pelášil ztichlou vesničkou až k domku za velikým vzrostlým kaštanem.
Jen co zadýchaně stanul u dveří, začal na ně zuřivě bouchat.
"Už je to tady! Prosím, rychle…"
V domku se téměř v okamžení rozsvítilo a ze dveří vykoukla ospalá tvář staré ženy se svíčkou v ruce. Jen co zamžourala na návštěvníka, oči se jí rozšířily pochopením. Obrátila se k věšáku, ze kterého si vzala kabát a urychleně vyrazila za mužem do noci.