Pírka Čarodějů I. - 6. kapitola/2. část

17. června 2013 v 16:28 | Gura-chan |  Kapitoly

"Jsou moc krásné," pochválila je čarodějka a hodnotila je znaleckým pohledem. "Jde vidět, že si na nich dal záležet."
"Taky si myslím," zvolala potěšeně dívka, zhltla poslední sousto koláče, který měla na snídani a postavila se. Urun jí podala athame a dívka si svůj nový pás připevnila našikmo přes záda.

"Dnes jsem vstala dřív, abych si je mohla vyzkoušet, a fungují skvěle!" svěřila se dívka Urun nadšeně a zamířila ke dveřím.
Čarodějka ji s úsměvem vyprovodila a popřála jí hodně štěstí při tréninku.
Larren ji čekal na obvyklém místě. Tvářil se ale, jako by snědl citron.
Dívka nechápavě přistoupila a zpozorovala, že nedaleko od nich sedí v trávě pod stromem Louvie. Chroupal jablko a znuděně je pozoroval.


"Co tu dělá Louvie, mistře?" zeptala se ho potlačujíc smích.
"Říká, že mu Darhir dovolil se dívat, ale já o tom silně pochybuji," procedil čaroděj a zamračeně si mladého učně prohlížel.
Chtě nechtě, dívka musela Louvieho obdivovat, že dokázal ustát jeho ďábelský pohled. Být na jeho místě, nejspíš by dávno strachy utekla.

Čaroděj se od něj znechuceně odvrátil a pohlédl na dívku. Její novou výbavu ohodnotil odfrknutím a větou "už bylo načase" načež tasil meč a neočekávaně zaútočil.
Dívka na něj ale byla připravená. Upřímně řečeno, tohle dělal vždy. Bez problému uhnula a tasila rudou dýku. Zablokovala jeho další útok a uskočila právě včas, aby se vyhnula dalšímu. Larren se děsivě pousmál a začal útočit rychleji.
"Zaútoč, nebo tady budeš tancovat donekonečna," prohodil posměšně, zatímco ji zahrnoval jedním útokem za druhým. Od rudé dýky odlétly jiskry, když se jejich zbraně zkřížili. Dívka se pousmála a druhou rukou tasila modrou dýku. Hodila ji k jeho botě, ale Larren uskočil dřív, než začala působit.

V podobném stylu bojovali asi půl hodiny, než se dívka sesula na zem a vyčerpaně oddechovala.
"Vstávat, neslyšel jsem, že by zazvonilo na přestávku!" zvolal Larren a rozběhl se k ní s mečem nad hlavou. Dívka se pousmála a v poslední chvíli se jeho meči vyhnula. Ten se zasekl do hlíny těsně vedle ní. Udeřila ho do lokte, až se s překvapeným výkřikem sesul na kolena a poté mu zasekla athame jedu do jedné z jeho nohavic. Rychle uskočila z pole působnosti.

Larren se temně rozesmál.
"To byl pěkně podlý trik!" zasípal, zatímco mu celé tělo strnulo.
Dívka se nonšalantně uklonila neviditelnému davu a vesele se zasmála. "A vy jste mi tak krásně skočil na špek, mistře," řekla a rychle se dala na útěk, protože mezitím uplynulo deset vteřin a Larren se zase mohl hýbat.
Zakroutil hlavou a škubnutím vytáhl dýku ze svých kalhot.
"Tak tohle si zašiješ, holčičko!" ucedil nabručeně. Opřel se o svůj meč a s jeho pomocí se vyhoupl na nohy. Poté ho také vytáhl ze země a pomalým krokem zamířil k dívce.
Ta stála na opačném konci cvičiště, v ruce rudou dýku. Stále se ještě pobaveně culila. "Já vám to klidně zašiju, mistře," řekla a také k němu zamířila s dýkou namířenou před sebe.
"Beru tě za slovo," zachechtal se zlověstně, ale pak zvážněl.
"I když jsi k tomu použila špinavý trik, v boji proti nepříteli je povoleno všechno. Tohle je poprvé, co jsi mě dokázala znehybnit?"
Dívka přikývla.

"Ach to byla nádhera, výborně zlato!" zvolal veselý hlas.
Mistr i učeň strnuli a ohlédli se po něm.
Vedle Louvieho seděla v trávě Urun a ukazovala dívce zvednutý palec. "Jen mu dej!"
Larren se chytil za hlavu. "Urun, tohle je trénink…"
"No a co, že je to trénink? To já přece vím!" utrhla se na něj čarodějka.

Dívce se chtělo strašně smát, ale věděla, že urazit Larrenovu ješitnost dvakrát v jednom dni je životu nebezpečné. Proto se rozběhla a přímo na něj zaútočila. Čaroděj její útok snadno odrazil a sám po ní švihl mečem. Dívka se vyhnula a sebrala ze země jedovou dýku. Obě dvě pak použila k zablokování jeho meče. Ucouvla pod silou úderu, ale vzápětí zakopla o jeho nastraženou nohu. Vyjekla překvapením a spadla na záda. Její mistr se zachechtal a namířil na ni meč.
"Kdo říká, že špinavé triky můžeš použít jen ty?"

Dívka si poraženecky povzdychla a začala se sbírat ze země.
"Tohle nebylo fér, Larrene!" zakřičela od stromu Urun. Čaroděj se na ni navztekaně otočil. "Tady nejsme na hřišti, tak se chovej jako dospělá!"
"Že ty se tak chováš, kašpare!" vrátila mu to Urun.
Louvie se mezitím zvedl ze země a zamířil k bráně. Dívka ho slyšela, jak si něco poznamenal o "čarodějnické úrovni" a následně zmizel za vraty.
Potichu se tomu zasmála, zasunula své athame zpět do pásu a vydala se do jídelny. Dnešní trénink byl u konce.


Larren si zrovna četl, když někdo zaklepal na kočku. Nezaujatě pohlédl ke dveřím, a když zjistil kdo to je, rychlým pohybem schoval svou bílou dýmku do zásuvky stolu.

"Přinesla jsem ti čaj, dáš si se mnou?" zahalasila jako obvykle čarodějka se svítivě oranžovými vlasy a aniž by čekala na odpověď, posadila se na židli a na stůl mu naservírovala podnos s čajem. Shodila z něj při tom pár lejster.
Larren si povzdychl a sebral je ze země.

"Myslel jsem, že chodíš spát se slepicemi," podotknul místo odpovědi.
"To ano, ale měla jsem chuť za tebou zaskočit. Přece jenom, nepovídali jsme si už věky!" zaculila se na něj čarodějka a nalila mu čaj z konvice.
"Přeháníš," odvětil upjatě Larren a protřel si unavené oči.
"Vím, že se taky snažíš zjistit něco o ní," řekla najednou a chytře na něj pohlédla.
Larren si ji změřil pohledem.
"Je na tom snad něco špatného, když chci pomoct svému učni?"
"Samozřejmě, že ne!" zvolala na oko zděšeně. "Říkám snad něco takového?"

Larren si povzdychl a mlčky se opřel do křesla.
"Je moc šikovná viď? Pořád ji vidím, jak tě dneska porazila," za-smála se srdečně Urun a s chutí se napila čaje.
Čaroděj zavrčel.
"To už jsi zapomněla, jak to dopadlo?"
Urun se na něj překvapeně podívala a mile se usmála, jako by mluvila s dítětem.
"Ale Larrene zlatíčko, to sis nevšiml, že se nechala porazit schválně?"

Čaroděj se zamračil a zaraženě se natáhl pro svůj hrníček s čajem.
"Jak to myslíš, schválně?"
"Věř mi, tohle já poznám. Prostě ti chtěla udělat radost, aby ses necítil méněcenný, poté co tě porazila."
"Já se přece necítil méněcenně!" odsekl čaroděj navztekaně a zavrtěl hlavou. "Mým úkolem je, něco ji naučit! Tady vůbec nejde o mou hrdost."
Urun ho se zájmem pozorovala a usmívala se.
"Já věděla, že vy dva spolu budete skvěle vycházet!" zvolala nadšeně.

Larren se chytil za hlavu a útrpně si povzdechl.
"Popravdě řečeno, celé mi to přijde podivné," svěřil se čarodějce po chvíli a znovu se začetl do svých papírů. "Někdo si přece musel všimnout, že je pryč. Její rodina, přátelé…"
Urun smutně zakývala hlavou.
"Pravda. A přesto její zmizení nikdo nenahlásil."
"Potom zřejmě musí věřit, že pád do té řeky nepřežila," usoudil čaroděj a pohlédl na Urun. "A to nám jen stěžuje práci."
"Být tebou, nechala bych to na ní," ozvala se čarodějka.
Larren překvapeně zvedl obočí.

"Přece jenom, učí se na čarodějku a moc se snaží, protože chce za každou cenu zjistit svou minulost," řekla v odpověď na nevyřčenou otázku. "Nechme ji, ať to zjistí sama, protože přesně to chce."
Po jejím proslovu zavládlo v místnosti uklidňující ticho. Oba dva se téměř současně napili čaje a přemýšleli o pronesených slovech.

"Asi k ní na chvíli zajdu a přinesu ji nějaký čaj," ozvala se po dlouhé chvíli Urun. "Nespí ještě, že ne?"
Larren obrátil stránku papíru a přejížděl očima její obsah. Znuděně při tom zavrtěl hlavou.
"Kdepak, nejspíš mi teď šije kalhoty."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama