Pírka Čarodějů I. - 5. kapitola/3. část

15. června 2013 v 14:09 | Gura-chan |  Kapitoly

"Tak pojď dál a posaď se," zvolala a pokynula jí.
Jen co dívka vstoupila, Urun mávla pírkem a dveře se za ní zavřely.

Místnost byla kruhového tvaru stejně jako všechny jí podobné místnosti a byla přeplácaná tolika knihami, že vypadala jako miniaturní knihovna. Uprostřed místnosti stál zaneřáděný stůl a kousek od něj tři malá křesílka. Kromě toho zde měla i přeplněné skříňky se vším možným a malá kamínka na vaření čaje. Na stěnách visely nejrůznější obrazy, veliké i maličké a většina z nich visela nakřivo. V malých prostorách stěn, na kterých se nevyskytovaly obrazy, se krčily znaky čarodějů. Larrenova kočka spala na jednom z mála rovně pověšených obrazů. Ostatní na tom byli podobně jen Urunina vlaštovka se vesele proháněla mezi škvírami bez nejmenších problémů. Napravo od dveří uviděla dřevěné schody točící se po celém obvodu místnosti a končící někde nahoře. Strop byl tak tmavý, že téměř nešel vidět.


Urun zpozorovala, kam se dívá, a zatímco stavěla vodu na čaj, mile k ní promluvila.
"Tam nahoře mám malou světničku. Moc se neliší od tvého pokoje."
"Ach tak… no, je to tu útulné," řekla dívka v odpověď.

"Chtěla jsi říct přeplácané, viď?" zasmála se čarodějka a pohodila oranžovými vlasy. "Ach, kde mám ty hrníčky?" zamumlala mimo téma a otvírala jednu skříňku za druhou, aniž by si všímala padajících knih a jiného haraburdí.
"Á, tady jsou!" zvolala asi po půlminutě a vítězoslavně zvedla dva otlučené modré hrnky. Jen co vyrazila ke kamnům, jednomu z nich upadlo ucho. Čarodějka to však přešla bez povšimnutí a nalila do každého z nich vroucí vodu.
Dívka si mezitím přisunula ke stolu jedno z křesílek a posadila se. Jen co Urun přikvačila i s čajem, sedla si za stůl a upřela své oranžové oči na dívku.

"Víš, Larren je možná arogantní a nesnesitelný a jistojistě na tebe bude i přísný, ale vím, že tě toho dokáže hodně naučit. Je moc talentovaný, važ si toho, že si tě vybral za učně," pronesla výjimečně vážným hlasem.
Dívka na ni překvapeně pohlédla.
"Ehm… tak dobře," vyrazila ze sebe, když její pohled neustával.
Urun spokojeně přikývla a požitkářsky se napila čaje. Dívka si všimla, že si vzala hrníček, kterému upadlo ucho. Usmála se a napila se ze svého šálku.

"Je to pravda, že Larren ještě nikdy neměl učně?" zeptala se jí po chvíli nervózně.
"Ach ano! Ty budeš jeho první učeň!" zasmála se tomu Urun.
"Popravdě řečeno, já taky ještě neměla učně, ale na mě se tady nikdo neohlíží," poznamenala rádoby smutně.
"Takže toho Louvieho bude nakonec učit Darhir?"
"Vypadá to tak," přikývla čarodějka.

Na chvíli se rozhostilo trapné ticho a dívka hořečně přemýšlela, o čem by měla začít. Nejistě pohlédla na Urun a zjistila, že se zamyšleně dívá na hromádku knih o vaření. Najednou promluvila.
"Víš, poslední dobou nedělám skoro nic jiného, než že pátrám po tvé minulosti."
"Cože?" vyjekla dívka.
Urun se smutně pousmála.
"Bohužel, zatím jsem nezjistila nic podstatného. Vypadá to, že tě do té řeky buď někdo shodil, anebo jsi tam spadla sama. Ale nedokážu říct ani odkud."
Čarodějka si povzdychla a jediným loknutím vyprázdnila svůj šálek čaje. Dívka si uvědomila, že je to vůbec poprvé co jí vidí smutnou.
"Nemusíte se tím trápit, je to moje povinnost, zjistit co se stalo," řekla odhodlaně. "A já to určitě zjistím. Musím, protože jinak bych neměla klid. Chci vědět, jak se jmenuji."

Urun si ji zvědavě prohlížela.
"Ty jsi vážně posedlá tím svým jménem," poznamenala klidně. "Ale já se ti vlastně ani nedivím. V našem světě je jméno snad to nejdůležitější co v životě máme. Udává nám, jací jsme a jaký bude náš osud."
"Taky to tak cítím," řekla potichu dívka. Urun se na ni klidně podívala a usmála se.

"Ale no tak, přestaňme už s těmi smutnými řečmi. Radši mi řekni jaké je tvé oblíbené jídlo!" zvolala najednou, až sebou dívka trhla.
Vyjeveně rozdýchávala její náhlou změnu nálady.
"Ehm… nemám oblíbené jídlo, chutná mi skoro všechno," vykoktala po chvíli.
"Ale nesmysl! Každý má přece oblíbené jídlo! Já třeba miluju oříšky. Můžu je jíst pořád a nikdy mi z nich není špatně," halasila čarodějka a než se nadála, vytáhla z jednoho šuplete misku s oříšky.

"Dáš si?" nabízela jí s plnou pusou, a když dívka s díky odmítla, pokračovala ve vyptávání. "A co tvé oblíbené pití?"
Dívka se pokoušela každou její otázku obejít, ale čarodějka jí nedala šanci. Nakonec to tedy vzdala a rozpovídala se. Vlastně si po chvíli připadala stejně uvolněně, jako kdyby mluvila s Mericem v jeho malém domku uprostřed lesa.
Jejich diskuzi, ale najednou přerušilo zaklepání na dveře.

"Louvie zlatíčko, říkala jsem ti vlaštovka! Vlaštovka!" zavolala Urun vzápětí.
Dívka se zvědavě otočila.
Jen co to udělala, dveře se otevřely a do místnosti vešel malý kluk.
Vypadal tak na dvanáct let. Měl krátké hnědé vlasy a hnědé oči, ale v jeho výrazu bylo cosi povýšeného. Rozhlédl se po zaneřáděné místnosti a poté ukázal prstem na dívku.
"Kdo je ona?" zeptal se znuděně.

Dívka zvedla obočí.
"No, jak bych to řekla… tahle slečna totiž nemá jméno. Ale je to učeň jako ty. Jejím mistrem je Larren," odpověděla vesele Urun, aniž by si byla vědoma jeho znechuceného pohledu.
"Ten má přece učit mě," odsekl Louvie a zamračil se na dívku.
V tom se dveře skřípavě otevřely.
Do místnosti vešel sám Larren a v závěsu za ním Darhir.

Jen co dívka uviděla Larrenův rozlícený obličej, polekaně se podívala na hodiny a zjistila, že je pět minut po desáté. Nemohla uvěřit, že to tak rychle uběhlo. Polkla, obrátila se a omluvně na něj pohlédla.
"Neříkal jsem ti, ať přijdeš přesně?" zavrčel temně Larren a vypadal v tu chvíli nebezpečněji, než kdy dřív.
"Ani se neopovažuj jí to dávat za vinu. To já jsem ji pozvala na čaj, můžu za to tedy já," prohlásila okamžitě Urun.
Čaroděj po ní šlehl očima, ale když uviděl, jak se jí na obličeji objevuje její zlověstný úsměv, uklidnil se.
"Fajn. Dopij to a pojď," procedil, aniž by se na kohokoliv podíval.

Dívka honem popadla hrnek a snažila se co nejrychleji vypít jeho obsah. Jen co však polkla první doušek, vyprskla a rozkašlala se.
"Ach Louvie, všude jsem tě hledal!" zvolal Darhir jakmile zahlédl malého učně. "Je na čase abychom se dali do učení."
Louvie ho ignoroval a znovu ukázal prstem na sípající a kašlající dívku. "Urun říká, že ta holka je vaším učněm," řekl a zlostně se obrátil na Larrena.
"To je fakt, drahý Louvie," pronesl čaroděj triumfálně, až se mu zablýskly oči. "Rozhodlo se, že tě bude učit starouš Darhir."

"Ale můj otec chtěl, abyste mě učil vy!" dupl nohou Louvie.
Larren se na něj jen znuděně podíval, kývl na dívku a beze slova vyšel z pracovny. Mladá čarodějka si za ním rychle pospíšila.
"To je ale fracek," odfrkla si znechuceně, když se za ní zavřely dveře. Larren se na ni překvapeně podíval.
"Tak už pojď, měli jsme začít před šesti minutami," pronesl a vydal se chodbou.
Dívce se však zdálo, že to znělo docela přívětivě. Potlačila smích a vydala se za svým mistrem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama